Věroslav Němec

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Hana Dvořáková: Mladí pianisté si (tentokrát) na Steinwayi zahrají až na koncertě vítězů

V sobotu 21. listopadu 2020 proběhl již devátý ročník dětské klavírní soutěže „Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons“, kterou pořádá Pražský hudební institut a Gymnázium a Hudební škola hlavního města Prahy. Soutěž je věnována památce prof. Zdeny Janžurové a je určená malým pianistům do jedenácti let. Průběh letošního soutěžního ročníku byl „díky“ covidu a vládním covidovým opatřením značně nestandardní, a to, že se tato soutěž vůbec uskutečnila, lze považovat za malý zázrak. V příštím roce by se měl konat desátý, jubilejní ročník „steinwayovské“ soutěže. O historii, současnosti i budoucnosti této soutěže jsme si povídali s její ředitelkou Hanou Dvořákovou.

Prosincový TIP Harmonie: Výjimečné provedení raného i vrcholného Nováka

Vítězslav Novák (1870–1949) patřil ve své době k nejvýznamnějším a nejrespektovanějším osobnostem české hudby. Ačkoliv o umělecké kvalitě jeho skladatelského odkazu není a nikdy nebylo pochyb, dnes se na koncertních pódiích setkáváme s jeho tvorbou jen zřídka. Na novém supraphonském CD máme vzácnou příležitost seznámit se jednak se dvěma Novákovými ranými díly, jednak vyslechnout jednu ze skladatelových vrcholných orchestrálních kompozic, symfonickou báseň Toman a lesní panna.

Jean-Efflam Bavouzet v novém kompletu Beethovenových klavírních koncertů nachází optimismus

Jean-Efflam Bavouzet náleží k nejuznávanějším světovým klavíristům a těší se velké přízni jak publika, tak kritiků. O tom, že se jedná o umělce opravdu mimořádného, svědčí mj. i množství prestižních ocenění, kterých se dostalo jeho nahrávkám. Jsou mezi nimi mj. tři Gramophone Awards, BBC Music Magazine Award, Diapason d’Or, Choc de l’année a International Piano Award.

Desátá Broumovská klávesa: Skromnější, ale přesto slavnostní

Mezinárodní klavírní soutěž pro mladé pianisty Broumovská klávesa dospěla letos do svého jubilejního, desátého ročníku. O jejím průběžně stoupajícím renomé svědčil mimo jiné i neustále se zvyšující zájem soutěžících ze zahraničí. V loňském roce se této soutěže zúčastnilo 57 mladých pianistů, z nichž 39 přijelo zvenčí. Letošní ročník byl však tvrdě poznamenán covidem-19. Do soutěže se přihlásilo pouhých 29 klavíristů a zahraničí bylo zastoupeno výhradně účastníky z Polska.

Démonický Trifonov otevřel sezonu České filharmonie

Přestože covid kulturním aktivitám nijak zvlášť nepřeje, bylo Rudolfinum při zahajovacím koncertu 125. sezóny České filharmonie (23. září 2020) zaplněné více než obdivuhodně. Sólistou večera byl totiž Daniil Trifonov, jeden z nejslavnějších a nejosobitějších současných pianistů.

Zázrak v době covidové: Dvořákovský maraton

Festival Dvořákova Praha nabídl letos posluchačům něco naprosto mimořádného: kompletní provedení všech Dvořákových kompozic pro sólový klavír a pro klavír na čtyři ruce. Jedná se o počin značně odvážný, protože Dvořákovy klavírní skladby se – na rozdíl od jeho symfonií a komorních děl – prakticky nehrají, takže nebylo možné odhadnout, nakolik budou pro publikum atraktivní, nemluvě o tom, že bylo nutné sehnat interprety, kteří by se Dvořákových skladeb ujali (jedná se o cca 650 stran notového textu!).

Ivo Kahánek začal psát novou kapitolu dvořákovské interpretace

Dvořákovy klavírní skladby se objevují na koncertních pódiích jen velmi zřídka. Nikdo jim sice neupírá hudební hodnoty, ale klavíristé je všeobecně považují za „neklavírní“. Letošní ročník festivalu Dvořákova Praha nabízí ovšem ctitelům Dvořákovy hudby něco naprosto nevídaného a neslýchaného: kompletní provedení všech Mistrových skladeb pro sólový klavír a pro klavír na čtyři ruce.

Státní opera zahájila sezonu bez opery. Ale vydařeně.

Státní opera otevřela 30. srpna 2020 novou divadelní sezonu značně netradičně: orchestrálním koncertem, jímž zároveň zahájila čtyřletý cyklus, nazvaný Musica non grata (s podtitulem „... a přece zní dál“). Tento velkoryse koncipovaný projekt, věnovaný tvorbě českých a německých skladatelů, jejichž život a dílo osudově poznamenal totalitní nacistický režim, je realizován s podporou velvyslanectví Spolkové republiky Německo. O tom, že se jedná o záležitost opravdu mimořádného významu, vypovídá mimo jiné i skutečnost, že v úvodu slavnostního večera, který moderoval ředitel Národního divadla Jan Burian, vystoupili s pozdravnými projevy ministr kultury Lubomír Zaorálek, starosta Hamburku (partnerského města Prahy) Peter Tschentscher a Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí v České republice.

Jan Čmejla: O soutěžení, poslouchání a hudbymilovném Sherlockovi

Na klavírních soutěžích uplynulého desetiletí byl Honzík Čmejla nepřehlédnutelnou postavičkou. Drobný, usměvavý temperamentní kluk s kratičce sestřihnutými světlými vlasy, v černém „světáckém“ fráčku a s výraznými brejličkami ve stylu Harryho Pottera by určitě každého zaujal už jen samotným svým vzhledem. Jenomže Honzík mohl soutěžnímu publiku i porotě nabídnout mnohem víc než jen atraktivní vizáž – hrál totiž na klavír tak dobře, že si ze všech těch soutěží vždycky odvezl nějaké ocenění, povětšinou to nejvyšší. Dokonce se o něm mluvilo jako o zázračném dítěti – a všichni, kdo ho znali, tušili, že směřuje na profesionální pianistickou dráhu.

Portrét klavichordu 18. století na novém albu Jaroslava Tůmy

Klavichord – jeden z nejvýznamnějších předchůdců novodobého klavíru – zažil svůj zlatý věk přibližně mezi 15. a 18. stoletím. Jaroslav Tůma nám ve svém nejnovějším projektu nabízí pestrý výběr skladeb, které vznikly – až na jedinou výjimku – v 18. století, tedy v poslední fázi „života“ klavichordu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.