
Wanda Dobrovská
Vystudovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, svému oboru se věnovala na Akademii věd a také jako redaktorka hudební edice nakladatelství H&H (Nová nauka o harmonii od Aloise Háby). Specializuje se na soudobou hudbu, moderuje záznamy a přenosy koncertů, připravuje hudebně-publicistické pořady, píše články pro Harmonii nebo do Týdeníku Rozhlas. Připravuje a moderuje hudební bloky pro vysílání digitální stanice D-dur.
Před deseti lety jsem v Harmonii článek o Milanu Slavickém k příležitosti jeho šedesátých narozenin (* 7. 5. 1947) začínala řečnickou otázkou, „jakpak se asi o tomto skladateli bude psát v učebnicích českých hudebních dějin?“ Přestože Milan Slavický odchodem z tohoto světa v roce 2009 historickou perspektivu svým četným aktivitám už dal, na odpověď je pořád ještě brzy. Přibyla zato jiná, dosti charakteristická a obecnější otázka: co ze skladatelova odkazu zůstává „současné“ a co mizí v propadlišti času?
Marek Kopelent: osvobodil jsem ze zakletí velkou tercii
21. duben 2017Rozhovor o sedmi částech k 85 letům života Marka Kopelenta. Co je tvou první myšlenkou, když se ráno probudíš? Nic vznešeného. Hlavně dávám pozor, co mě bolí. Můj lékař říká, ať jsem rád, protože kdyby mě nic nebolelo, tak je to špatný. Někdy, v polosnu mezi spánkem a bděním mě napadne nějaká hudba. Tak vstanu a jdu si to poznamenat. Ale to se nestává každý den.
Vít Zouhar: Mám raději repetici nežli modulaci
7. prosinec 2016Populární „barokně-minimalistické“ opery, úspěšný hudebně-vzdělávací program Slyšet jinak, rekonstruovaná Varèseho Poème électronique nebo zkompletovaná korespondence Bohuslava Martinů adresovaná Zdeňku Zouharovi, to je jen zlomek aktivit, které stíhá Vít Zouhar (*1966) – hudební skladatel, muzikolog, pedagog, propagátor a popularizátor hudební kultury, akademik, v současné době prorektor Univerzity Palackého v Olomouci.
Dvanáctý ročník mezinárodního festivalu současné orchestrální hudby skončil, těšíme se na příští. Než se dočkáme, zaslouží si uplynulý ročník malé ohlédnutí, protože ani jeden z jeho čtyř koncertů nebyl příležitostnou jednohubkou, kterou posluchač zkonzumuje a hned sahá po další. Právě naopak, každý nabídl něco – zážitek, poznání, sdílení, překvapení atd. - pro co na kratší či delší čas vešel do systému všech, kdo se na něm podíleli na pódiu, v auditoriu i v zákulisí a rozhojnil jim životní zkušenost.
Koncertní cyklus orchestru, který tuzemskému publiku urputně vnucuje svůj název PKF – Prague Philharmonia (místo bývalého sice tuctového, ale komunikativnějšího Pražská komorní filharmonie), zaměřený na hudbu 20. a 21. století „Krása dneška“ funguje už jedenáctou sezonou. Na projekt, který si během své existence prošel už mnoha, často nelehkými peripetiemi, spjatými s tuzemskými sociálně-kulturními poměry, je to doba pěkně dlouhá. Zatím poslední „kotrmelec“ nastal loni, cyklu se
Zvukopis výletu do psychedelické reality
8. březen 2016Přicházejíce do dvorany Českého muzea hudby, obestírá nás – ještě před hodinou začátku koncertu – jakási podprahová zvuková aura, elektronický opar, ale i akustické motivky či tóny, hudebníci se svými nástroji dekorativně postávají na ochozech nebo přecházejí, mizí a zase se objevují v průhledech na schodiště, občas se hudební kulisa vzedme ke krátkému jazzovému jamíčku. Informaci o programu – třídílném
Patnáct let v čele Orchestru Berg. Nemá smysl současná hudba, která není současná
15. únor 2016Plné sály, spousta úžasné, mnohdy neslýchané hudby, tanec, video, scénická akce, premiéry nových skladeb mladých českých autorů, skladatelská soutěž Nuberg, desítky oddaných abonentů a příznivců – to je, velmi stručně, bilance patnáctileté existence Orchestru Berg, jemuž se podařilo získat soudobé hudbě kredit umění, za nímž se stojí vypravit nejen do Dvořákovy síně, sálu Martinů nebo Španělské synagogy, ale také třeba do staré čistírny odpadních vod, industriálního prostoru bývalé továrny nebo rozestavěné stanice metra. Orchestr
Dva týmy se vypravily hledat jižní pól. Norská výprava cestuje pod vedením Roalda Amundsena, Brity vede Robert Scott. Postupují nezávisle na sobě, je to závod o prvenství. V drsných klimatických podmínkách se muži v obou týmech povzbuzují i hádají, jsou nuceni činit krajní rozhodnutí, čelí pochybnostem, vedou vnitřní monology nebo dialogy se vzdálenými osobami. Amundsenův tým dosahuje pólu jako první, členové britské výpravy na zpáteční cestě umírají.
Miroslav Srnka (1975) patří k nemnoha současným českým skladatelům, jejichž hudba se pravidelně objevuje na programech koncertů světových festivalů a institucí. Na objednávku Bavorské státní opery vytvořil celovečerní operu South Pole (Jižní pól, premiéra 31. 1. 2016). Loni mu bylo čtyřicet, takže se o něm stále ještě píše jako o „mladém“, ale přece jen se už můžeme společně i ohlížet.