První známá písemná zmínka o vsi Skaličce a jejím mlýnu pochází z roku 1349: Moravské zemské desky zaznamenávají, že toho roku „pan Havel z Trmačova postoupil své manželce Přibce mlýn ve vsi Skaličce se třemi podsedky“. Vzhledem k tomu, že zemské desky byly tehdy teprve založeny, musel mlýn existoval už nějakou dobu, ne však moc dlouhou, protože vodní energie se začalo využívat v našich zemích teprve počátkem čtrnáctého století. Nicméně se lze domnívat, že příznivé podmínky k tomu na potoce, který nese krásné, starobyle znějící jméno Lubě a vyznačuje se stálou vodnatostí (po celé délce svého toku poháněl až osm mlýnů!) učinily původně osamělý skaličský mlýn s jeho podsedky základem nové vsi a jeho majitele její přirozenou hlavou: když se Skalička stala obcí, byl úřad starosty ve mlýně dlouho prakticky dědičný a tituly pantáty a paňmámy vyhrazeny výlučně pro manželskou dvojici vládnoucí mlénem.

Vystoupením Magdaleny Kožené a souboru Collegium 1704 s Václavem Luxem jako vedoucím ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu skončil – slavnostně, byť poněkud exteritoriálně – letošní čtyřiadvacátý ročník festivalu Concentus Moraviae, věnovaný smyčcovému kvartetu. Rozptýlení jeho čtyřiatřiceti koncertů (a dvou předchozích prologů) do stejného počtu koncertních míst možná poněkud zastírá skutečnost, že šlo o přehlídku čtyřiadvaceti vesměs špičkových smyčcových kvartet z celého světa – událost, k jaké dochází jen velice zřídka, jestli vůbec, a kterou můžeme plným právem označit za světové významnou – stát se jinde, psaly by o ní hudební publikace po celém světě.

Filharmonická éra skladatele, houslisty, dirigenta a pedagoga Evžena Zámečníka proběhla (1971–1981) už tak dávno, že si ji v brněnské filharmonii skoro nikdo nepamatuje. A přece býval primista Zámečník jednou z nejvýraznějších postav velkých zájezdů orchestru, jemuž se v sedmdesátých letech konečně otevřely možnosti zahraničního uplatnění. Za nekonečných celodenních autobusových přejezdů (jednou také Hamburk–Bari) totiž důsledně vystupoval jako mluvčí fiktivního filharmonického C-mužstva umělecky slabších hráčů a neúnavně organizoval besedy, přednášky, ankety a jazykové kurzy, pokaždé ohromující svou kouzelnou absurdní 

V pondělí 25. září se v brněnském krematoriu veřejnost rozloučila se zesnulým někdejším ředitelem brněnské filharmonie Bohušem Zoubkem (zemřel 18. září). Studiem na brněnské konzervatoři a pak na Janáčkově akademii múzických umění (obojí u Františka Šolce) se Zoubek přiřadil k příslušníkům legendární brněnské hornové školy; po absolutoriu se stal členem Státní filharmonie Brno a v letech 1969–1988 v ní působil jako sólohornista. Současně se uplatňoval jako komorní hráč ve Filharmonickém dechovém kvintetu (přejmenovaném později na Q Moravi). Na konzervatoři a na JAMU vychoval celou generaci vynikajících hráčů. V roce 1996 se stal jedním z hlavních iniciátorů Mezinárodní interpretační soutěže Brno (její pětiletý cyklus zahajuje vždy soutěž hornistů) a stálým členem soutěžního výboru.

Proběhl 15. listopadu v brněnském Besedním domě druhý abonentní koncert Komorního cyklu Spolku přátel hudby: pětice dechových hráčů z operního orchestru a z filharmonie sdružená v dechovém kvintetu Parnas přednesla pořad z pěti skladeb pěti autorů z pěti  různých století. Což byl výkon pozoruhodný už dramaturgicky (dechové kvinteto se stalo pravidelnou komorní sestavou teprve ve století devatenáctém); nicméně Fantazie f moll KV 608, kterou napsal Mozart ve svém úmrtním roce pro mechanický nástroj ve vídeňském Müllerově Kunstkabinetu a kterou dnes hrávají především varhaníci, zni patrně nejblíž autorově původní představě v aražmá Wolfganga Sebastiana Meyera pro dechové kvinteto.

Slavnostním koncertem 20. září zahájila Filharmonie Brno v Janáčkově divadle pod taktovkou Leoše Svárovského, jednoho ze svých dosavadních deseti šéfdirigentů, svou jubilejní šedesátou sezonu. Jeho pořadem (Smetana, Martinů, Dvořák) se tato sezona přihlásila k retrospektivní části své dramaturgie, k ohlédnutí za uplynulými šesti desetiletími. K tomu patří také jeden z obou jejích symfonických cyklů

Brněnské publikum, možná trochu vyčerpané nároky průbojné dramaturgie právě dozněvšího Moravského podzimu (přijalo ji ostatně s obdivuhodným zájmem), ocenilo nabídku souboru Czech Virtuosi a zaplnilo v sobotu 24. října koncertní sál brněnské Reduty očekávajíc pořad ze špičkových – a právě proto často hrávaných – skladeb českého repertoáru pro smyčcový orchestr. Svým proměnlivým obsazením

Krásný večer původně deštivého úterka 25. srpna se ukázal jako stvořený pro první z pěti „Netradičních hudebních večerů“, které pořádala Konzervatoř Brno jako součást svých letních pedagogických aktivit nazvaných „Brněnské smyčcové kurzy“ a navštěvovaných šesti desítkami frekventantů. Přítomnost takové spousty informované a zjevně zaujaté mládeže působila mezi tradičně postarším publikem komorních

Vadim Gluzman, rodák z Ukrajiny, izraelský občan, bytem ve Spojených státech, přijel koncem října do Brna potvrdit svou pověst jedné ze soudobých světových špiček houslové hry, a to hned několikerým způsobem: jako sólista sezony 2011/2012 ve Filharmonii Brno...

Prosincové večery Koncertního abonmá Filharmonie Brno s Petrem Altrichtrem u dirigentského pultu mimořádně zaujaly dvěma věcmi: premiérou Symfonického triptychu brněnského Milana Slimáčka a vystoupením pianisty Garricka Ohlssona. Toho si brněnské publikum pamatuje ještě jako...