K napsání článku mě vedlo několik podnětů z mého okolí, především však osobní setkání s paní Jarmilou Karasovou, zakladatelkou a hlavní organizátorkou Nadace Emy Destinnové (Emmy Destinn Foundation) v Londýně. Článek, jehož podtitulek by mohl nést název „Dokážeme se postarat o naše kulturní dědictví?“, má posloužit k zamyšlení se nad současným postojem české společnosti vůči umění, v ideálním případě nás probudit z letargie a podnítit zájem o odkaz českých umělců, kteří náš národ reprezentovali v zahraničí a jejichž

Betty Fibichová, druhá žena českého skladatele Zdeňka Fibicha, proslula zejména jako sólistka Prozatímního a posléze Národního divadla.

V pondělí 28. dubna 2014 proběhl v Uměleckém centru Univerzity Palackého čtvrtý ze série koncertů festivalu soudobé hudby MusicOlomouc 2014. O koncert věnovaný cembalové a sborové tvorbě byl divácký zájem, všechna místa v kapli byla obsazená. Celý koncert rovněž nahrával Český rozhlas Vltava. Tím spíše mě udivil ne zcela profesionální přístup a organizace pořadatelů. Začátek byl o téměř dvacet minut opožděn, přičemž návštěvníci byli nuceni do poslední chvíle čekat na chodbě. Zcela jsem také postrádala úvodní řeč, přivítání čestných hostů a publika před vlastním zahájením vystoupení.

Ve čtvrtek 24. dubna 2014 proběhl v olomoucké Redutě, koncertním sálu Moravské filharmonie Olomouc, již třetí ze série koncertů festivalu soudobé hudby MusicOlomouc 2014. Na programu slavnostního koncertu, nazvaného příhodně „Rok české hudby & soudobá tvorba“, byly čtyři skladby soudobých českých skladatelů – Vladimíra Franze, Ladislava Kubíka, Ivana Kurze a Roberta Hejnara.