Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma II proběhl ve čtvrtek a v pátek prvního květnového týdne v prostorách Besedního domu v Brně. Jeho dramaturgie, jak je to ostatně u brněnské filharmonie už delší dobu zvykem, byla opět dobře vyvážená. Oba večery nesly podtitul Pohledy do minulosti – jakkoliv na nich, až na Bacha, zazněly skladby dvacátého století – nicméně to už je z dnešního pohledu hudba minulosti.

Pětašedesátiletý Janáček zkomponoval v pořadí svou šestou operu na vlastní libreto inspirované románem A. N. Ostrovského Bouře. Světová premiéra díla se uskutečnila v Brně 23. listopadu 1921. Vídeňské premiéry na prknech Státní opery se dočkala teprve v roce 1974.

Před pětadvaceti lety, 27. dubna 1992 odešel z tohoto světa francouzský skladatel, varhaník, klavírista, muzikolog, hudební pedagog, teoretik a ornitolog Olivier Messiaen. Člověk, který svou tvorbou, lidskými a duchovními hodnotami ovlivnil nejen celou řadu kolegů z hudební branže, ale i posluchačů v koncertních sálech a návštěvníků bohoslužeb v pařížském kostele Svaté trojice, kde od třicátých let minulého století působil jako varhaník až do své smrti. Od roku 1942 vyučoval na pařížské konzervatoři harmonii a v roce 1966 byl na této škole jmenován profesorem kompozice. K jeho žákům patřili kromě řady dalších i klasikové nové hudby – Pierre Boulez, Karlheinz Stockhausen nebo Iannis Xenakis.

Světová premiéra Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu se uskutečnila 22. ledna 1934 v prostorách Malého operního divadla v St. Petěrburgu a v Divadle Nemiroviče-Dančenka v Moskvě. O rok později slavila úspěch na jevištích v USA, Buenos Aires, Praze, Bratislavě, Curychu a Stockholmu. Téhož roku ji navštívil i J. V. Stalin, který znechuceně odešel hned po přestávce. V roce 1936 vyšel v Pravdě neblaze proslulý článek Chaos místo hudby, útočící na skladatele i jeho hudební jazyk a obviňující jej z formalismu, patrně ze Stalinova podnětu. Opera byla okamžitě stažena z repertoáru na příštích 27 let. Po srpnových moskevských procesech nastává pro skladatele období velkého strachu. Řada jeho přátel je odsouzena, on sám je vyšetřován.

29. ročník největší přehlídky soudobé hudby vůbec festivalu Wien Modern se v letošním roce nesl v duchu existenciálních otázek a reflexe přírodních i společenských katastrof. Skutečně pestrý program, zahrnující jak hudbu soudobou a různé experimenty a přesahy do dalších uměleckých oborů, tak klasiku koncertních pódií, byl kompletně dílem nového uměleckého šéfa Bernharda Günthera (viz rozhovor v Harmonii 11/2016).

Jako únorovou premiéru přichystalo Divadlo Na Vídeňce kontroverzní dílo německého skladatele Wernera Egka vycházející z Ibsenova Peer Gynta (1938, libreto W. Egk). Kontroverzní proto, že se jedná o operu autora spjatého s nacistickým režimem. Příběh rozporuplné postavy Peer Gynta lze tak vidět jako jeho sebereflexi souboje s vlastními démony – touze po moci, uznání a financích, která značí kolaboraci s nacisty, ale přitom odmítnutí tohoto režimu jako umělec. Režie představení se ujal neméně kontroverzní Peter Konwitschny. Navýsost aktuální téma zvířecích a lidských podob téže bytosti, ovládnutí vlastních temných stránek, ega a nalezení sama sebe, klidu, spokojenosti a čisté lásky, zpracoval výtečně.

Heroická atmosféra v americkém duchu charakterizovala třetí abonentní koncert cyklu Filharmonie doma II. Brněnští filharmonikové uvedli pod taktovkou Case Scaglioneho a pod záštitou Amerického velvyslanectví v Praze dvě skladby z pera klasiků americké národní hudby a Beethovenovu „Eroicu“.

V sobotu 11. února hostovala brněnská filharmonie v prostorách Muthu – koncertního sálu Wiener Sängerknaben (Vídeňských zpívajících hochů). Večer pořádala Dice – organizace podporující španělskou kulturu a zařadila na něj hudbu svých patrně nejznámějších autorů Manuela de Fally (1876-1946) a Antonia Josého (1902-1936). Oba skladatele spojuje nešťastný osud v době občanské války ve Španělsku. José byl hned na jejím počátku Frankovými falangisty bez soudu popraven, de Falla emigroval po vítězství generála Franka v roce 1939 do Argentiny, odkud se až do své smrti nevrátil. Všechny skladby večera ale vznikly a byly uvedeny ještě před tragickými událostmi občanské války. Tentýž program zazněl i na abonentních koncertech orchestru v Janáčkově divadle v Brně o dva dny dříve.

Trojice dam Mariame Clément (režie), Julia Hansen (výprava) a Lucy Wadham (text) jsou podepsány pod novou scénickou koncepcí barokní semi-opery Henryho Purcella The Fairy Queen v pěti aktech z roku 1692. Originální libreto Thomase Bettertona na motivy Shakespearova Snu noci svatojánské zůstalo a obalilo se moderní adaptací divadla na divadle – průběhu a zkoušek nového představení. Shakespearovo výročí uctilo Divadlo na Vídeňce řadou klasických i moderních inscenací vskutku výrazně a důstojně.

Ve dnech 26. a 27. ledna zazněly v prostorách Janáčkova divadla v Brně dvě mimořádné a zřídkakdy hrané skladby českých autorů – kantáta Dido Jana Nováka a symfonická báseň Zrání Josefa Suka. První večer byl zaznamenán Českým rozhlasem pro vysílání Evropské vysílací unie (EBU).