Hudba minulosti je pro dnešní Evropany samozřejmou součástí kultury. Slýcháme ji běžně na koncertech i v médiích a často ani nepřemýšlíme o tom, jak je vlastně stará. Historická hudba může sloužit jako symbol a připomínka významných událostí nebo jako zprostředkovatel závažných myšlenek, které ani není nutno vyjadřovat slovy. 

Český barokní skladatel František Ignác Tůma (1704–1774) figuruje jako významný reprezentant „české“ hudby své doby v učebnicích a přehledových publikacích, vlastní hudbu tohoto autora ovšem známe zatím velmi málo. Na rozdíl od svého současníka Jana Dismase Zelenky, který zažívá renesanci zájmu o své dílo, Tůma na své docenění teprve čeká. Záslužnému objevování jeho tvorby se v posledních letech věnuje pražský soubor Vagantes, jehož členové (občanským povoláním např. finanční poradkyně, stomatoložka, programátor, majitelka knihkupectví nebo vysokoškolský pedagog) se vypravili do rakouských knihoven a archívů za dosud nevydanými hudebními prameny a sami je spartovali. V roce 2012 uvedli ve spolupráci s dalšími zpěváky a hudebníky tůmovský program na festivalu Musica figurata v Želivi. Nastudování skladeb De profundis, Messa della morte a Te Deum tehdy řídil umělecký vedoucí souboru Martin Konvalinka, interpreti vycházeli z edic Otto Schmidta ze začátku 20. století.