Dva hudebníci, kteří už dávno nemají světu ani sami sobě co dokazovat. Dejme přednost dámě: Carla Bley, skladatelka, kapelnice, pianistka a varhanice, vloni v květnu oslavila v New Yorku osmdesátiny. Dcera pastora a sbormistra v padesátých letech vyrazila z rodného předměstí San Francisca prodávat do nejlepších newyorských jazzklubů cigarety, plyšové medvídky a fotomomentky hostů. Ale hlavně být blízko hudbě, kterou si zamilovala: swing Counta Basieho, Dukea Ellingtona nebo jazzového rebela Charlieho Minguse. Zakrátko se k rebelům sama přidala, a zatímco její skladby „nakupovala“ newyorská jazzová esa, blonďatá múza z Oaklandu se stala hvězdou nastupující jazzové avantgardy. Její jazzrocková opera Escalator Over the Hill na libreto básníka Paula Hainese ve studiích propojila smetánku newyorské freejazzové scény (Don Cherry, Grachan Moncur, Gato Barbieri) s rockovými veli­činami jako byl Jack Bruce nebo Linda Rondstadt. Z nedostatku jiných nahrávacích příležitostí založila se svým druhým manželem, trumpetistou Mikem Mantlerem, vlastní produkční a distribuční síť, jejíž životaschopnost inspirovala nezávislou hudební produkci na celém světě. V následujících dekádách vedla jeden z nejosobitějších bigbandů moderní jazzové historie, který byl po několik dekád oblíbenou stálicí evropských jazzových festivalů. Její skladby se postupem času zabydlely v repertoáru tak různorodých hudebníků, jako jsou Gary Burton, Art Farmer, John Scofield nebo Howard Tate. V posledních letech komponuje a aranžuje na zakázku pro různá mezinárodní hudební tělesa a po boku svého životního a hudebního partnera Steva Swallowa a britského saxofonisty Andyho Shepparda vede trio komorního jazzu, které v květnu tohoto roku zavítalo již potřetí do ČR, tentokrát v rámci festivalu Americké jaro, pořádaného pražským klubem Jazz Dock.

Jak se obchodní kádr původem z amerického Středozápadu stane frontmanem nejpopulárnější francouzské funk-jazzové kapely se zavádějícím názvem Electro Deluxe? Určitě není na škodu, když vypadáte, jako byste Georgeovi Clooneymu z oka vypadli, pomůže i slušná sborová průprava na střední škole a neuškodí ani svérázný sklon bílého mladíka z Ohia vodit si domů samé černošské kamarády. Ale hlavní je být ve správnou chvíli na správném místě, třeba na jihu Francie nebo na firemním školení na zámečku poblíž Prahy. A hlavně mít talent, charisma a komunikativnost na rozdávání a potkat jazzmany, kteří chtějí hrát hudbu nejen pro sebe, ale i pro lidi.

Americký kytarista Kurt Rosenwinkel (1970) do nového milénia vstoupil sérií autorských alb (mj. The Next Step – 2001, Heartcore – 2003, Deep Song – 2005 nebo The Remedy – 2008), které z něj během pár let učinily nejuznávanějšího a nejimitovanějšího leadera nové kytarové generace. V polovině první dekády vypršela jeho smlouva s Verve Records a Rosenwinkel se usadil v Berlíně, kde se věnoval rodině, přednášení a hudební exploraci jazzových standardů (Reflections – 2009) nebo bigbandového pojetí svých vlastních skladeb (pozoruhodné album Our Secret World v doprovodu portugalského Orquestra Jazz de Matosinhos z roku 2010). Před pár týdny překvapil hudební svět studiovým koktejlem namíchaným stejnou měrou z jazzových, brazilských a rockových ingrediencí. O Caipi (nové album a starý drink), o kouzlu hudebního doteku a o cestování v čase s uznávaným kytaristou rozmlouval DJ Mobley.

DJ Mobley vás bez ohledu na opětovné odstavení Temelína zve na nezakomplexovaný průzkum elektrogenních zón současného jazzu Zatímco s Temelínem i s největší americkou elektrárenskou firmou...

Dobrých bigbandů je v porovnání se zlatou érou swingu proklatě málo, ale jsou. A přinejmenším již od šedesátých let neplatí, že za autentickými velkými jazzovými orchestry je třeba putovat za...

Oficiální biografie belgického klavíristy, skladatele a spisovatele Marca Moulina sice jeho věk diskrétně zamlčuje, ale na první pohled je zřejmé, že autora veleúspěšného alba Top Secret, které...

"Průvodce mezinárodními letními jazzovými festivaly umožňuje nahlédnout do mnoha kreativních, podnikavých a inteligentních způsobů, jak bude jazz prezentován letos v létě."J. Koransky...

"Don't Miles Me!" - "Nemilesuj mě!", těmito slovy prý netýkavý génius moderní hudby Miles Davis usadil jakéhosi odvážlivce, který si dovolil oslovit ho v jeho oblíbeném baru bez vyzvání a vysloužil...