
DJ Mobley
Carla Bley & Steve Swallow: Rajčata už po nás nehází
8. květen 2020Dva hudebníci, kteří už dávno nemají světu ani sami sobě co dokazovat. Dejme přednost dámě: Carla Bley, skladatelka, kapelnice, pianistka a varhanice, vloni v květnu oslavila v New Yorku osmdesátiny. Dcera pastora a sbormistra v padesátých letech vyrazila z rodného předměstí San Francisca prodávat do nejlepších newyorských jazzklubů cigarety, plyšové medvídky a fotomomentky hostů. Ale hlavně být blízko hudbě, kterou si zamilovala: swing Counta Basieho, Dukea Ellingtona nebo jazzového rebela Charlieho Minguse. Zakrátko se k rebelům sama přidala, a zatímco její skladby „nakupovala“ newyorská jazzová esa, blonďatá múza z Oaklandu se stala hvězdou nastupující jazzové avantgardy. Její jazzrocková opera Escalator Over the Hill na libreto básníka Paula Hainese ve studiích propojila smetánku newyorské freejazzové scény (Don Cherry, Grachan Moncur, Gato Barbieri) s rockovými veličinami jako byl Jack Bruce nebo Linda Rondstadt. Z nedostatku jiných nahrávacích příležitostí založila se svým druhým manželem, trumpetistou Mikem Mantlerem, vlastní produkční a distribuční síť, jejíž životaschopnost inspirovala nezávislou hudební produkci na celém světě. V následujících dekádách vedla jeden z nejosobitějších bigbandů moderní jazzové historie, který byl po několik dekád oblíbenou stálicí evropských jazzových festivalů. Její skladby se postupem času zabydlely v repertoáru tak různorodých hudebníků, jako jsou Gary Burton, Art Farmer, John Scofield nebo Howard Tate. V posledních letech komponuje a aranžuje na zakázku pro různá mezinárodní hudební tělesa a po boku svého životního a hudebního partnera Steva Swallowa a britského saxofonisty Andyho Shepparda vede trio komorního jazzu, které v květnu tohoto roku zavítalo již potřetí do ČR, tentokrát v rámci festivalu Americké jaro, pořádaného pražským klubem Jazz Dock.
Americký pianista Jason Moran (1975) se koncem minulého roku stal již podruhé hostem pražského festivalu Struny podzimu, kde tentokrát představil svůj multimediální projekt In My Mind: Monk at Town Hall, 1959. Mezi jeho multigeneračními spoluhráči vedle veteránů newyorské scény, jako jsou tubista Bob Stewart nebo trombonista Frank Lacy, nechyběla ani stoupající altsaxofonová hvězda Logan Richardson nebo bubeník Nasheet Waits.
Jak se obchodní kádr původem z amerického Středozápadu stane frontmanem nejpopulárnější francouzské funk-jazzové kapely se zavádějícím názvem Electro Deluxe? Určitě není na škodu, když vypadáte, jako byste Georgeovi Clooneymu z oka vypadli, pomůže i slušná sborová průprava na střední škole a neuškodí ani svérázný sklon bílého mladíka z Ohia vodit si domů samé černošské kamarády. Ale hlavní je být ve správnou chvíli na správném místě, třeba na jihu Francie nebo na firemním školení na zámečku poblíž Prahy. A hlavně mít talent, charisma a komunikativnost na rozdávání a potkat jazzmany, kteří chtějí hrát hudbu nejen pro sebe, ale i pro lidi.
Své první album natočil v šestnácti letech, jako sedmnáctiletý odjel na evropské turné se skupinou Milese Davise a dnes má na svém kontě přes třicet vlastních alb a pět desítek dalších jako sideman. Ale americký varhaník, trumpetista a zpěvák Joey DeFrancesco (1971) si hlavně právem přičítá zásluhu za obnovení popularity žánru varhanního komba, který svůj zlatý věk zažíval v šedesátých letech minulého století.
Kurt Rosenwinkel: Nechci znít jako já, chci znít jinak!
2. květen 2017Americký kytarista Kurt Rosenwinkel (1970) do nového milénia vstoupil sérií autorských alb (mj. The Next Step – 2001, Heartcore – 2003, Deep Song – 2005 nebo The Remedy – 2008), které z něj během pár let učinily nejuznávanějšího a nejimitovanějšího leadera nové kytarové generace. V polovině první dekády vypršela jeho smlouva s Verve Records a Rosenwinkel se usadil v Berlíně, kde se věnoval rodině, přednášení a hudební exploraci jazzových standardů (Reflections – 2009) nebo bigbandového pojetí svých vlastních skladeb (pozoruhodné album Our Secret World v doprovodu portugalského Orquestra Jazz de Matosinhos z roku 2010). Před pár týdny překvapil hudební svět studiovým koktejlem namíchaným stejnou měrou z jazzových, brazilských a rockových ingrediencí. O Caipi (nové album a starý drink), o kouzlu hudebního doteku a o cestování v čase s uznávaným kytaristou rozmlouval DJ Mobley.