Martin Flašar

Martin Flašar

Působí jako odborný asistent na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se hudební historiografií 20. a 21. století, vztahy mezi hudbou a technikou a estetikou multimédií. Je autorem a spoluautorem několika odborných knih a řady článků a studií, příležitostně spolupracuje s Českou televizí, Českým rozhlasem, odborným a denním tiskem. V letech 2010-2016 byl členem grantové komise MK ČR pro klasickou hudbu. Ve volném čase hraje na housle v jazzovém Indigo Quartetu a souborech věnujících se interpretaci staré hudby Musica Poetica a Ensemble Serpens Cantat.

 

 

  

Jan Novák na cestě k nesmrtelnosti

10. leden 2021
Jan Novák na cestě k nesmrtelnosti

Málokterý z českých – či správněji moravských – skladatelů má tak blízko k označení klasik jako Jan Novák (1921–1984). První cyklus na latinský text Carmina Sulamitis zkomponoval už jako student a zaujetí pro antickou poezii a kulturu obecně mu zůstalo až do konce života. Po uvedení jeho Hobojového koncertu, který složil ještě jako mladík, se kritikové přeli, zda je koncert jen neoklasický, či přímo klasický. Sám skladatel v žertu prohlásil, že latinu používá jen tak, kvůli nesmrtelnosti. Nevím, do jaké míry doufal v nesmrtelnost svého díla, ovšem o nesmrtelnosti latiny byl hluboce přesvědčen. Věřil v její nadčasovou hodnotu, byla pro něj mostem, který spojoval bezútěšná padesátá léta s hodnotami antické kultury. 8. dubna uplyne 100 let od okamžiku, kdy se Jan Novák narodil v Nové Říši na Vysočině.

Pavel Zemek Novák: Skladatel se každý den dotýká ostré hrany mezi pravdou a lží

Soustředěnost, introverze, pokora a vnitřní klid. To jsou čtyři první klíčová slova, která mne napadají při neobratném pokusu o charakteristiku skladatele Pavla Zemka Nováka (1957). Žák Miloslava Ištvana a Gérarda Griseyho, pedagog konzervatoře Brno by mohl být dobrým reprezentantem současné duchovní hudby, kdyby tato kategorie byla transparentní a nenesla na sobě historickou zátěž skladatelů pracujících ve službách církve. Vrcholem jeho díla, kam spadají symfonie, komorní i sólové skladby, je pro mne cyklus 24 preludií a fug (1989–2006) premiérovaný v Londýně v roce 2007. Ve stejném roce byl autor pozván k přednáškám, seminářům a provedení svých skladeb na Trinity College v Londýně, na univerzitě v Cardiffu a na Music College v Birminghamu. Skladatelovým padesátinám byl věnován koncert v South Bank Centre v provedení The Schubert Ensemble.

Zdeněk Král nechává baterie inspirace stále dobíjet

Zdeněk Král je skladatel, klavírista, improvizátor, autor knih pro děti a autor filmových, scénických i rozhlasových hudeb. Snad nejtypičtější pro jeho hudbu je spojení se slovem v podobě písní a šansonů, ale také v závažnější duchovní vokální tvorbě. Jeho tvorba byla nověji oceněna cenami Classic Prague Awards za nejlepší skladbu vážné hudby za loňský rok a cenu OSA jako nejúspěšnější autor vážné hudby za rok 2018. Vzhledem k tomu, že brzy oslaví padesáté narozeniny, se nabízí příležitost zeptat se ho na podrobnosti jeho tvůrčí cesty.

Rudolf Růžička: Mám rád okamžitou kontrolu hudebního materiálu

Hudební skladatel Rudolf Růžička (1941) je autorem desítek skladeb s prvky elektroakustické hudby. Je českým průkopníkem počítačem podporované kompozice a spoluautorem prvního českého hudebního softwaru CCOMP, na jehož vývoji se jako skladatel podílel od šedesátých let. Dlouhá léta působí v čele Společnosti pro elektroakustickou hudbu a po obnovení mezinárodní soutěže Musica Nova byl předsedou její poroty až do roku 2019. Svou tvůrčí kariéru doprovázel také dráhou pedagoga na dvou vysokých školách. Jeho díla Gurges, Tibia I. a Crucifixion I. zvítězila v mezinárodních soutěžích Musica Nova (1970), mezinárodní skladatelské soutěži M. Josse v Paříži (1984) a soutěži Mariazell '93 v Salcburku.

