Kostel sv. Tomáše v samém centru Brna představuje jeden z nejhojněji navštěvovaných chrámů moravské metropole. Spolu s kostelem sv. Petra a Pavla, bazilikou Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně a nedalekým kostelem sv. Jakuba patří ke čtveřici nejvýznamnějších církevních památek města. Přesto až do nedávné doby představoval z hlediska hudebního provozu spíše občasné zpestření koncertního života Brňanů. Situaci by však mohla změnit nedávná přestavba kostelních varhan, o jejichž prezentaci se měl postarat zatím poslední z koncertů Velikonočního festivalu duchovní hudby. Na programu večera s názvem Vstal z mrtvých, jak řekl se objevila Sonáta G dur op. 28 pro varhany skladatele Edwarda Elgara, nicméně stěžejní část koncertu však představovaly improvizace na melodie písně Buóh všemohúci – původní podobu předzpívala vždy před začátkem improvizovaného hudebního proudu Gregoriánská schola od sv. Jakuba pod vedením Ondřeje Múčky. Hlavní osobností večera byl varhaník Konstantin Reymaier, který se improvizované hudbě věnuje i na pedagogické úrovni. Reymaier vede od září 2010 referát pro chrámovou hudbu ve Vídeňské arcidiecézi, od roku 2016 společně s Ernstem Wallym zastává post dómského varhaníka při katedrále sv. Štěpána.

Velikonoční festival duchovní hudby se v posledních několika ročnících snaží vycházet vstříc pestré paletě posluchačů. Jedním z cílů festivalu je nabízet svěží a progresivní dramaturgii, která zohledňuje nejen starší hudební literaturu, ale je schopna překlenout most i mezi zcela odlišnými hudebními zážitky a seznámit posluchače s tím nejlepším, co současná hudební scéna nabízí. Některá hudební díla však představují již sama o sobě hudební most – spojnici hudebních světů, které by k sobě jinak nenašly cestu. Skladba Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma je právě tímto druhem hudebního díla – vychází z premis renesanční polyfonie, a přesto hovoří ryze moderním jazykem. Vigilie vznikly přímo pro sexteto Singer Pur, které je v brněnském kostele sv. Augustina také provedlo. O instrumentální složku se postaralo těleso Ensemble Musikfabrik. Koncert řídil Christian Eggen.

Že hudební kulturu netvoří pouze ryze profesionální tělesa není třeba zvláště připomínat. Umělecká scéna nabízí pestrou paletu více či méně amatérských ansámblů, které dokáží zaujmout nejen kvalitou provedení, ale také třeba neotřelou dramaturgií a širokým stylovým rozpětím. Smíšený pěvecký sbor Gaudeamus Brno, založený předním ukrajinským dirigentem Alexanderem Vackem, má za sebou mnoho významných projektů a pod vedením sbormistryň Daši Karasové a Martiny Kirové si drží postavení jednoho z předních amatérských sborových těles u nás. Nemohou za to pouze kvality interpretační, ale také dramaturgické. V posledních letech se Gaudeamus Brno snaží uvádět především hudbu současných skladatelů a seznamovat tak posluchače s často neprávem opomíjenými hudebními díly. Tentokrát si ke spolupráci přizvali violoncellistu Štěpána Filípka. Také on se věnuje aktivní propagaci nové hudby, ať už prostřednictvím spolupráce s orchestry Berg, Brno Contemporary Orchestr, Ensemble Recherche, nebo čerstvým debutovým albem Works For Cello And Piano se skladbami Samuela Barbera, Leoše Janáčka, Jeremyho Gilla a Miloslava Ištvana.

Že opera nemusí být zábava pouze pro dospělé, se snaží dokázat nová hra Národního divadla Brno Kocour v Botách. Příběh o prohnaném kocourovi, který nešťastnému ševcovskému učedníkovi obstará hrad i ruku královské dcery, opatřil hudbou Jiří Teml. Nejedná se o skladatelovu jedinou dětskou operu, v současné době má na svém kontě již tři – Císařovy nové šaty, Čert a Káča a právě Kocoura v botách. Ačkoliv opera vznikla již roku 2008, byla autorem přepracována a roku 2016 uvedena v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Libreto sepsali Jan Tůma a Eliška Hrubá Toperczerová. Pohádkovou operu na motivy známého příběhu uvedli inscenátoři poprvé v pátek 23. března v divadle Reduta.

