
Lenka Nota
Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.
V třetím lednovém týdnu rozezněla prostory Besedního domu v Brně britská nebo britskými ostrovy inspirovaná hudba. Druhý abonentní koncert z řady Filharmonie doma II otevřela pod taktovkou Roberta Kružíka romantická předehra Hebridy op. 26 Felixe Mendelssohna Bartholdyho inspirovaná návštěvou Fingalovy jeskyně na ostrově Staffa ve Skotsku. Šest písní na verše anglických básníků Dmitrije Šostakoviče v ruském překladu Borise Pasternaka a Samuila Maršaka pro bas a komorní orchestr jsou zajímavou a přesto zřídkakdy hranou pozoruhodností písňového repertoáru. Vznikly v době Šostakovičovi evakuace roku 1942 a v roce 1971 byly přepracovány do komorní podoby. Svou křehkou instrumentací, tajemnem, tragikou, ironií a groteskou reprezentují svým způsobem jakousi summu skladatelova kompozičního stylu. V interpretaci Jiřího Sulženka vyzněly velmi pěkně. První půli koncertu uzavřely noblesní Dvorské tance z opery Gloriana op. 53 Benjamina Brittena.
Sir John Falstaff opět na prknech Státní opery
29. prosinec 2016Tragédie Otello Giuseppe Verdiho měla být posledním operním kusem stárnoucího skladatele, ale nakonec se libretistovi a skladateli Arrigo Boitovi podařilo přesvědčit tehdy už skoro sedmasedmdesátiletého mistra ke zhudebnění komedie – a sice Shakespearových Veselých paniček windsdorských. Partitura byla hotova roku 1892 a o rok později zazněla opera v divadle La Scalla ve světové premiéře pod taktovkou Edoarda Mascheroniho.
Druhý z koncertů brněnské filharmonie letošní sezóny v budově Janáčkova divadla (navštívený recenzentkou dne 9.12.) zavedl své posluchače do Číny a na Ukrajinu. V jeho první polovině zazněla pětačtyřicetiminutová Mapa (2002) – koncert pro violoncello, video a orchestr čínského skladatele Tan Duna (1957). Skladba hudebně vychází z tradičního folklóru a šamanských rituálů provincie Chu-nan, kraje skladatelova dětství. Hudební estetiku Tan Duna ovlivnilo jak studium na Kolumbijské univerzitě a rozhovory s Johnem Cagem, tak tradice jeho vlastní země - v případě
Radikální proměna festivalu, jeho grafické podoby a především dramaturgické náplně od klasiků nové a moderní hudby Satieho, Schönberga, Bouleze, Gubajduliny až k nejnovějším skladatelům jako je vítězka loňské ceny Erste Bank Eva Reiter (Erste Bank podporuje festival už od jeho začátku) nebo Giorgo Netti je dílem Bernharda Günthera. Pod titulem „Odkud pocházíme? Kam jdeme? A k čemu tu vlastně jsme?“ připravil tento nový umělecký šéf největšího přehlídky soudobé hudby vůbec 88 koncertů, z nichž 55 jsou premiéry. I přes podstatně
Německý impresário, dramatik, herec, skladatel a zpěvák Emanuel Schikaneder založil v roce 1801 na místě dnešního Theater an der Wien divadlo v mozartovském duchu, jež mělo „být otevřené všemu novému“. O čtyři roky později zde byla poprvé provedena Beethovenova opera Fidelio. Tato opera zazněla i v jubilejní divadelní sezoně 2015/2016 v provedení Concentus Musicus Wien, bohužel už bez svého zakladatele Nicolause Harnoncourta. Geniální duch zakladatale bdí nad uměleckou kvalitou a kreativitou dodnes, o čemž svědčí úspěchy této vídeňské
Soudobá operní tvorba má v dnešní době nesčetně forem a těžko ji nějak definovat. Jedním z hlavních rysů jsou možná epické náměty a s tím související velké množství textu. V mnoha případech se pak jedná o jeho zhudebnění, nikoliv o jeho dotvoření, či dopovězení skrze hudbu. Soudobá opera dnes může být v podstatě cokoliv. A je dobře, že právě festival NODO nabízí ve své dramaturgii její rozmanité formy, vývoj a možnosti. Vybízí k zamyšlení nad tím, co je ještě opera a jak má vypadat. Sehnat na podobný projekt peníze není jednoduché. Naštěstí Město Ostrava, Ministerstvo kultury a řada dalších soukromých i veřejných sponzorů
Žilinské jaro aneb festival Allegretto po šestadvacáté
9. duben 2016Šestadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Allegretto Žilina představí i v letošním roce řadu zajímavých, mimořádně talentovaných mladých hudebníků z Evropy, ve většině laureátů předních evropských interpretačních soutěží. Pořadatelem přehlídky je bratislavské Hudobné centrum, město Žilina a Státní komorní orchestr Žilina, v jehož koncertním sále se tato kulturní událost koná. Nový formát festivalu, bez poroty a soutěže i jeho zkrácený název se v uplynulých dvou letech osvědčil.
Tři sestry Pétera Eötvöse: Mistrovská opera o toku času a neschopnosti opravdově žít
14. březen 2016Brněnská filharmonie ve své jubilejní šedesáté sezóně připravila pro posluchače a abonenty cyklu Filharmonie doma na čtvrteční a páteční večer posledního únorového týdne skutečně mimořádný koncert. Ať už dramaturgicky, veskrze soudobé skladby, tak interpretačně. Orchestr, tentokrát v komorním obsazení pod taktovkou finského dirigenta Juhy Kangase, byl pečlivě připraven. Neokázalý projev
Wien Modern 2015 – Pódium jako zvuková laboratoř
19. leden 2016Svůj poslední ročník ve funkci uměleckého ředitele festivalu Wien Modern sjednotil Matthias Lošek mottem „Pop.Song.Voice.“. Za pět let v této funkci otevřel festival ještě více multižánrovým přesahům, vybočil z linie „klasické“ soudobé hudby směrem k alternativním formám umění a v roce 2015 zařadil do dramaturgie populární hudbu. Festival se dostal i do jiných, mnohdy netradičních prostor, rozšířil svou nabídku o noční koncerty, různé performance, tanec, film a videotvorbu. Typické v Loškově dramaturgii bylo jeho zaměření na hudbu co