Je to sice velká historická opera, avšak na příběhu odehrávajícím se za hnutí novokřtěnců 16. století se Scribe a Meyerbeer vyslovovali k palčivým problémům své doby, a nejen to. Téma „stvoření“ charismatického vůdce, který by dokázal strhnout davy a tím posloužil mocenským ambicím svých stvořitelů, se režiséru Tobiáši Kratzerovi přímo nabídlo k transpozici do přítomnosti. Jako hlavní prostředek, který používají novodobí fanatikové k manipulování masami, aby uvěřily mediálnímu obrazu vůdce s božským posláním, tu funguje televize. Na náměstí zaplněném davy se na obřím plátně zjevuje prorok Jean a nadšeně vyzývá své

Pod tímto názvem (ačkoli se zpívá francouzsky a mělo by se psát Vasco de Gama) uvedla Deutsche Oper v Berlíně Meyerbeerovu poslední dokončenou – nedokončenou operu. Skladatel sice odevzdal pařížskému divadlu partituru, ale zemřel v průběhu zkoušek, během nichž, jak bývalo jeho zvykem, ve svých dílech prováděl i podstatné změny. Opeře proto chybí baletní hudba, kterou Meyerbeer komponoval vždy po

Opernbühne neznamená německy jen obecně „operní scéna“, ale v hornobavorském lázeňském městě Bad Aibling se tak nazývá spolek, který se spoluúčastí profesionálů a amatérů (hlavně v orchestru a sboru) uvádí v dřevěné budově jízdárny na zámku Maxlrain každoročně v létě jednu operní produkci. Repertoárové zaměření aktivity spolku je unikátní. Předvedl tu během 35 let impozantní přehlídku kdysi i velmi

Při téměř naprostém ignorování 150. výročí úmrtí Giacoma Meyerbeera v roce 2014 se počin každého ze čtyř divadel v Itálii a v Německu, která se k němu přihlásila, oprávněně setkává s mimořádným zájmem. Bylo tomu tak i ve Státním divadle v Braunschweigu, které se odvážilo na Proroka jako asi první a jediná scéna po létech, kdy na něm v roce 1998 neslavně ztroskotala Vídeňská státní opera. Zatímco se režiséři často marně pachtí za tím, aby oddělením vizuální složky vnutili opeře nový „děj“ odporující textu a hudbě, a tím ji údajně

Rachel je ve skutečnosti křesťanská dívka a na její utajené dvojí totožnosti je postaven příběh Scribovy a Halévyho velké opery. Zvítězí odpuštění, prozradí...

Jestli vůbec u někoho, platí zajisté u dobrých muzikantů, že každý z nich je muzikantem hned při narození svém. Téměř každý z nich je tak zvaným 'zázračným dítětem', tak...

Dvořákův Dimitrij, uvedený scénicky ve Vídni jen jedenkrát při hostování pražského Národního divadla roku 1892, by samozřejmě patřil na jeviště...

Eugène Scribe (1791-1861) byl ve své době nejoblíbenější divadelní autor, a to nejen v Paříži a ve Francii. Za půlstoletí neúnavné práce vytvořil mimořádný počet 420 kusů různých divadelních žánrů.

Koloraturní sopranistka s doktorátem z filosofie, to nebývá častý jev. Operetní diva, která o nedělích zpívá v kostele, to připomíná Mam'zelle Nitouche. Ale skutečná životní dráha Dagmar Rosíkové, která se dožívá významného životního jubilea, nebyla žádná idyla. Ostatně, poví nám o tom sama.

Tak se někdy nazývá poslední z italských oper Giacoma Meyerbeera Il crociato in Egitto, protože se v ní už hlásí znaky budoucího žánru. Nastoluje se v ní problém hrdinovy identity...