Brněnský hudební soubor Ensemble Opera Diversa představil v úterý 13. června v Mozartově sálu brněnské Reduty další z koncertů řady Hudební inventura, která se dlouhodobě věnuje (znovu)objevování a uvádění skladeb domácích autorů. Zatímco povětšinou se večery cyklu Hudební inventura soustřeďují spíše na v minulosti upozaďované a „neoficiální“ autory, kteří mnohdy stáli v nelibosti vládnoucí politické garnitury, letošní koncert dal nezvykle přednost dříve prosazovaným – ať již pro samotný kompoziční styl, či ideologické přesvědčení – autorům, kteří dnes rovněž čelí faktickému zapomenutí. Soubor Ensemble Opera Diversa si na úterním koncertu položil otázku, do jaké míry může čas „zklidnit vody“ a umožnit nahlédnout na samotné skladby jakožto na svébytná hudební díla nezatížená osobností svého tvůrce či „duchem doby“.

V rámci oslav 150. výročí brněnského Besedního domu pořádá Filharmonie Brno cyklus koncertů, které dramaturgicky vycházejí z památných historických večerů, které se v sále brněnské kulturní dominanty odehrály. Jedním z nich je rovněž Lidový koncert z neděle 20. listopadu 1892, který pořádal Brněnský odbor Národopisné výstavy v Praze a jehož „dramaturgem“ byl Leoš Janáček. Brněnské publikum čekal výběr z Janáčkových lidových úprav, Dvořákova předehra Můj domov, Křížkovského sbory Pastýř a poutníci a Výprask, a především vystoupení velických hudců a tanečníků. Koncert Janáček a Horňácká muzika, kterým Filharmonie Brno tento Lidový koncert 4. a 5. května připomněla sestával z koncertního provedení baletu Rákos Rákoczy Leoše Janáčka, který doplnila lidová hudba Horňácké kapely Petra Mičky v sestavě Petr Mička (první housle), Aleš Mička (druhé housle), Marek Smaženka (violové kontry) a David Řičica (kontrabas). Všichni členové kapely rovněž zpívali. O sborové party se postarali zpěváci Českého filharmonického sboru Brno pod vedením Petra Fialy a jako sólisté vystoupili Tereza Hromádková (soprán), Marie Vrbová (alt), Michal Kuča (tenor), Tomáš Chloupek (baryton) a Václav Jeřábek (bas). Orchestr Filharmonie Brno řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Davies. Páteční repríza, které se účastnil autor tohoto textu, byla živě přenášena stanicí ČT Art a během přestávky byla v rámci přenosu uvedena rovněž premiéra dokumentu Já, Besední dům.

Po monumentálním zahájení 30. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby v katedrále sv. Petra a Pavla skladbou Stabat Mater brněnského varhaníka Františka Musila (1852–1908) se druhý koncert letošního programu přesunul do komornějších a intimnějších prostor kostela sv. Augustina – právě zde vystoupil v pondělí 3. dubna soubor Cappella Mariana ve složení: Vojtěch Semerád (vysoký tenor), Ondřej Holub (tenor), Tomáš Král (baryton), Mélusine de Pas (viola da gamba), Jan Krejča (teorba) a Pablo Kornfeld (varhany). Kromě výběru z díla Marca-Antoina Charpentiera, Henryho Du Monta a Heinricha Schütze zazněla také světová premiéra skladby Ze všech sil Slavomíra Hořínky, která dala večeru jeho název.

Jméno Františka Musila (1852–1908) nejspíše u mnohých (a to i pravidelných) návštěvníků brněnských hudebních večerů nevyvolávalo až do nedělního koncertu výraznější asociace – tento původem pražský rodák sice patřil po boku Leoše Janáčka k nejvýznačnějším postavám hudebního Brna 19. století, avšak historie – stejně jako interpretační praxe – na něj neprávem převážně zapomněla. Vítanou změnu brněnského hudebního paradigmatu by mohl přinést zahajovací koncert 30. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby. Právě na něm totiž zaznělo 2. dubna Musilovo kdysi slavné Stabat Mater, a to dokonce v katedrále sv. Petra a Pavla, kde Musil sloužil jako varhaník až do své smrti celých osmatřicet let. Poslední známé provedení Musilova Stabat Mater se uskutečnilo roku 1941 v Praze a od té doby zůstávalo v zapomnění. Přispěly k tomu možná i provozovací nároky – o mohutnosti díla možná nejlépe vypovídá množství sborů, které se na nedělením provedení podílelo: Ars Brunensis, Ensemble Versus, Gaudeamus Brno, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity a Vox Iuvenalis. Sólových partů se zhostili Lucie Kašpárková (soprán), Jarmila Balážová (mezzosoprán), Martin Javorský (tenor) a František Zahradníček (bas). To vše pojil orchestr Filharmonie Brno pod vedením Tomáše Krejčího.

Ačkoliv si brněnský orchestr Ensemble Opera Diversa připomněl středečním koncertem (29. března) v sále Konventu Milosrdných bratří 20. výročí svého „oficiálního“ působení, hlavní téma večera Lamento souznělo s blížícím se pašijovým týdnem. V rámci předvelikonočních „nářků“ zazněly hned dvě premiéry – první české provedení skladby Tuireadh pro klarinet a smyčce skotského skladatele Jamese MacMillana a světová premiéra (za přítomnosti skladatele) Rex tremendae majestatis pro smyčce a zvukovou stopu Vladimíra Franze, který dílo zkomponoval přímo pro Ensemble Opera Diversa. Orchestr vedla dirigentka souboru Gabriela Tardonová. Jako sólisté vystoupili Milan Paľa (tentokrát na violu) a klarinetista Jiří Mráz.