Program koncertu Moravská klasicistní hudba pro postní dobu sice nehýřil jmény světoznámých skladatelů, přesto nabídl kvalitní, a především nynější části křesťanského roku uměřený repertoár. Vokálně-instrumentální těleso Musica figuralis a sbor Ensemble Versus zaměřený na duchovní hudbu 16., 20. a 21. století nechali zaznít díla Josepha Puschmanna, Johanna Nepomuka Brossmanna, Peregrina Gravaniho a Josefa Antonína Gureckého. Ačkoliv se koncept koncertu, jak jej vnímáme dnes, příliš neslučuje s dávnou praxí – hudební díla plnila přece jen podstatně prozaičtější a užitkovější funkce – všechny ostatní aspekty zůstaly striktně dobové.

Od okamžiku, kdy stoupající opona Mahenova divadla v Brně odhalila skličující scénu vypolstrované místnosti léčebny pro duševně choré, bylo zřejmé, že nová inscenace opery Petra Iljiče Čajkovského Piková dáma pohlíží na jinak tradiční předlohu novou a poněkud zdeformovanou optikou; autoři inscenace se rozhodli vyprávět příběh retrospektivně. A jelikož velkým lákadlem pro mnoho návštěvníků je účinkování legendární Soni Červené v roli hraběnky – Pikové dámy osobně – představili ji autoři inscenace v jejím triumfálním okamžiku hned na počátku představení.

Z Metropolitní opery New York si basbarytonista Adam Plachetka odskočil do metropole moravské – do Brna. V první únorový večer vystoupil v Besedním domě po boku orchestru Czech Ensemble Baroque vedeného dirigentem a uměleckým vedoucím Romanem Válkem. Jakkoliv tomu úvodní scéna s citacemi divadelní hry Misantrop mohla nasvědčovat, koncert s názvem Molieri neodkazoval na dílo věhlasného francouzského herce a dramatika, ale na výhradní uvedení děl Wolfganga Amadea MOzarta a Antonia SaLIERIho. A to doslova bok po boku. Je důležité zmínit, že stejný projekt (Molieri) se v Brně odehrál již 16. listopadu 2015.

Koncertem s názvem Stará hudba 20. století z abonentní řady Filharmonie doma II vystavila brněnská filharmonie své posluchače odvážně pojatému kontrastu obou polovin programu. Zatímco v první půli zazněla především díla s víceméně tradičním hudebním jazykem, po přestávce následovala hudba zcela jiného světa. Sólisty večera byli harfenistka Kateřina Englichová, flétnista Petr Pomkla, sopranistky Marta Reichelová, Aneta Podracká Bendová, Romana Kružíková Jedličková, altistka Pavla Zbořilová a tenorista Martin Javorský. V rámci koncertu vystoupil také Český filharmonický sbor Brno vedený sbormistrem Jiřím Najvarem a samozřejmě orchestr Filharmonie Brno. Představení řídil dirigent Stefan Veselka.

Druhý koncert abonentní řady Filharmonie na Stadionu brněnské filharmonie s názvem Klid před bouří vtáhl posluchače do dramatického hudebního proudu a pod vlivem tepajících úsečných rytmů a nefalšované expresivity jim tak přivodil spíše „neklid po bouři“. Ačkoliv úvodní dílo koncertu – Preludium k Faunovu odpoledni Claudea Debussyho – mohlo představovat vítané zklidnění po celodenním shonu pro mnoho hudbymilovných Brňanů, Koncert pro housle a orchestr Benjamina Brittena a Symfonie č. 1 emoll Jeana Sibelia představila hudbu ve své dravější a energičtější formě. O provedení se postarali orchestr Filharmonie Brno a houslista Milan Paľa pod vedením dirigenta Jamese Feddecka.

Premiéra hudebně dramatického představení Barokní ženy o třech italských hudebních skladatelkách zazněla ve čtvrtek 14. prosince v barokním sále Místodržitelského paláce v Brně. Skromně pojaté vyprávění o životě skladatelek obsahovalo pouze tři herečky a hudební doprovod v podobě harfy a zpěvu. Eva Vrbková ztvárnila Francescu Caccini, Kateřina Rýznarová Barbaru Strozzi a Martina Pavlíková, zakladatelka Rapsodického divadla a jedna z iniciátorek projektu, Isabellu Leonardu. Hudební doprovod obstarala Jana Janků, která také sestavila scénář. Režie se ujal Igor Dostálek.