Otomara Kvěcha jsem si vážil jako skladatele, pedagoga, rozhlasového kolegy a kamaráda, s nímž byla legrace. Když jsem napsal svou první orchestrální skladbu, ukázal jsem ji Otovi. Hlavně mě zajímalo, „jestli to bude dobře znít“. On to prolistoval a řekl: „Hele, ono v dobrým orchestru v podstatě zní všechno.“ Měl pravdu jen částečně: jemu to všechno vždycky znělo. Nápaditý orchestrátor disponoval skvělými teoretickými základy a měl „naposloucháno“. Mezi skladateli není úplně běžné, aby celé večery seděli se sluchátky na uších a s partiturou v ruce a studovali díla svých předchůdců. Pro Otu to byla samozřejmost a divil se, že ostatní to tak nedělají. Jednou se rozčiloval: „Zeptal jsem se svých studentů skladby na HAMU, která Brahmsova symfonie končí v pianissimu, a věděla to sotva půlka!“

Před několika týdny mě navštívil muž, který mi byl jaksi povědomý. Po několika minutách se z něj vyklubal agent pojišťovací společnosti. Byl velmi přesvědčivý a mimořádně schopný: myslím, že hned...

Z milovníků kvalitních nahrávek vážné hudby se stávají štvanci technického pokroku. Po chodbách našich základních škol ještě dnes potkáváme přízraky učitelů hudební výchovy s kufříkovými gramofony,...

Stanice ČRo 3 - Vltava má za úkol vysílat program pro posluchače, kteří ke svému životu potřebují hudební a slovesné umění, informace o dění v kultuře, kteří rádi poslouchají jazz, operu,...

Kdo je ten muž úplně vlevo, to víme. Je to Manažer. Manažer druhé třídy. Manažeři první třídy nemusí nosit černé brýle proto, aby znemožnili partnerovi vyčíst úmysly z jejich očí. Jejich pohled je...

Velké firmy pořádají pro své manažery kurzy, kde se mladí šéfové učí nakládat se svými podřízenými. V jedné z prvních lekcí se procvičuje technika správného chválení a vytýkání. Pravidlo zní, že...

Muž na samostatné fotografii je skladatel. Hledí do partitury a něco se mu nezdá. "Nějak mi to nezní", říká si zřejmě. Při komponování slyšel v duchu hudbu plnou barev, strhujících rytmů a...

Serge Baudo na fotografii Bohumila Beníčka hraje na violoncello. Je to violoncello virtuální, čili zdánlivé. Nemá struny, kolíky, hmatník, duši ani tělo, přesto ho zcela zřetelně vidíme v...

Ano, máme je rádi, a nejenom proto, že mají pěknou srst. Komunikujeme s nimi, protože je to mnohdy jednodušší než s lidmi. Ze všeho nejraději máme zvířata, která dokáží vyvolat dojem, že rozumí...