Skladateli a pedagogovi Jiřímu Horáčkovi (nar. 29. července 1941) nebylo dopřáno, aby letos oslavil své osmdesátiny – zemřel nečekaně 4. srpna 2020. Celý jeho život byl spjat s Mladou Boleslaví – v tomto městě se narodil a žil, učil mladé kytaristy na LŠU a ZUŠ a především komponoval. Hudební veřejnost jej zná hlavně jako autora kytarových a klavírních skladeb pro děti a mládež, které jsou pro svou posluchačskou vstřícnost na hudebních školách velmi oblíbené. Horáčkův skladatelský odkaz je ale mnohem rozsáhlejší – představuje více než osmdesát opusů. Vedle děl kytarových a klavírních zahrnuje také množství kompozic komorních, vokálních a orchestrálních. Řada jeho skladeb, převážně instruktivních, byla vydána tiskem v nakladatelstvích Supraphon, Panton, Amos Editio, Hohner Verlag a v Horáčkově vlastním autorském vydavatelství Tercie. Desítky dalších děl však doposud čekají na zveřejnění. Ve svém rodném městě představoval Jiří Horáček osobnost natolik významnou a úctyhodnou, že mu byla v roce 2018 udělena prestižní Cena statutárního města Mladá Boleslav.

Rezidenční umělec festivalu Dvořákova Praha András Schiff není jen skvělý klavírista, ale umí o hudbě a o klavírní interpretaci také poutavě a zasvěceně mluvit. Lze se o tom mimo jiné lehce přesvědčit na YouTube, kde je k vidění nespočet jeho masterclassů. A v úterý 21. září 2021 měli festivaloví posluchači vzácnou příležitost vidět, jaký je András Schiff při svých masterclassech „naživo“. Zájem posluchačů byl tak veliký, že Sál Martinů na pražské HAMU, kde se klavíristův masterclass konal, byla zaplněný takřka do posledního místa.

Rezidenčním umělcem letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha je charismatický maďarsko-rakousko-britský pianista András Schiff. Jeho recitál ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 17. září 2021 patřil k největším festivalovým magnetům – koncertní sál byl vyprodaný do posledního místa.

Festival Dvořákova Praha nabízí letos vedle koncertů také dva mimořádně atraktivní klavírní masterclassy. První se konal 13. září 2001 dopoledne v Sukově síni Rudolfina. Jeho protagonistou byl výtečný rusko-izraelský pianista Boris Giltburg, jenž nadchl Pražany svým debutovým recitálem na Dvořákově Praze v roce 2019 a kterému bylo letos na tomto festivalu svěřeno kurátorství Komorní řady.

Od druhého kola pražskojarní soutěže, do kterého bylo z původních 142 přihlášených soutěžících nakonec vybráno pouhých 10 pianistů, se pro mne sledování soutěžních streamů stalo adrenalinovou záležitostí. Oněch deset soutěžících – sedm Korejců, jedna Japonka a dva Češi – podalo ve druhém kole tak neuvěřitelně vyrovnaný výkon, že bych opravdu nechtěl být v kůži porotců a vybírat do semifinále pět nejlepších. Je zajímavé, že v semifinálovém kole (jež proběhlo v kostele sv. Vavřince 12. května 2021) se výkony soutěžících pozoruhodně diferencovaly. Klavíristé se totiž tentokrát museli představit ne jako sólisté, ale jako komorní hráči, a to v jednom ze tří nejslavnějších romantických klavírních kvintetů: buď v Schumannově Es dur op. 44 nebo v Brahmsově f moll op. 34 nebo ve Dvořákově A dur op. 81. Se semifinálovými pianisty spoluúčinkovalo výborné Zemlinského kvarteto.

Letošní Mezinárodní klavírní soutěž Pražského jara se sice musela přizpůsobit covidovým omezením, ale ani v nejmenším neztratila na atraktivitě. Do výběrového předkola se přihlásilo 142 mladých pianistů (věková hranice je 30 let) doslova z celého světa. Vysoce převažovali – podobně jako v minulém ročníku – zájemci z Jižní Koreje. Letos se jich připravilo na pražskojarní soutěž 77. Českých klavíristů bylo nepoměrně méně – „pouhých“ 19.

Rakouský klavírista, spisovatel a básník Alfred Brendel je v hudebním světě už řadu let považován za živoucí legendu. V lednu letošního roku oslavil ve skvělé fyzické i duševní kondici své devadesáté narozeniny. Koncertní kariéru uzavřel sice už před dvanácti lety, ale ve svých dalších uměleckých aktivitách, k nimž nutno připočítat rozsáhlou přednáškovou činnost, ani trochu nepolevil. Díky osobním kontaktům pianisty Jana Bartoše, který byl po několik let Brendelovým studentem, měla Praha jedinečnou příležitost zažít v nedávné době několik Brendelových přednášek. Z posledních čtyř, jež legendární pianista uspořádal v letech 2019 a 2020 v Sukově síni Rudolfina, byly pořízeny obrazové záznamy, které následně Supraphon převedl na DVD. Toto DVD bylo uvedeno na trh v prosinci 2020, takřka v předvečer Brendelových devadesátin. Nejatraktivnější (a také nejrozsáhlejší) je přednáška, kterou Brendel nazval Můj hudební život.

Smetanovo trio zahájilo svou koncertní dráhu v roce 2000 a v tomtéž roce také vydalo v Supraphonu své první CD. Vloni tedy soubor oslavil dvacetileté výročí své koncertní činnosti a zároveň i dvacáté výročí své spolupráce s naším nejvýznamnějším vydavatelským labelem. Za tu dobu realizoval u Supraphonu deset projektů, z nichž řada získala prestižní světová ocenění. Doménou Smetanova tria jsou především romantičtí skladatelé: Smetana, Dvořák, Fibich, Brahms, Čajkovskij, Rachmaninov. Ale neméně výrazně figurují v jeho repertoáru autoři 20. století: Ravel, Šostakovič, Novák, Suk či Martinů. Je zajímavé, že Beethovenovi, jednomu z vůbec nejvýznamnějších tvůrců v oboru klavírních trií, se soubor dlouho vyhýbal.

Klavírní kompozice ostravského skladatele Eduarda Dřízgy (1944–2017) jsou širší hudební veřejnosti v podstatě neznámé. Z osmi jeho klavírních děl vyšlo tiskem jedno jediné, ostatní zůstala pouze v rukopisu. Svou první klavírní skladbu, Toccatu, napsal Dřízga pravděpodobně v roce 1959, v době svých studií na ostravské konzervatoři. Je to dílo velmi efektní, značně romantizující a po kompoziční stránce nečekaně vyzrálé.