Mirka Zemanová

Mirka Zemanová

Mirka Zemanová je autorka dvou knih o Janáčkovi, vydaných v Londýně (Janáček. A Composer’s Life, 2002 a Janáček's Uncollected Essays on Music, 1993). Její články vyšly v několika evropských zemích, včetně Rakouska, Německa, Holandska, Španělska, Švédska a Švýcarska; v Británii psala pro scény English National Opera, Welsh National Opera, Scottish Opera a Opera North, a pro různé hudební časopisy, včetně měsíčníků Opera a Opera Now. V severní Americe psala pro Playbill, a pro scény Lyric Opera Chicago, Houston Grand Opera, San Francisco Opera, Seattle Opera, Santa Fe Opera, Washington Opera a Canadian National Opera v Torontu; v Asii pro National Centre for Performing Arts v Pekingu a Saito Kinen Matsumoto Festival v Japonsku. Pravidelně přispívá do španělského časopisu Ópera Actual. Pro Harmonii píše od roku 2009.

Dva nedávné koncerty Les Talens Lyriques ukázaly pozoruhodnou šířku repertoáru ansámblu

Před dychtivě očekávaným prvním vystoupením světoznámého souboru Les Talens Lyriques v Praze, pod taktovkou Christopha Rousseta (Rudolfinum, 29. května), jsem zastihla jeden z jejich nedávných koncertů v Londýně, druhý ve Vídni. Výrazný rozdíl v jejich dramaturgii ukázal pozoruhodnou šířku repertoáru ansámblu.

Strhující pěvecké výkony, ale i režijní slabiny v nové inscenaci Rusalky v londýnské Královské Opeře

Nová inscenace Rusalky v Královské opeře Covent Garden (21. února–7. března) byla právem dychtivě očekávána jak ze strany publika, tak v tisku. Po premiéře poslední inscenace Dvořákovy nejslavnější opery v Covent Garden v roce 2012 (režírovali Švýcar Jossi Wieler a Sergio Morabito, rozený v Německu) označil tehdejší známý kritik deníku The Telegraph režiséry za „vandaly“, a negativní recenze vyšly i jinde. Je však nutné podotknout, že operu tehdy dirigoval s velkým úspěchem známý a velmi nadaný Kanaďan Yannick Néget-Séguin.

Daniel Harding jmenován novým hudebním ředitelem Accademia Nazionale di Santa Cecilia

Již v červenci 2021 jsem nadhodila ve svém článku v Harmonii („Mnoho povyku pro nic?“) otázku, kdo nahradí Sira Antonia Pappana jako šéfdirigenta světoznámého tělesa, jehož plné jméno zní Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Jak známo, Pappano – nastupující šéfdirigent orchestru London Symphony – odstoupil v březnu téhož roku ze své funkce hudebního ředitele tohoto římského orchestru, do níž nastoupil v roce 2005. 

Gluckova Armide v Paříži změnila můj názor na Glucka – ne však úplně

Velmi působivou inscenaci vzácně uváděné Gluckovy opery Armide nastudovala pro významnou pařížskou scénu Opéra Comique švýcarská herečka a režisérka Lilo Baur; hrál výborný soubor Les Talens Lyriques pod taktovkou jeho zakladatele, dirigenta a proslulého cembalisty Christopha Rousseta. Opera změnila můj názor na Glucka – ne však úplně.

Pozoruhodná inscenace Věci Makropulos Welšské národní opery

Věc Makropulos je příběh dívky, která přežila pokus svého otce alchymisty vyzkoušet na ní elixír mládí, původně určený pro císaře Rudolfa II. Její absurdní život, během jehož 337 let Elina Makropulos několikrát změní svou identitu, ale vždy si ponechá iniciály E. M., má z počátku za následek všeobecný zmatek: další postavy příběhu nejprve nemohou zpěvačku pochopit, a neustále se proto pokouší vyzvědět různé detaily její existence. Janáčkova osmá, předposlední opera je tedy svým způsobem i historická detektivka.

Rusalka na scéně Garsington Opera

23. srpen 2022
Rusalka na scéně Garsington Opera

Nedávná inscenace Rusalky na scéně Garsington Opera (18., 22., 24., 30. června 2022 a 4., 9., 14., 17., derniéra 19. července 2022) vzbudila velký zájem v britském tisku, také proto, že inscenace pak byla uvedena i na festivalu v Edinburku (6.–9. srpna). Po přečtení řady recenzí a zhlédnutí derniéry jsem si však občas položila otázku, zdali jsem viděla stejnou inscenaci jako ostatní recenzenti. Hned na začátku recenze musím také nahlásit určité spojení s touto inscenací: do její programové brožury jsem napsala článek, který byl otištěn i v brožuře edinburského festivalu.

Londýnská inscenace Lohengrina pod Hrůšovou taktovkou byla v anglickém operním světě velkou událostí

Původní inscenaci známého amerického režiséra Davida Aldena z roku 2018 (jde o koprodukci s Operou Vlaanderen) obnovil letos v Royal Opera Covent Garden anglický režisér Peter Relton (sedm představení, 19. 4.–14. 5. 2022). Při prvním uvedení působilo Aldenovo pojetí poněkud anachronisticky (ač v dějinách wagnerovské scénografie není inscenace Lohengrina s válečným pozadím neobvyklá). Za poslední čtyři roky se však hodně změnilo: opět jsme se ocitli ve zmítané Evropě ohrožené tyranií, a Aldenův prozíravý pohled na operu, viděný prismatem prostředí rozvráceného válkou, nalezl nyní novou, znepokojivou odezvu v současných událostech.

Ukázat pravou tvář (druhá část)

I v Rusku podepsaly tisíce umělců, vědců a studentů různé petice proti válce na Ukrajině, přes značné osobní riziko. A díla předních ruských skladatelů by se samozřejmě měla hrát i nadále na celém světě. Jakékoli pokusy o bojkot Musorgského, Čajkovského, Prokofjeva nebo Šostakoviče jsou nesmyslné. Odhlédneme-li od politováníhodných příkladů Gergijeva, Netrebko, Berezovského a Matsujeva, jak se však se situací vyrovnávají další ruští zpěváci a instrumentalisté, kteří dosud vystupují v Rusku i na Západě? Koho podporují? Troufnou si protestovat nějakým způsobem proti apokalypse na Ukrajině?

Ukázat pravou tvář (první část)

Přes otevřenou ruskou vojenskou agresi hudba v demokratické Ukrajině neutichla, navzdory denním útokům ve velké části země a obrovským útrapám, kterým jsou její obyvatelé vystaveni už víc než šest týdnů.

Asmik Grigorian a Karita Mattila triumfovaly v hudebně uspokojivé, ale režijně problematické londýnské inscenaci

Inscenace Její pastorkyně v londýnské Royal Opera House Covent Garden (28. září–12. října, pod názvem Jenůfa, dnes obvykle používaném mimo Českou republiku) byla třetím dílem v současném cyklu Janáčkových oper na této scéně, jemuž předcházely Z mrtvého domu (2018) a Káťa Kabanová (2019; inscenace získala prestižní cenu Olivier Award). Letošní inscenace Jenůfy (v takzvané brněnské verzi z roku 1908) byla také první nová inscenace této opery v ROH po dvaceti letech: na podzim 2001 zde vystoupila v hlavních rolích, v neuspokojivé režii Oliviera Tambosiho, čtveřice skvělých zpěváků: Anja Silja (Kostelnička), Karita Mattila (Jenůfa), Jerry Hadley (Števa) a Jorma Silvesti (Laca).

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.