Klavírní kvarteto Josefa Suka koncertovalo na třetí jarní den v sále Novoměstské radnice s originálním repertoárem a novým klavíristou. Pavel Zemen vystřídal předčasně zesnulého Václava Máchu, ovšem dvě výrazné zakladatelské osobnosti, houslista Radim Kresta a jeho manželka violistka Eva Krestová, zůstávají jasnou oporou souboru. A krásným tónem je doplňuje violoncellistka Aneta Šudáková.

Kostel sv. Vavřince, sídlo Pražského jara i jeho komorní koncertní sezóny, hostilo ve čtvrtek 9. března violový večer. Vystoupil na něm violista Petr Verner a klavíristka Slávka Vernerová. Manželská dvojice vystupuje pod názvem Spring Duo, i když častěji je můžeme slyšet v Klavírním kvartetu Antonína Dvořáka, se kterým natočili už dvě oceňované desky s hudbou Dvořáka a Schumanna. Tento večer ovšem patřil viole, a do malého kostela dokonale zapadl. Svatý Vavřinec je vzácný komorní prostor, který spojuje starobylost s téměř domovskou komorní atmosférou. Zatímco ve velkých sálech se viola může ztrácet, tady byl prostor zcela zaplněn jejím zvukem v důvěrné blízkosti. Sólista koncert přátelsky uváděl, nabídl ovšem náročnou a všestranně zajímavou dramaturgii.

Koncert České filharmonie 8. prosince patřil k těm nejodvážnějším v sezoně – žádný advent, ale premiéra rozměrné soudobé skladby a v prvé polovině Sibeliův houslový koncert. Otevíral abonentní řadu C, první z trojice koncertů tohoto týdne nebyl zcela vyprodán, byl ale znamenitě zahraný.

Orchestr Západovýchodní díván, tak můžeme přeložit název ansámblu, který letos barvitě zahájil Pražské jaro. Název odkazuje básnickou sbírku J. W. Goetha, kterou lze považovat za první dílo velkého „západního“ spisovatele inspirované poezií zemí blízkého a středního východu. Jinak je to pozoruhodný mládežnický orchestr, který vznikl v roce 1999 jako experimentální projekt setkání mladé generace hudebníků ze zemí, mezi kterými vládne politické nepřátelství, různé podoby studené války či „studeného míru“. Vybíralo se z Izraele, okupovaných palestinských území, Sýrie, Libanonu, Egypta… A od počátku je hudebním i uměleckým vedoucím Daniel Barenboim, který dokázal každoročně orchestr provést malým turné po předních světových pódiích. A důležitý duchovní impulz přinesl na začátku Edward Said, výrazný palestinský intelektuál a znalec literatury západu i východu. Už před více jak deseti lety byl orchestr složený z talentovaných hudebníků rezidenčním souborem salcburského festivalu, před několika lety vznikla také v Berlíně Akademie Barenboim-Said, podporující hudebníky ze zmíněných zemí, sužovaných válkami a politickým napětím.

Dramaturgii orchestru FOK se podařilo získat fenomenálního polského pianistu Rafała Blechacze jako záskok za onemocnělého Eugena Indjiče. Jeho plánované vystoupení v únoru v Mozartově Klavírním koncertu c moll bylo příležitostí natočit krátký rozhovor a nahlédnout do světa jednoho z nejpozoruhodnějších pianistů mladší generace.

Česká filharmonie zahrála 17. února a dva následující dny abonentní program, který byl koncentrovaný a náročný, a snad až příliš temný. Trojice Kabeláč, Ullmann, Brahms dala koncertu vnitřní sevřenost a vážnost, s jakou se setkáváme málokdy. A šéfdirigent Semjon Byčkov naplno stál za všemi prováděnými díly.

Uplynulý rok byl rokem 180. výročí narození Antonína Dvořáka a mimochodem i 150. výročí narození Alexandra Zemlinského. Stojí za pozornost, že jeden z nejvýraznějších dvořákovských projektů (nepočítáme-li Dvořákovu Prahu), a to kompletní provedení skladatelových smyčcových kvartetů, uspořádalo Zemlinského kvarteto. Zčásti online, zčásti živě. A v prostorách Městské knihovny. Soubor, který svůj cyklus 4plus nepořádá poprvé, je pravidelným hostem podobných projektů po celém světě. Jaký ale opravdu byl uplynulý rok pro jedno z našich nejúspěšnějších smyčcových kvartet? Více v rozhovoru s violistou Petrem Holmanem.

Recitál Miroslava Sekery, který v pondělí 4. 10. otevřel podzimní sérii cyklu Hybatelé rezonance, měl soustředěnou atmosféru – ale hlavně mimořádně vysokou laťku. Už úvodní Haydnova Sonáta C dur Hob. XVI/50 měla všechno, co tato podoba klasicismu potřebuje. Velmi mě potěšila krátká třetí věta s typickým haydnovským humorem, který stojí hlavně na práci s rytmem a nečekanými pomlkami. Provedení sonáty trochu předznamenalo charakter koncertu – přesné stylové cítění, vyrovnaná technika a zvukově mimořádně propracované provedení, jemná muzikálnost i jakási nenápadná radost.

Jakub Hrůša v neděli 19. září přicestoval na Dvořákovu Prahu se svými Bamberskými symfoniky a s programem, který kombinoval objevné provedení českého symfonického díla a velmi slavné dílo Richarda Strausse – které u nás ovšem také nezní tak často.

Setkání s romantismem Zdeňka Fibicha je vždycky zajímavé a oživující. Předehra k opeře Bouře je plná barvitých nápadů i zajímavých zvratů. Na druhou stranu nemá tato hudba výraznou jednotící myšlenku, je to inspirovaná fantazie, což svým způsobem platilo pro celý program pátečního koncertu České filharmonie na Dvořákově Praze. Orchestr ovšem dostal prostor se blýsknout ve všech svých barvách v hudbě pozdních romantiků – i v jisté mladistvé svěžesti.