Na druhém koncertu festivalu Dvořákova Praha (Rudolfinum, 9. září 2019) se představili Essenští filharmonikové se svým šéfdirigentem a hudebním ředitelem Tomášem Netopilem. Program tohoto koncertu byl – stejně jako program koncertu zahajovacího – výhradně dvořákovský.

Už třetí koncertní sezónu mělo pražské publikum možnost vychutnávat si v Anežském klášteře jedinečný zvuk koncertního křídla C. Bechstein D 282. V sezónách 2016/17 a 2017/18 na něm uvedl výborný izraelsko-palestinský pianista Saleem Ashkar postupně všech dvaatřicet Beethovenových klavírních sonát, v letošní sezóně si v cyklu nazvaném „Hybatelé rezonance“ vyzkoušeli kvality tohoto nástroje čtyři tuzemští interpreti. Celý cyklus vyvrcholil 10. června 2019 recitálem našeho nejznámějšího klavíristy Ivo Kahánka. V osobitě koncipovaném programu nabídl umělec díla dvou z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století – L. Janáčka a M. Kabeláče, která orámoval kompozicemi dvou velikánů světové hudby – J. S. Bacha a L. van Beethovena.

Na druhém večeru Víkendu komorní hudby (Dvořákova síň, 26. května 2019) nabídlo Pražské jaro svým posluchačům debutové vystoupení německého Feininger tria. Tento soubor založili v roce 2005 v Berlíně tři švýcarští hudebníci: klavírista Adrian Oetiker, houslista Christoph Streuli a violoncellista David Riniker. Svůj název odvozuje Feininger trio od německo-amerického malíře Lyonela Feiningera, významného představitele expresionismu a spoluzakladatele školy Bauhaus. Soubor hraje od svého vzniku v nezměněné sestavě.

Newyorský Orpheus Chamber Orchestra se jako jeden z mála světových orchestrů obejde bez dirigenta. Na Pražském jaru jsme jej měli možnost slyšet už pětkrát, poprvé v roce 1988. Své letošní festivalové vystoupení ve Dvořákově síni 21. května 2019 zahájil odvážně evropskou premiérou hudební básně pro orchestr Záznamy z mizejícího města od soudobé americké skladatelky Jessie Montgomery. Dílo vzniklo na objednávku orchestru a mělo světovou premiéru před necelými třemi lety v newyorské Carnegie Hall. Autorka se v něm – podle svých vlastních slov – pokusila reflektovat vzpomínky na hudbu, která ji obklopovala v době jejího dětství a raného mládí v manhattanské čtvrti Lower Eeast Side.

Královéhradeckého pianistu Matyáše Nováka znám už mnoho let, zažil jsem ho na řadě dětských a později studentských klavírních soutěží. Jeho talent byl zjevný a nezpochybnitelný – ze soutěží si vždy odvážel ta nejvyšší ocenění. Za čtyři týdny (přesněji: 20. června) mu bude jednadvacet, stojí tedy na samém počátku své umělecké kariéry. Vystoupení na našem nejprestižnějším hudebním festivalu je pro něho velkou poctou, a není proto divu, že se rozhodl blýsknout se tím nejefektnějším ze svého impozantního repertoáru. Program, který si pro své festivalové matiné (Sál Martinů, 18. května 2019) připravil, byl už na první pohled značně ambiciózní. Mladý umělec na něm uvedl v pestrém výběru díla dvou z nejzářivějších hvězd romantického klavíru – Fryderyka Chopina a Franze Liszta.

Na závěrečném koncertu cyklu FOK Světová klavírní tvorba v sobotu 4. května 2019 měl vystoupit v Rudolfinu Vladimir Ashkenazy se svým synem Vovkou. Umělec však na poslední chvíli ze zdravotních důvodů vystoupení odřekl. FOKu se ovšem podařilo v rekordně krátkém čase sehnat adekvátní náhradu: výtečného ruského pianistu Nikolaje Luganského, jehož umění jsme měli možnost v Praze ocenit před necelými čtyřmi týdny, kdy přednesl v Rudolfinu s Českou filharmonií a Tomášem Netopilem Beethovenův 4. klavírní koncert.

Nově zpřístupněná střecha pražského secesního paláce Lucerna je přímo stvořená pro exkluzívní společenské akce. V komorním prostředí útulného koncertního sálku, z něhož je přímý přístup na rozlehlou střešní terasu, se v podvečer 23. dubna 2019 sešli pořadatelé letního hudebního festivalu Za poklady Broumovska na neformálním setkání se svými příznivci a přáteli, aby je seznámili s programem letošního festivalového ročníku a zároveň je informovali o dalších zajímavých broumovských aktivitách.

První ročník soutěže ve čtyřruční hře s názvem Per quattro mani proběhl v ZUŠ na Praze 8 v Taussigově ulici na jaře roku 2000. Od počátku se tato soutěž koná v neobvyklých jedenapůlletých intervalech, přičemž se v pořádání střídá pražská ZUŠ v Taussigově ulici (liché ročníky) s brněnskou ZUŠ J. Kvapila (sudé ročníky). Soutěž je určená především žákům základních uměleckých škol. Jedná se o ojedinělou akci, která u nás nemá obdoby, a která se proto už od prvního ročníku těší velkému zájmu jak mladých pianistů, tak i jejich pedagogů.

Na závěrečném koncertu abonentní řady C4 (Dvořákova síň Rudolfina, 11. 4. 2019) nabídla Česká filharmonie s dirigentem Tomášem Netopilem svým posluchačům krásný „vídeňský“ program. Zahájila ho dvěma čísly z baletní hudby Mozartovy opery Idomeneo: Chaconnou a Pas Seul (de Mr Le Grand).

Emil Leichner patří bezesporu k našim nejvýznamnějším klavíristům. Proslul nejen jako vynikající sólista a vyhledávaný komorní hráč, ale také jako skvělý klavírní pedagog – vyučoval přes padesát let (!) na Pražské konzervatoři a více než pětadvacet let na AMU – a během své dlouholeté umělecké a pedagogické kariéry se stal v českém pianistickém světě doslova legendou. Naprosto mimořádně se pak do dějin české hudby zapsal jako interpret a propagátor uměleckého odkazu