Významné životní jubileum (*1. prosince 1930) je neobyčejnou příležitostí vyjádřit úctu, kterou po mnoho let pociťuji. Bylo to po roce 1989, kdy jsem se detailněji seznamovala s dílem Jaroslava Mihuleho, sledovala jeho osudy u nás a v zahraničí, kdy mne ohromovala intenzivní činnost, kterou vyvíjel. Od mravenčí práce badatelské a pedagogické, až po tu popularizační, a nejen to. Za svůj život dokázal jít vždy za dobrým cílem a smyslem věcí, byl pro mnoho z nás odbornou a morální autoritou, vybudoval se svou manželkou harmonickou rodinu.

Hudebně estetické zákonitosti ve své knížce Otázky hudební estetiky zkoumá muzikolog, pedagog a bývalý diplomat prof. Jaroslav Mihule. Je to výkon úctyhodný a potřebný, vždyť každá generace se má ve své době, naplněné novými přírodovědnými a technickými poznatky, vyslovovat i k této problematice. Koncepce knížky plně odpovídá požadavkům dneška. Není rozsáhlým spisem, spíše útlou publikací, kterou lze pročítat odpoledne nad šálkem čaje. A přece to není snadné čtení, nepostrádá napětí, neustále vás vtahuje do rozličných úvah, zkoumá dané teze z více stran. Je určena pro studenty vysokých škol, ale oslovuje všechny, kdo se v současnosti zamýšlejí nad perspektivou uměleckého oboru, jakým je hudba.  

Přicházel pravidelně do hudební redakce pro děti a mládež ještě  Československého rozhlasu, tam jsem ho poznala na počátku devadesátých let. Vyprávěl, na čem pracuje, žertoval, při odchodu zazpíval písničku. Pamatuji se na okamžiky, kdy jsme se všichni sešli kolem něho a diskutovali, ostatně to bylo zvykem u každého vzácného hosta. Zpočátku jsme ještě vysílali pořady hudební výchovy, jejichž natáčení se Pavel Jurkovič dlouhá léta zúčastňoval jako autor textů, hudby a také interpret a vypravěč. Vzdělávání