V třetím lednovém týdnu rozezněla prostory Besedního domu v Brně britská nebo britskými ostrovy inspirovaná hudba. Druhý abonentní koncert z řady Filharmonie doma II otevřela pod taktovkou Roberta Kružíka romantická předehra Hebridy op. 26 Felixe Mendelssohna Bartholdyho inspirovaná návštěvou Fingalovy jeskyně na ostrově Staffa ve Skotsku. Šest písní na verše anglických básníků Dmitrije Šostakoviče v ruském  překladu Borise Pasternaka a Samuila Maršaka  pro bas a komorní orchestr jsou zajímavou a přesto zřídkakdy hranou pozoruhodností písňového repertoáru. Vznikly v době Šostakovičovi evakuace roku 1942 a v roce 1971 byly přepracovány do komorní podoby. Svou křehkou instrumentací, tajemnem, tragikou, ironií a groteskou reprezentují svým způsobem jakousi summu skladatelova kompozičního stylu. V interpretaci Jiřího Sulženka vyzněly velmi pěkně. První půli koncertu uzavřely noblesní Dvorské tance z opery Gloriana op. 53 Benjamina Brittena.

Tragédie Otello Giuseppe Verdiho měla být posledním operním kusem stárnoucího skladatele, ale nakonec se libretistovi a skladateli Arrigo Boitovi podařilo přesvědčit tehdy už skoro sedmasedmdesátiletého mistra ke zhudebnění komedie – a sice Shakespearových Veselých paniček windsdorských. Partitura byla hotova roku 1892 a o rok později zazněla opera v divadle La Scalla ve světové premiéře pod taktovkou Edoarda Mascheroniho.

Druhý z koncertů brněnské filharmonie letošní sezóny v budově Janáčkova divadla (navštívený recenzentkou dne 9.12.) zavedl své posluchače do Číny a na Ukrajinu. V jeho první polovině zazněla pětačtyřicetiminutová Mapa (2002) – koncert pro violoncello, video a orchestr čínského skladatele Tan Duna (1957). Skladba hudebně vychází z tradičního folklóru a šamanských rituálů provincie Chu-nan, kraje skladatelova dětství. Hudební estetiku Tan Duna ovlivnilo jak studium na Kolumbijské univerzitě a rozhovory s Johnem Cagem, tak tradice jeho vlastní země - v případě

Soudobá operní tvorba má v dnešní době nesčetně forem a těžko ji nějak definovat. Jedním z hlavních rysů jsou možná epické náměty a s tím související velké množství textu. V mnoha případech se pak jedná o jeho zhudebnění, nikoliv o jeho dotvoření, či dopovězení skrze hudbu. Soudobá opera dnes může být v podstatě cokoliv. A je dobře, že právě festival NODO nabízí ve své dramaturgii její rozmanité formy, vývoj a možnosti. Vybízí k zamyšlení nad tím, co je ještě opera a jak má vypadat. Sehnat na podobný projekt peníze není jednoduché. Naštěstí Město Ostrava, Ministerstvo kultury a řada dalších soukromých i veřejných sponzorů

Šestadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Allegretto Žilina představí i v letošním roce řadu zajímavých, mimořádně talentovaných mladých hudebníků z Evropy, ve většině laureátů předních evropských interpretačních soutěží. Pořadatelem přehlídky je  bratislavské Hudobné centrum, město Žilina a Státní komorní orchestr Žilina, v jehož koncertním sále se tato kulturní událost koná. Nový formát festivalu, bez poroty a soutěže i jeho zkrácený název se v uplynulých dvou letech osvědčil.

V letošní sezoně zařadila vídeňská Státní opera do svého programu soudobou operu skladatele a dirigenta Pétera Eötvöse Tři sestry dle předlohy divadelní hry A. P. Čechova.

Brněnská filharmonie ve své jubilejní šedesáté sezóně připravila pro posluchače a abonenty cyklu Filharmonie doma na čtvrteční a páteční večer posledního únorového týdne skutečně mimořádný koncert. Ať už dramaturgicky, veskrze soudobé skladby, tak interpretačně. Orchestr, tentokrát v komorním obsazení pod taktovkou finského dirigenta Juhy Kangase, byl pečlivě připraven. Neokázalý projev

Svůj poslední ročník ve funkci uměleckého ředitele festivalu Wien Modern sjednotil Matthias Lošek mottem „Pop.Song.Voice.“. Za pět let v této funkci otevřel festival ještě více multižánrovým přesahům, vybočil z linie „klasické“ soudobé hudby směrem k alternativním formám umění a v roce 2015 zařadil do dramaturgie populární hudbu. Festival se dostal i do jiných, mnohdy netradičních prostor, rozšířil svou nabídku o noční koncerty, různé performance, tanec, film a videotvorbu. Typické v Loškově dramaturgii bylo jeho zaměření na hudbu co