Jakub Hrůša

Jakub Hrůša

Komentář Jakuba Hrůši: Nelítostný kritikův hlas

Nedávno vydala Nadace Bohuslava Martinů sbírku glos Hrůša o – on Martinů. Skvělá kniha našeho předního dirigenta se zamýšlí například nad symfoniemi Martinů, Kyticí, nad „limity“ Janáčka a Martinů, nad aktuálností Mé vlasti nebo nad jeho vztahem k Jiřímu Bělohlávkovi. Vše je zarámováno do krásné, starosvětské češtiny. Je to báječná kniha, kterou doporučuji vaší pozornosti. Jako ochutnávku jsem vybral glosu, jež se týká hudební kritiky.

Problém Leoš Janáček

20. září 2018
Problém Leoš Janáček

Kladu hned na začátku svého textu neodbytnou a strohou řečnickou otázku: Jak je možné, že dnes Leoš Janáček představuje ještě stále pro většinové publikum problém? Nepochybně se teď mezi vámi najdou tací, kteří budou tímto mým zvoláním vyvedeni z míry. Patřil bych mezi ně také; vlastně se divím odnepaměti. Pro mě osobně je Janáček odvěká míza hudebního prožívání i konání. V nadsázce řečeno mé hudební „mateřské mléko“. A nadto módním výrazivem: ve své české umělecké „bublině“ se nesetkávám s lidmi, kteří by se neskláněli před Janáčkovým géniem, bez okolků a protestů. To bych však nesměl mluvit s laiky a cizinci.

Rozmarná silvestrovská fantazie Jakuba Hrůši

Milí čtenáři, obracím se na Vás tentokrát zcela netradičně s rozmarnou silvestrovskou idylou, přiznávám, že ještě lehce spící, v dumce, ba lehké elegii z toho, jaké posvícení nám přinesl uplynulý rok. Je Silvestr, sotva skončila krásná zimní noc a milá sousedská nálada mi zde v přírodě přináší vzpomínky z dětství. Až by se mi chtělo pobrukovat třeba ovčákovu starou píseň nedělní Ráno raníčko, pleju obilíčko“ nebo jiná česká říkadla či písničky pro děti („Kráčím, kráčím mezi vrchy“)... jen kdyby na kolem se vinoucích polích ještě aspoň nějaký ten špalíček obilí zbyl; je tam však jen sníh. Invence pro nějaké ty čtyři dětské písně a říkadla mi nikdy nechyběla. Uplynulé veselé Vánoce v tomto ohledu přinesly obzvláštní žně: byla nálada a zazněla ledasjaká malá milostná

Japonské radosti Jakuba Hrůši

10. únor 2015
Japonské radosti Jakuba Hrůši

Japonské turné je za námi a my se šťastně přemísťujeme do Ománu. Stejně jako před třemi lety jsme zažili výborně zorganizovaný zájezd, tentokrát s pěti koncerty, z nichž každý byl v jiném sále a téměř každý s trochu jiným programovým složením. Stejně jako před třemi lety to byla koncertní cesta náročná, ale přinášející hudební krásu a uspokojení ze smysluplného počínání a uměleckého úspěchu. Mám z toho velkou radost...

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.