V sobotu 1. prosince 2018 proběhl v Koncertním sále Pražské konzervatoře 13. ročník mezinárodní soutěžní přehlídky laureátů klavírních soutěží od 12 do 18 let. Jedná se o soutěž, která si během své třináctileté existence vydobyla značně prestižní pozici. Vysokou kvalitu soutěžních výkonů zaručuje totiž značně neobvyklá podmínka: soutěže se mohou zúčastnit pouze ti klavíristé, kteří se prokážou významným umístěním v některé z českých nebo zahraničních klavírních soutěží. Dalším zajímavým specifikem této soutěže je to, že porota vybírá pět nejúspěšnějších účastníků, aniž by dále určovala jejich pořadí. Těchto pět mladých pianistů získá titul Laureát Mladého klavíru Pražské konzervatoře. Ti pak mají „právo a povinnost“ vystoupit na koncertě vítězů, jehož záznam pořizuje a odvysílá Český rozhlas Vltava, a o prázdninách se mohou bezplatně zúčastnit Mezinárodních letních klavírních kurzů Pražské konzervatoře. Soutěžící s nejvyšším počtem bodů získá pak navíc titul Talent Mladého klavíru Pražské konzervatoře, spojený s finanční Cenou UNICORN – SYSTEMS.

Grigorij Sokolov, který vystoupil 27. listopadu 2018 v Rudolfinu na čtvrtém koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, je světovou pianistickou hvězdou nejvyšší kategorie. Dvořákova síň byla zaplněná do posledního místa včetně empory, ba dokonce se po stranách sálu objevilo i několik přístavků.

V neděli 10. listopadu 2018 dopoledne se v Koncertním sále Pražské konzervatoře konal koncert vítězů VII. ročníku soutěže s květnatým názvem „Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons“. Přestože se jedná už o sedmý ročník, naše hudební veřejnost o této soutěži zatím mnoho neví. Přitom se jedná o záležitost značně atraktivní, která si bezesporu zaslouží naši pozornost.

Webové stránky hudebního festivalu Novofest, který probíhá ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice od 28. srpna do 4. prosince 2018, avizovaly na čtvrtek 8. listopadu mimořádný koncert, na němž mělo Dvořákovo kvarteto pokřtít své dvořákovské CD, které v těchto dnech vydává Supraphon, a poté zahrát dva stěžejní české klavírní kvartety: a moll op. 1 Josefa Suka a D dur op. 23 Antonína Dvořáka. O koncert byl zjevně mezi posluchači velký zájem: radniční sál byl zaplněný do posledního místa, ba dokonce bylo potřeba přistavovat židle.

Na program druhého koncertu cyklu C (Smetanova síň, 17. 10. 2018) zařadil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK dvě díla ruské, resp. sovětské provenience: Rachmaninovův Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll op. 18, jeden z vůbec nejoblíbenějších a nejhranějších romantických klavírních koncertů, a Šostakovičovu Symfonii č. 8 c moll op. 65, která se naopak objevuje na koncertních pódiích jen zřídkakdy.

Šestasedmdesátiletý pianista a dirigent Daniel Barenboim je považovaný za žijící legendu. Není proto divu, že se jeho pražské vystoupení 15. října 2018 stalo prvořadou kulturní událostí a že Dvořákova síň Rudolfina byla při jeho recitálu zaplněná do posledního místa. Umělec přivezl do Prahy výhradně beethovenovský program.

Druhý koncert cyklu „A“ Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (Smetanova síň, 3. 10. 2018) měl velmi atraktivní program. Prvním číslem byl proslulý Fibichův melodram na Erbenovu báseň Vodník ve verzi pro recitátora a orchestr. Zatímco v komorní podobě s klavírem patří toto dílo k vůbec nejprovozovanějším českým melodramům, v orchestrální verzi se uvádí jen zřídka – a přiznávám, že jsem se na jeho provedení hodně těšil. Ondřeje Brouska, který recitoval Erbenův text, známe nejen jako herce, ale také jako hudebníka, skladatele a režiséra. Zdálo by se tedy, že profesně je Brousek pro přednes Fibichova Vodníka přímo předurčen. Leč nebylo tomu tak – Brousek se s Fibichovým melodramem dost míjel. Přestože byl vybaven mikrofonem, nebylo mu bohužel dobře rozumět. Mizely mu poslední slabiky slov a mnohdy – zejména na konci významových celků – i celá slova a dokonce i celé skupiny slov. Nejhůř dopadla třetí část melodramu – rozhovor vodníka a jeho ženy – kde nebylo rozumět skoro ničemu. Možná že to bylo vinou ne úplně ideálního nazvučení, možná že jinde v sále (seděl jsem na balkoně ve 3. řadě) bylo rozumět lépe – nevím... Zatímco nad recitací jsem byl dost v rozpacích, naprosto mne nadchl orchestr. Dirigent Andrej Borejko pojal orchestrální složku téměř jako symfonickou báseň – od temných baladických úvodních taktů až po tragický závěr, při němž mrazilo v zádech. Při vší orchestrální barvitosti ovšem Borejko obdivuhodně respektoval mluvené slovo – orchestr nejenže Brouska nikde nekryl, ale Borejko se dokázal recitátorovi dokonale přizpůsobit i tempy a rubaty.

O ukrajinské pianistce Valentině Lisitse je známo, že s oblibou sestavuje své programy ze skladeb nejvyšší technické obtížnosti. Ani její recitál na festivalu Dvořákova Praha 19. září 2018 nebyl v tomto směru výjimkou. V první části svého vystoupení nabídla umělkyně zcela zaplněnému Rudolfinu raritu: kompletní provedení Schubertova písňového cyklu Labutí zpěv D. 957 v transkripci pro sólový klavír od Franze Liszta. Jako celek se tento cyklus prakticky nehraje – nejen proto, že je technicky mimořádně náročný, ale i proto, že vyžaduje od interpreta velkou výdrž, neboť trvá více než hodinu

Na čtvrtek 13. září 2018 připravila hvězdná izraelská klarinetistka Sharon Kam pro Dvořákovu Prahu lahůdku: spolu se svým mladším bratrem, violistou Orim Kamem a mladým izraelským klavíristou Matanem Poratem nabídla v Anežském klášteře festivalovém publiku koncert sestavený ze skladeb určených pro trio značně neobvyklého obsazení – klarinet, viola a klavír.