Zatímco většina soudobých operních inscenací hledá koncepční východisko v aktualizaci a v oblečení všech účinkujících do novodobých kostýmů, u inscenace Beethovenova Fidelia postupoval...

Sezona v milánském Teatro alla Scala - "srdci Milána a celého světa", jak je pyšně označováno na poutačích po chodbách milánského metra, je každým rokem tradičně slavnostně zahajována 7. prosince...

Ve Státní opeře Pod lipami vznikl zajímavý, divadelně inspirativní projekt nazvaný Takemitsu - My Way of Life. Významný a originální japonský skladatel Toru Takemitsu...

Předpokládat, že tendence aktualizovat operní libreto za každou cenu se vyhnula právě Smetanově Prodané nevěstě, by asi bylo bláhové, tím spíše, že láska a peníze na první pohled jsou pojmy...

Staatsoper Stuttgart uvedla Janáčkovu Věc Makropulos v českém originále a představení nese jistě sympatické znaky skloubit v interpretaci díla tradiční pojetí s hledáním nezvyklých asociací...

Letošní festival barokní hudby Cadenza ve Staatsoper Unter den Linden přinesl dvě klíčová díla barokní opery - Dido and Aeneas Henryho Purcella (1689) a Il ritorno d'Ulisse in patria (Návrat Odysseův do vlasti) Claudia Monteverdiho (1640).

Po podzimní inscenaci Káti Kabanové uvedla L'Opéra National de Paris další Janáčkovo operní dílo - Z mrtvého domu, tentokrát v moderní budově Opéra Bastille. Janáčkův operní epilog nastudoval s vytříbeným smyslem pro janáčkovský styl, rytmus i melodiku dirigent Marc Albrecht: propracoval každý detail s precizní vnímavostí pro dramatický akcent i psychologickou kresbu, aniž by ovšem podlehl nebezpečí bezbřehé tříště.

Pohádková opera Richarda Strausse Die Frau ohne Schatten (Žena bez stínu) patří nesporně k nejkrásnějším partiturám nejen svého tvůrce, ale operní literatury vůbec. Jako by v sobě spojovala monumentalitu Richarda Wagnera s Mozartovou melodickou průzračností, uplatňujíc s nevyčerpatelnou hudební i dramatickou invencí svého tvůrce mystičnost a symboličnost i grandióznost novoromantického stylu.

Stalo se už dobrou tradicí, že v Deutsche Oper Berlin pořádají každým rokem přehlídky z děl svých kmenových autorů. Po Wagnerovi a Verdim přišel letos na řadu Richard Strauss. Koryfejem přehlídky, třebaže už ne ve funkci generálního hudebního ředitele, se stal Christian Thielemann.

Nová inscenace Bizetovy Carmen, uváděná drážďanskou Sächsische Staatsoper ve francouzském originále (s prózou), zaujala především vynikajícím hudebním nastudováním. Dirigent Jacques Delacôte vtiskl partituře na jedné straně až břeskně oslnivou hudební podobu, s tryskajícím gejzírem španělských tanečních rytmů a rázovitých pochodů, na druhé straně pak podtrhl osudovou polohu díla, která tu zaznívá v plné dramatické závažnosti.