
Věroslav Němec
Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.
Na program druhého koncertu cyklu C (Smetanova síň, 17. 10. 2018) zařadil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK dvě díla ruské, resp. sovětské provenience: Rachmaninovův Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll op. 18, jeden z vůbec nejoblíbenějších a nejhranějších romantických klavírních koncertů, a Šostakovičovu Symfonii č. 8 c moll op. 65, která se naopak objevuje na koncertních pódiích jen zřídkakdy.
Standing ovation pro Daniela Barenboima
18. říjen 2018Šestasedmdesátiletý pianista a dirigent Daniel Barenboim je považovaný za žijící legendu. Není proto divu, že se jeho pražské vystoupení 15. října 2018 stalo prvořadou kulturní událostí a že Dvořákova síň Rudolfina byla při jeho recitálu zaplněná do posledního místa. Umělec přivezl do Prahy výhradně beethovenovský program.
Andrej Borejko má sympatie publika i orchestru
8. říjen 2018Druhý koncert cyklu „A“ Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (Smetanova síň, 3. 10. 2018) měl velmi atraktivní program. Prvním číslem byl proslulý Fibichův melodram na Erbenovu báseň Vodník ve verzi pro recitátora a orchestr. Zatímco v komorní podobě s klavírem patří toto dílo k vůbec nejprovozovanějším českým melodramům, v orchestrální verzi se uvádí jen zřídka – a přiznávám, že jsem se na jeho provedení hodně těšil. Ondřeje Brouska, který recitoval Erbenův text, známe nejen jako herce, ale také jako hudebníka, skladatele a režiséra. Zdálo by se tedy, že profesně je Brousek pro přednes Fibichova Vodníka přímo předurčen. Leč nebylo tomu tak – Brousek se s Fibichovým melodramem dost míjel. Přestože byl vybaven mikrofonem, nebylo mu bohužel dobře rozumět. Mizely mu poslední slabiky slov a mnohdy – zejména na konci významových celků – i celá slova a dokonce i celé skupiny slov. Nejhůř dopadla třetí část melodramu – rozhovor vodníka a jeho ženy – kde nebylo rozumět skoro ničemu. Možná že to bylo vinou ne úplně ideálního nazvučení, možná že jinde v sále (seděl jsem na balkoně ve 3. řadě) bylo rozumět lépe – nevím... Zatímco nad recitací jsem byl dost v rozpacích, naprosto mne nadchl orchestr. Dirigent Andrej Borejko pojal orchestrální složku téměř jako symfonickou báseň – od temných baladických úvodních taktů až po tragický závěr, při němž mrazilo v zádech. Při vší orchestrální barvitosti ovšem Borejko obdivuhodně respektoval mluvené slovo – orchestr nejenže Brouska nikde nekryl, ale Borejko se dokázal recitátorovi dokonale přizpůsobit i tempy a rubaty.
O ukrajinské pianistce Valentině Lisitse je známo, že s oblibou sestavuje své programy ze skladeb nejvyšší technické obtížnosti. Ani její recitál na festivalu Dvořákova Praha 19. září 2018 nebyl v tomto směru výjimkou. V první části svého vystoupení nabídla umělkyně zcela zaplněnému Rudolfinu raritu: kompletní provedení Schubertova písňového cyklu Labutí zpěv D. 957 v transkripci pro sólový klavír od Franze Liszta. Jako celek se tento cyklus prakticky nehraje – nejen proto, že je technicky mimořádně náročný, ale i proto, že vyžaduje od interpreta velkou výdrž, neboť trvá více než hodinu
Na čtvrtek 13. září 2018 připravila hvězdná izraelská klarinetistka Sharon Kam pro Dvořákovu Prahu lahůdku: spolu se svým mladším bratrem, violistou Orim Kamem a mladým izraelským klavíristou Matanem Poratem nabídla v Anežském klášteře festivalovém publiku koncert sestavený ze skladeb určených pro trio značně neobvyklého obsazení – klarinet, viola a klavír.
V pondělí 4. června 2018 uzavřel izraelsko-palestinský pianista Saleem Ashkar v koncertním sále Anežského kláštera svůj dvouletý cyklus recitálů, na nichž postupně uváděl všech dvaatřicet klavírních sonát Ludwiga van Beethovena. Na Ashkarovo poslední beethovenovské vystoupení „zbyly“ čtyři sonáty: č. 6 F dur op. 10/2, č. 23 f moll op. 57 „Appassionata“, č. 10 G dur op. 14/2 a č. 32 c moll op. 111.
Debut Pražského jara: Chuhei Iwasaki dirigoval naplno a s potěšením
4. červen 2018Jedenatřicetiletý japonský dirigent Chuhei Iwasaki, který se festivalovému publiku představil 30. května 2018 ve Smetanově síni Obecního domu na koncertě nazvaném Debut Pražského jara, žije od roku 2007, tedy více než deset let, v České republice. Dirigování studoval na Pražské konzervatoři a poté na AMU a k české hudbě má natolik vřelý vztah, že si pro své pražskojarní debutové vystoupení s Filharmonií Hradec Králové vybral výhradně skladby českých autorů.
Salon ZUŠ: mentoři a mladé talenty spolu na jednom pódiu
28. květen 2018Pražské jaro zařadilo na čtvrtek 24. května 2018 do svého festivalového programu pozoruhodnou akci, nazvanou Salon ZUŠ. V podtitulu jsme se mohli dočíst, že se jedná o koncert, který je „oficiálním představením stipendijního mentoringu uměleckého vzdělávání MenART“ a že se tento koncert koná „symbolicky v den ZUŠ OPEN“.
Švýcarský orchestr s francouzským dirigentem a norským pianistou
28. květen 2018Pod záštitou velvyslankyně Norského království Siri Ellen Sletner a švýcarského velvyslance Dominika Furglera se konal 22. května 2018 ve Smetanově síni pražského Obecního domu koncert, který patřil v nabídce letošního Pražského jara k nejatraktivnějším. Vystoupil na něm proslulý švýcarský Tonhalle-Orchester Zürich s mladým francouzským dirigentem Lionelem Bringuierem a hvězdný norský pianista Leif Ove Andsnes.
Hrůša, ČF a Helmchen: Barvitý Kodály, brilantní Beethoven a pompézní Prokofjev
16. duben 2018Jakub Hrůša měl na abonentním koncertě řady B6 České filharmonie ve Dvořákově síni 11. dubna 2018 plné ruce práce. Na programu byly totiž vedle Beethovenova I. klavírního koncertu dvě orchestrální suity, v nichž jejich autoři požadují enormně velké a navíc ještě dosti neobvyklé nástrojové obsazení. Zoltán Kodály předepsal ve své Suitě ze singspielu Háry János nejen značně rozšířené obsazení standardních orchestrálních nástrojů včetně bohatě vybavených bicích, ale k tomu ještě klavír, saxofon a dokonce i cimbál. Suita z Prokofjevovy opery Vojna a mír má podobně obrovité orchestrální obsazení, a to včetně spousty bicích. Obejde se sice bez klavíru, cimbálu a saxofonu, přibyly v ní však dvě harfy a k nim ještě varhany. V obou suitách se ten večer orchestrální hráči jen taktak vešli na pódium.