Věroslav Němec

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Desátá Broumovská klávesa: Skromnější, ale přesto slavnostní

Mezinárodní klavírní soutěž pro mladé pianisty Broumovská klávesa dospěla letos do svého jubilejního, desátého ročníku. O jejím průběžně stoupajícím renomé svědčil mimo jiné i neustále se zvyšující zájem soutěžících ze zahraničí. V loňském roce se této soutěže zúčastnilo 57 mladých pianistů, z nichž 39 přijelo zvenčí. Letošní ročník byl však tvrdě poznamenán covidem-19. Do soutěže se přihlásilo pouhých 29 klavíristů a zahraničí bylo zastoupeno výhradně účastníky z Polska.

Démonický Trifonov otevřel sezonu České filharmonie

Přestože covid kulturním aktivitám nijak zvlášť nepřeje, bylo Rudolfinum při zahajovacím koncertu 125. sezóny České filharmonie (23. září 2020) zaplněné více než obdivuhodně. Sólistou večera byl totiž Daniil Trifonov, jeden z nejslavnějších a nejosobitějších současných pianistů.

Zázrak v době covidové: Dvořákovský maraton

Festival Dvořákova Praha nabídl letos posluchačům něco naprosto mimořádného: kompletní provedení všech Dvořákových kompozic pro sólový klavír a pro klavír na čtyři ruce. Jedná se o počin značně odvážný, protože Dvořákovy klavírní skladby se – na rozdíl od jeho symfonií a komorních děl – prakticky nehrají, takže nebylo možné odhadnout, nakolik budou pro publikum atraktivní, nemluvě o tom, že bylo nutné sehnat interprety, kteří by se Dvořákových skladeb ujali (jedná se o cca 650 stran notového textu!).

Ivo Kahánek začal psát novou kapitolu dvořákovské interpretace

Dvořákovy klavírní skladby se objevují na koncertních pódiích jen velmi zřídka. Nikdo jim sice neupírá hudební hodnoty, ale klavíristé je všeobecně považují za „neklavírní“. Letošní ročník festivalu Dvořákova Praha nabízí ovšem ctitelům Dvořákovy hudby něco naprosto nevídaného a neslýchaného: kompletní provedení všech Mistrových skladeb pro sólový klavír a pro klavír na čtyři ruce.

Státní opera zahájila sezonu bez opery. Ale vydařeně.

Státní opera otevřela 30. srpna 2020 novou divadelní sezonu značně netradičně: orchestrálním koncertem, jímž zároveň zahájila čtyřletý cyklus, nazvaný Musica non grata (s podtitulem „... a přece zní dál“). Tento velkoryse koncipovaný projekt, věnovaný tvorbě českých a německých skladatelů, jejichž život a dílo osudově poznamenal totalitní nacistický režim, je realizován s podporou velvyslanectví Spolkové republiky Německo. O tom, že se jedná o záležitost opravdu mimořádného významu, vypovídá mimo jiné i skutečnost, že v úvodu slavnostního večera, který moderoval ředitel Národního divadla Jan Burian, vystoupili s pozdravnými projevy ministr kultury Lubomír Zaorálek, starosta Hamburku (partnerského města Prahy) Peter Tschentscher a Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí v České republice.

Jan Čmejla: O soutěžení, poslouchání a hudbymilovném Sherlockovi

Na klavírních soutěžích uplynulého desetiletí byl Honzík Čmejla nepřehlédnutelnou postavičkou. Drobný, usměvavý temperamentní kluk s kratičce sestřihnutými světlými vlasy, v černém „světáckém“ fráčku a s výraznými brejličkami ve stylu Harryho Pottera by určitě každého zaujal už jen samotným svým vzhledem. Jenomže Honzík mohl soutěžnímu publiku i porotě nabídnout mnohem víc než jen atraktivní vizáž – hrál totiž na klavír tak dobře, že si ze všech těch soutěží vždycky odvezl nějaké ocenění, povětšinou to nejvyšší. Dokonce se o něm mluvilo jako o zázračném dítěti – a všichni, kdo ho znali, tušili, že směřuje na profesionální pianistickou dráhu.

Portrét klavichordu 18. století na novém albu Jaroslava Tůmy

Klavichord – jeden z nejvýznamnějších předchůdců novodobého klavíru – zažil svůj zlatý věk přibližně mezi 15. a 18. stoletím. Jaroslav Tůma nám ve svém nejnovějším projektu nabízí pestrý výběr skladeb, které vznikly – až na jedinou výjimku – v 18. století, tedy v poslední fázi „života“ klavichordu.

Hravosti rokoka ožívají na nové nahrávce cembalistky Edity Keglerové

Josef Antonín Štěpán (1726 Kopidlno – 1797 Vídeň) patřil ve své době k nejvýznamnějším vídeňským hudebníkům českého původu. Proslul nejen jako výtečný cembalista, resp. klavírista, ale především jako skladatel. Z jeho tvorby se největší pozornosti těšily kompozice věnované cembalu a klavíru, především pak koncerty pro tyto nástroje. V tomto oboru je Štěpán dokonce považován za jednoho z nejpozoruhodnějších předchůdců Mozartových. Přestože se Štěpánovi dostalo za jeho života také vysokého společenského uznání (těšil se mj. i přízni císařského dvora), zemřel téměř zapomenut a s jeho hudbou se dnes v běžném koncertním provozu prakticky nesetkáme.

Versailles: Francouzští clavecinisté v rukou Alexandra Tharauda

Tvorba francouzských clavecinistů se v diskografii Alexandra Tharauda neobjevuje poprvé: už v roce 2002 vydal pianista CD s klavírními skladbami Rameauovými, o pět let později pak disk s díly Couperinovými. Ve svém nejnovějším projektu věnovaném francouzskému klavírnímu baroku nabízí Tharaud vedle skladeb Rameauových a Couperinových také kompozice méně známých autorů: Jeana-Henryho d’Angleberta, Roberta de Visée, Josepha-Nicolase-Pancrace Royera, Jacquese Duphlyho a Clauda Balbastra. Názvem projektu Versailles pak pianista decentně připomíná, že se jedná o skladatele dosti prominentní: většina jich totiž byla nějakým způsobem propojena s hudebním životem na francouzském královském dvoře.

Kouzelný les, klavírní koncert a dramatická symfonie

Symfonický orchestr českého rozhlasu si pro svůj koncert v Rudolfinu 17. února 2020 připravil různorodý a značně atraktivní program. Své vystoupení zahájil symfonickou legendou Kouzelný les op. 8 (1878) francouzského romantického skladatele Vincenta dʼIndyho. Autor se v tomto díle inspiroval baladou německého romantického básníka Johanna Ludwiga Uhlanda o udatném hrdinovi Haraldovi, jenž se při návratu z vítězného tažení napil v kouzelném lese pramenité vody a navěky usnul. V rafinované, nápaditě instrumentované kompozici uslyšíme řadu míst, která jako by chtěla naznačovat cestu dalšímu vývoji francouzské hudby.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.