Slova dojetí, která Dvořák pronesl po svém prvním provedení Stabat mater v Kroměříži, dobře vystihují jeho vztah k tomuto městu a přátelům, kteří v něm žili. Byl to zejména advokát a hudební organizátor v Kroměříži (ale především skladatelův oddaný přítel) Emil Kozánek, kterého Dvořák často navštěvoval a při těchto příležitostech dirigoval v Kroměříži svá díla (v roce 1886 Stabat Mater, 1891 Svatá Ludmila, 1892 Requiem). Styky udržoval Dvořák také s jeho bratrem Karlem, který jako sbormistr pěveckého spolku Moravan nacvičil s tímto sborem v roce 1886 již zmíněném kroměřížské provedení Stabat Mater, které pak Dvořák dirigoval.

Studentský projekt Zaide, který začínal skromnými koncerty sestavenými z árií této opery a pokračoval jako koncertní (poloscénické) provedení opery, vyústil po ročním snažení v plnohodnotné scénické uvedení Mozartovy nedokončené opery v Jízdárně Světce u Tachova. Projekt studenta pražské konzervatoře Václava Dlaska (hudební nastudování a dirigent) a Suzanne Vohnoutové El Roumhainové (produkce a fundraising) sdružuje studenty a absolventy

Úroveň poslední operních inscenací vzniklých pod novým vedením brněnské opery dokazují, že opera v Brně roste ve všech ohledech. Nové nastudování Dvořákovy opery Čert a Káča je toho dalším důkazem. Důvtipná a hravá režie, kvalitní hudební nastudování a výborné pěvecké výkony jsou zárukou inscenace, která může být nejen z dalších brněnským publikem hojně navštěvovaných, ale zároveň další v řadě kvalitních produkcí z dílny ND Brno.

Uvedení dvou oper Carla Orffa v Národním divadle je jistě zajímavým dramaturgickým počinem, který provází velmi dobré hudební nastudování. Režijní uchopení navazuje v případě Chytračky na scénickou estetiku 20. a 30. let, v případě Měsíce zasazuje režie děj opery do bývalého NDR. Přístupnost Orffovy hudby se snoubí s vtipnou a sdělnou režií a s velmi dobrými hereckými výkony pěvců. Druhá půlka měsíce se však místy pohybuje na hranici vtipu a bizarnosti a přehnané snahy o originalitu. Přesto – není to snad jedna z možností, jak ztvárnit zvrácené podsvětí? Jako oživlé symboly komunistického režimu?

Ačkoliv festival Pražské jaro neusiluje o tematické zaměření jednotlivých ročníků, v letošním podtitulu festivalu uvedli jeho organizátoři španělský a pobaltský akcent. V rámci akcentu druhého nabídli publiku mj. koncert asi pětapadesátičlenného Kaunaského státního sboru, který vystoupil 24. května v kostele sv. Šimona a Judy v čele se svým zakladatelem, sbormistrem Petrasem Bingelisem. Koncert byl nevšedním zážitkem, který si zaslouží být uveden na program Pražského jara.

Otcem dobrého koncertu je dobrá myšlenka. Ta stála jistě i u zrodu sobotního písňového koncertu sólistů opery Národního divadla, který navazuje na předešlé symfonické a pěvecké koncerty pocházející z dramaturgické dílny uměleckého ředitele opery Petra Kofroně. Tyto koncerty jsou patrně nejen pracovním osvěžením pro členy orchestru, ale i také pro publikum, které si ovšem na tyto typy akcí v opeře

Stravinského Slavík a Čajkovského Jolanta – dvě ruské miniopery, dva dramaturgicky zajímavé kusy uvedené v jednom večeru v historicky prvním scénickém provedení na scéně Národního divadla navíc v době, kdy Čajkovského Jolanta zažívá ve světě plnohodnotnou rehabilitaci. Národní divadlo navázalo tímto krokem na v minulé sezóně započatou zajímavou dramaturgickou linii „ruských oper“ – tu však v současné inscenaci přebíjí neukotvené režijní pojetí a nevyrovnané pěvecké výkony.

V zákulisí sálu Martinů na HAMU mě vítaly ozvěny jeho znělého a mohutného hlasu. To Adam Plachetka zrovna prodělával své ranní rozezpívání. A nejen hlas, ale i jeho nepřehlédnutelná postava je pro jeviště jako stvořená. Český basbarytonista a současná operní hvězda Adam Plachetka, který nedávno debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku, je plný sil a zcela jistě patří ve svém hlasovém oboru k těm nejlepším. Málokdo by se mohl v jeho mladém věku chlubit tím, že dobyl jednu z nejprestižnějších světových operních scén. O právě...

V rámci Festivalu opera 2015 se pražskému publiku představila inscenace opery Eva J. B. Foerstera, kterou mohlo publikum naposledy zhlédnout na prknech Národního divadla v roce 1984. Šlo tedy o událost nanejvýš očekávanou už také proto, že se jejího scénického nastudování ujala mladá vycházející hvězda české operní režie Linda Keprtová, na kterou čeká v březnu v pražském Národním uvedení Borise Godunova....

Skladatel Leoš Janáček měl ve svém životě jenom málo opravdových přátel z řad soudobých skladatelů. O to více si snad cenil přátelství Antonína Dvořáka, kterého přijímal téměř bez výhrad. Dával Dvořákovi k posouzení své skladby, v Brně prováděl jeho díla a byl autorem prvních teoretických rozborů Dvořákových skladeb. Oba skladatele pak spojovala láska k lidové hudbě, slovanství a podobný náhled na kompoziční práci. Janáčkův poměr k Dvořákovi byl nejprve obdivný, teprve později se vyvinul v srdečné oboustranné přátelství. Dvořák byl...