
Jan Baťa
Málokterá osobnost české muzikologie 2. poloviny 20. století se v mezinárodním měřítku dočkala takového uznání jako doc. PhDr. Jaromír Černý, CSc., jehož nedožité osmdesáté narozeniny si letos připomínáme (24. 3. 1939 - 11. 2. 2012). Při této vzácné příležitosti není od věci v krátkosti připomenout jeho zásadní a trvalý přínos české i světové hudební historiografii. Přehlédneme-li s časovým odstupem Černého muzikologické dílo, vše se na první pohled jeví jako přirozený a samozřejmý proces odborného zrání, jež bylo korunováno věhlasnými vědeckými objevy, představenými v četných studiích nebo kritických edicích, a publikovanými doma i v zahraničí. K tomuto cíli však vedla cesta, během níž vedle pedagogického vlivu a Černého neuvěřitelné píle a vytrvalosti sehrála svou roli také notná dávka štěstí a náhody.
Jedním z vrcholů letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha byl bezpochyby koncert britského vokálního souboru The Tallis Scholars pod vedením Petera Phillipse, který vystoupil v úterý 20. září ve Svatovítské katedrále společně s českými ansámbly Martinů Voices (umělecký vedoucí Lukáš Vasilek), Kvarteto Martinů a sólisty Marií Fajtovou (soprán), Lukášem Moťkou, Břetislavem Kotrbou a Karlem Kučerou (trombóny). Osou programu byla tvorba britského skladatele Johna Tavenera (1944-2013) – As one who has slept, Funeral Ikos, The Lamb a Requiem Fragments. Doplňovala ji duchovní díla Josquina Desprez (c1450-1521), Thomase