První otázka, jak přistoupit k této zpěvohře, o níž Bedřich Smetana prohlásil, že „má pro nás Čechy v mnohém ohledu větší ceny než jinde“, dnes zní: hrát německy, nebo česky? V Ústí se rozhodli pro němčinu za cenu okleštění mluvené prózy...

„Rakousko-uherská“ švanda, kterou si udělali Johann Strauss a jeho libretisté z vídeňských měšťánků, se u nás setkávala kupodivu i s rozpaky, počínaje počeštěním příjmení hlavního hrdiny už od 19. století na Malinu asi proto, že Eisenstein znělo židovsky (přejmenování...

Pro vznik Dvořákova Jakobína byl rozhodující naprosto originální žánrový obrázek vesnického učitele-hudebníka a jeho školáků, který však přes všechnu neselhávající účinnost představuje jen část díla. Šlechtic z habsburského mocnářství, který by se nějak zapletl s francouzskými revolucionáři...

Verdiho opera Rigoletto se měla původně jmenovat La maledizione – Kletba – podle ústředního motivu, jehož nositelem je Monterone a jemuž připadají dvě klíčové scény: v první prokleje Vévodu a Rigoletta, ve druhé prokletí Vévody odvolá. Režisér Róbert Alföldi tento druhý výstup...

Vskutku „nevídanou a neslýchanou podívanou“ připravilo Ochotnické divadlo Petra Wajsara v Muzeu Bedřicha Smetany o letošní Pražské muzejní noci. „Principál“ souboru a Miroslav Lacko pojali Prodanou nevěstu jako parodii záznamů oper pořizovaných playbackem: když někdo jiný zpívá...

Skutečnost, že Meyerbeer nestačil operu dokončit a dotvořit proměnu její koncepce z Afričanky na Vasco de Gama, se může dnes jevit dokonce jako výhoda. Meyerbeerův nevyřešený problém, jak ukončit příběh historického Vasca de Gama, když scéna blažené smrti Séliky, vdechující jedovatou...

Kde že se odehrává děj Meyerbeerova Roberta ďábla? V blázinci, chtělo by se dodat „samozřejmě“, protože kdyby neexistovaly nemocnice, vězení, fabriky a skládky, snad by se musely vymyslet, aby si současní režiséři dokázali poradit s operním dědictvím minulosti. Tedy: Robert jako pacient...

Kmenový repertoár české opery 19. století ustavil Karel Kovařovic v pražském Národním divadle počátkem 20. století. Dvořákovu Armidu do něj nezařadil, naopak dílo bojkotoval už před premiérou, nepochybně i proto, že jeho vlastní pokus o zhudebnění téhož Vrchlického libreta zůstal nedokončený.

Inscenaci Meyerbeerových Hugenotů bruselského Théâtre royal de la monnaie převzalo letos ve Štrasburku divadlo Opéra national du Rhin. Když Robert Schumann proti Hugenotům brojil, že v nich není nic než „hýření, modlení a vraždění“, jistě nemohl tušit, že za jedno a tři čtvrti století...

Známý název na plakátech v závorce naznačuje, že opera nebude provedena v podobě, jakou jí pro posmrtnou světovou premiéru v Paříži vtiskl belgický muzikolog Fétis a v níž se (se spoustou vynechávek) dodnes dává