Brno má k Tigranu Mansurjanovi a Valentinu Silvestrovovi – hlavním postavám koncertu Poslové starých časů z abonentního cyklu Filharmonie Brno – více než vřelý vztah. Nejen že zde oba s velkým úspěchem uvedli své skladby, ale Mansurjan navíc nalezl v brněnské filharmonii takové zalíbení, že na její objednávku vytvořil roku 2021 orchestrální verzi svého kvartetu Agnus Dei. Skladba vlivem covidových restrikcí zazněla dosud pouze na vlnách českého rozhlasu, nicméně ve čtvrtek 23. března (a s reprízou o den později) zazněla konečně i v sále Besedního domu. Klavírních partů, které se vyskytují jak ve skladbě Tigrana Mansurjana, tak i Valentina Silvestrova (ostatně paralel mezi skladbami i samotnými skladateli je více než dost) se zhostil Miroslav Beinhauer. Orchestr brněnské filharmonie řídil Alexander Liebreich, který patří mezi významné interprety mj. právě i díla Tigrana Mansurjana.

Jedna z nejpozoruhodnějších dramaturgických linií souboru Ensemble Opera Diversa s názvem Hudební inventura se již poměrně dlouho věnuje (znovu)objevování a objednávání skladeb domácích autorů. Další koncert z této řady se uskutečnil v úterý 6. prosince ve foyer Domu umění města Brna a na jeho programu se objevila díla tří rozdílných skladatelských generací – skladby Rudolfa Komorouse (1931), Pavla Slezáka (1941), Radima Bednaříka (1979) a Terezy Opálkové (1998). Zatímco v případě Serenade pro smyčce Rudolfa Komorouse se jednalo o českou premiéru, u zbývajících děl šlo dokonce o premiéry světové. Instrumentačním pojítkem skladeb Terezy Opálkové a Radima Bednaříka se stalo využití cimbálu jakožto sólového nástroje. Oba party interpretoval cimbalista Michal Grombiřík a orchestr vedla dirigentka souboru Gabriela Tardonová.

Letos je tomu přesně 100 let, co z podnětu především Vladimíra Helferta, Viléma Petrželky a Václava Kaprála vznikl Klub moravských skladatelů, v jehož čele stanuly v průběhu let téměř všechny významné české hudební osobnosti žijící a působící na Moravě – Leoš Janáček, který se stal prvním předsedou klubu, František Neumann, Ferdinand Vach, Jan Kunc, Jaroslav Kvapil, Osvald Chlubna a další. Toto zásadní výročí oslavil Klub moravských skladatelů hned dvakrát: první program se uskutečnil v pátek 25. listopadu 2022 v koncertním sále Hudební fakulty JAMU a ten druhý – který je předmětem dnešního textu – se odehrál ve čtvrtek 1. prosince 2022 v Koncertním sále Leoše Janáčka brněnské konzervatoře. Na programu večera se objevila příznačně díla od Leoše Janáčka, ale také skladby Jiřího Pavlici, Vlastimila Pešky, Evžena Zámečníka a Zdeňka Pololáníka.

Právě probíhající výstava Muzea umění Olomouc Posvátné umění v nesvaté době | České sakrální umění 1948–1989 (27. října 2022 – 9. dubna 2023) přináší uměleckohistorický pohled na širokou škálu realizací sakrální architektury, obrazové a sochařské tvorby nebo užitého umění ve specifických interiérech. Důležitou součástí je i cyklus koncertů, jejichž dramaturgie vyrůstá z potřeby připomenout doby duchovního i fyzického útlaku. Koncertní duo Individual sestávající z barytonisty Jiřího Miroslava Procházky a klavíristy Jiřího Hrubého představilo ve středu 30. listopadu v sále Arcidiecézního muzea Olomouc komorní tvorbu židovských skladatelů Pavla Haase a Viktora Ullmanna a rovněž písňový cyklus Jiřího M. Procházky Hodiny, složený na dvě básně Jana Zahradníčka. Dramaturgie večera se tedy nevymezovala pouze „nesvatou dobou“ let 1948 až 1989, do které spadá umělecká tvorba „knížete české poezie“ Jana Zahradníčka, ale obsáhla i období nacistické okupace, kterou připomněla díla Haase a Ullmanna, usmrcených v říjnu roku 1944 v koncentračním táboře Osvětim.

Letošní 48. ročník ostravského festivalu soudobé tvorby Hudební současnost je již v plném proudu – po úvodním setkání s regionálními komponisty a následujících dvou koncertech, na kterých měli posluchači šanci vyslechnout si Orchestra Zelí-Potkan a soudobé oratorium s novoliturgickými a staroduchovními texty ostravského skladatele Daniela Skály, přišel v pondělí 24. října čas na druhý večer s ostravskými skladateli. Interpretace skladeb Petry Šuško, Vladimíra Studničky, Rudolfa Kubína, Miroslava Klegy, Ireny Szurmanové, Zbyňka Přecechtěla a Eduarda Dřízgy se v prostoru galerie PLATO Ostrava chopili hudebníci z Benda Quartet.