
Lukáš Hurník
Čas od času se člověku může stát, že dostane na veřejnosti nějakou hloupou otázku. Není třeba se tím moc zabývat, ostatně je to problém tazatele, že nevymyslel nic lepšího. Pokud ale nejste připraveni a ukáže se, že na tu hloupou otázku neumíte odpovědět, přesouvá se ostuda na vaši stranu. Tak třeba jsem občas tázán, kterého skladatele a kterého dirigenta považuji za ty úplně nejlepší. Přirozená reakce je zvednout oči v sloup a vyškolit tázajícího v oboru historické proměny estetických paradigmat, axiologii uměleckého díla a vysvětlit mu, že na tu otázku rozumně odpovědět nelze. Pokud ale opravdu vůbec nikoho nejmenujete, vyvoláváte podezření, že jste se prostě nezmohli na žádný názor. A tak já raději rovnou vypálím dvě jména: Bach a Gardiner.
Otomara Kvěcha jsem si vážil jako skladatele, pedagoga, rozhlasového kolegy a kamaráda, s nímž byla legrace. Když jsem napsal svou první orchestrální skladbu, ukázal jsem ji Otovi. Hlavně mě zajímalo, „jestli to bude dobře znít“. On to prolistoval a řekl: „Hele, ono v dobrým orchestru v podstatě zní všechno.“ Měl pravdu jen částečně: jemu to všechno vždycky znělo. Nápaditý orchestrátor disponoval skvělými teoretickými základy a měl „naposloucháno“. Mezi skladateli není úplně běžné, aby celé večery seděli se sluchátky na uších a s partiturou v ruce a studovali díla svých předchůdců. Pro Otu to byla samozřejmost a divil se, že ostatní to tak nedělají. Jednou se rozčiloval: „Zeptal jsem se svých studentů skladby na HAMU, která Brahmsova symfonie končí v pianissimu, a věděla to sotva půlka!“
Před několika týdny mě navštívil muž, který mi byl jaksi povědomý. Po několika minutách se z něj vyklubal agent pojišťovací společnosti. Byl velmi přesvědčivý a mimořádně schopný: myslím, že hned...
Změny na stanici Český rozhlas 3 - Vltava
21. červen 2005Stanice ČRo 3 - Vltava má za úkol vysílat program pro posluchače, kteří ke svému životu potřebují hudební a slovesné umění, informace o dění v kultuře, kteří rádi poslouchají jazz, operu,...