Monumentální pomník lidské slabosti a chleba s tlačenkou

Stejně jako je dodnes obtížné psát o politické situaci v Československu v padesátých letech minulého století, je obtížné na toto téma zkomponovat operu. Tohoto úkolu se u nás poměrně nedávno ujal Aleš Březina s biografickými operami o Miladě Horákové (Zítra se bude…; 2008) a Josefu Toufarovi (Toufar; 2013) a zejména Jiří Kadeřábek s operou o Stalinově pomníku Žádný člověk (2017). Nově k němu přibyl Marko Ivanović se svým Monumentem, který měl premiéru 7. února 2020 v Národním divadle Brno.

Osamělosti skladatele Zdeňka Pololáníka

Nebývá zcela běžné, aby se po žijícím skladateli pojmenovávaly hudební festivaly. Jméno Zdeňka Pololáníka (1935) mají v názvu hned dva. Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové a Hudební festival Zdeňka Pololáníka v Tišnově. Pokud bychom za vysvětlením hledali průbojného skladatele s touhou dobývat svět, budeme zklamáni. Zdeněk Pololáník je člověkem, který celý život zasvětil službě hudbě, ať už jako skladatel nebo varhaník. V souvislosti s jeho dílem bychom měli zmínit dva světy, ve kterých se jeho tvorba převážně rozprostírá: svět duchovní hudby a svět hudby filmové, televizní a scénické. První z nich byl volbou z vnitřního přesvědčení (navzdory době), druhý spíše z existenční nutnosti. Za dlouhou kariéru skladatele na volné noze Zdeněk Pololáník poskytl také řadu rozhovorů, ke které je stále obtížnější přidat jakýkoliv další. Bylo by ovšem škoda se o to alespoň nepokusit…    

Trio Helix vytvořilo intimní prostor ztišení

Trojice interpretů Tereza Horáková (housle), Ondřej Štochl (viola) a Egli Prifti (klavír) připravila pro večer, který proběhl 22. listopadu v rámci brněnského festivalu Expozice nové hudby, velmi homogenní a konzistentní program ze skladeb současných českých, německých a rakouských skladatelů různých generací. Českou hudbu zastupoval například Peter Graham (vlastním jménem Jaroslav Šťastný) či Pavel Zemek Novák.

Ukřižuj ho! Pašije Toivo Tuleva věnované Brnu zahájily Velikonoční festival

Květnou nedělí 14. dubna 2019 začal nejen Svatý týden, ale také 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně. Ve dvoutýdenním rozpětí nabídne celkem jedenáct koncertů ve čtyřech brněnských chrámech a Besedním domě. Zahajovací koncert festivalu byl očekávanou událostí zejména z toho důvodu, že pro něj byla objednána velká vokálně-instrumentální kompozice estonského skladatele Toivo Tuleva.

Filharmonie Bohuslava Martinů a poslední židle pro sólistku

„Víte, jaký je v orchestru rozdíl mezi prvním a posledním pultem houslí? Někdy i několik dob.“ Tento starý vtip možná popisuje praxi některých slabších orchestrů, ale Filharmonie Bohuslava Martinů má po včerejším koncertě ve Zlíně jistotu, že jí se netýká. Na poslední židli prvních houslí totiž usedla sólistka programu Olga Šroubková, předloňská vítězka Pražského jara a laureátka řady dalších mezinárodních soutěží. Ale pěkně popořádku.

Libuše jako národní politické divadlo

Z dětství se mi vybavuje kreslený vtip Vladimíra Renčína, kdy Libušino poselstvo přichází oznámit vyvolenému českému knížeti radostnou zvěst a bezradně se ptá páru volů zapřažených do pluhu, který z nich je Přemysl. Během premiéry Smetanovy slavnostní opery v Národním divadle Brno jsem měl podobné pocity. Režisér Jiří Heřman a jeho inscenační tým přikročil k Libuši obdobným způsobem, tedy primárně kritickým. Dokonce bychom mohli říci, že přes Wenzigovu 

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.