Tvorbě Leoše Janáčka se Hamburgische Staatsoper vědomě a systematicky a se vší pečlivostí dlouhodobě věnuje. Hudební nastudování oživují svérázný janáčkovský rukopis, jsou plná emocionality i dramatického vzruchu. Skladatelova polyrytmičnost tu zaznívá se vší účinností a postavy jsou modelovány se smyslem pro výraznou hudební charakteristiku. Nepodceňuje se žádná pěvecká fráze, akcentuje se kdejaký psychologický detail, aby o to víc působily emocionální zvraty ve vývoji dramatického děje.

Národní divadlo v Brně uvedlo Hubičku Bedřicha Smetany. Dílo, které ještě donedávna bylo naprostou samozřejmostí dramaturgického programu každé české i slovenské operní scény, se postupem času stává raritou. Prostě z oper Bedřicha Smetany zůstává na repertoáru nanejvýš Prodaná nevěsta a ostatní operní klenoty našeho reprezentanta národní kultury postupně zapadají spolu se všemi dalšími českými

Málokteré dílo je tak spjato s vídeňskou operou, potažmo dnes s rakouskou kulturou vůbec, jako je Mozartova opera Le nozze di Figaro, psaná jako většina Mozartových oper na italské libreto (z Mozartových 22 scénických děl včetně 3 fragmentů je pouze 5 psáno na německý text).  Mozartova Figarova svatba na text Lorenza da Ponte znamená výrazný mezník ve vývoji operního žánru opouštějíc barokní stereotyp

Operní studio Fakulty umění Ostravské univerzity připravilo scénické nastudování opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Operní studio vzniklo v roce 2009 a má za cíl systematicky připravovat mladé talentované studenty na uměleckou praxi a předávat jim průběžně praktické zkušenosti při přípravě a realizaci operních představení. Produkce kompletní opery dává studentům jedinečnou příležitost vyzkoušet si své umělecké dovednosti na profesionální úrovni.

Nový umělecký šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman si vybral jako svou první režii (v březnu uvedené Hry o Marii jsou převzatou inscenací z Prahy a Vratislavi) jeden z nejhranějších a také nejpůsobivějších a samozřejmě divácky nejpřitažlivějších titulů – operu Tosca Giacoma Pucciniho, vedle Bohémy a Madame Butterfly patřící k trojici veristických oper, jejichž věhlas a popularita stále roste. Jako slogan k inscenaci se dočteme větu: „Umění i lásce obětovala vše a nakonec zůstala jen prázdnota a smrt …“. To je jistě pravda. Tragický osud operní

Mezi evropskými operními divadly zaujímá OPER STUTTGART nesporně jedno z prominentních postavení. Zejména v éře postmodernismu na sebe dokázala stuttgartská opera strhnout pozornost avantgardními režijními koncepcemi klasických děl, široce rozevřenou dramaturgií od barokních oper přes klasiku, kde vedle samozřejmých evergreenů nasazuje vždy i méně hraná díla operních velikánů, až k tvorbě 20. století s přesahem do doby současné. Samozřejmě, že tu nemůže chybět ani Leoš Janáček, z jehož jevištní tvorby se v letošní sezóně objevila

Dalibor, tragická opera ve 3 dějstvích, bývala vždycky zlatým hřebem repertoáru opery Národního divadla. Její premiéra 16. května 1868 byla spjata s poklepáváním na základní kámen pozdější „Zlaté kapličky“ – Národního divadla, kde se záhy stala jedním z titulů, který byl něčím jako „vlajkovou lodí“ operních šéfů. Jeho premiérami se pyšnili operní šéfové Národního divadla – Karel Kovařovic, Otakar Ostrčil, Václav Talich a po 2. světové válce Otakar Jeremiáš, Jaroslav Vogel a Jaroslav Krombholc, tuto operu řídili špičkoví dirigenti, jakými byli Zdeněk Chalabala, Rudolf Vašata, Bohumil Gregor i další. Prostě Dalibor byl titul, který nezmizel z repertoáru

Jedna z nejvýznamnějších německých operních scén – OPER FRANKFURT – zařadila do svého repertoáru letošní sezóny opět inscenaci dnes patrně nejhranější české opery – Dvořákovy Rusalky. Chápu, že v rámci soudobých inscenačních trendů, které si zakládají na své originalitě a atraktivní díla přizpůsobují svým režijním koncepcím, které velice často s obsahem a formou inscenovaného díla nemají vůbec nic společného, nelze předpokládat, že by tomu právě v případě Rusalky bylo ve Frankfurtu jinak. Jistě, je tady Dvořákova geniální hudba...

Prof. Václav Věžník oslavil své jubileum 60 let umělecké činnosti nejen v obdivuhodné svěžesti, ale i v nebývalé tvůrčí aktivitě. Debutoval jako operní režisér ve svých 24 letech roku 1954 Donizettiho komickou operou Don Pasquale v Brně a této moravské operní scéně zůstal po celý život věrný. V roce 1958 zde režíroval světovou divadelní premiéru Janáčkova Osudu, vytvořil zde kompletní cykly oper Janáčkových i Smetanových, jeho oblíbeným autorem byl také Wolfgang Amadeus Mozart. Samozřejmě si našel vždycky čas pro práci na různých operních scénách. Má na svém kontě více jak 200 operních režíí a není jediné české ani slovenské operní divadlo, kde by

Landesbühnen Sachsen se sídlem v Radebeulu, scéna spojující všechny divadelní žánry – operu, operetu, muzikál, balet i činohru, rozdělující svou uměleckou činnost mezi představení v Radebeulu, tedy dnes již zapomenutém českém ekvivalentu Radobýl, a zájezdovými štacemi po celém Sasku. Radebeul je městečko ležící těsně vedle Drážďan, samostatná obec, která je ovšem vnímána spíše jako drážďanské předměstí. Vždyť také od Semperoper sem dojedete tramvají č. 4 za pouhých 24 minut anebo S-Bahnem za ještě kratší dobu. Tato scéna má ovšem