Rezidenčním umělcem letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha je charismatický maďarsko-rakousko-britský pianista András Schiff. Jeho recitál ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 17. září 2021 patřil k největším festivalovým magnetům – koncertní sál byl vyprodaný do posledního místa.

Festival Dvořákova Praha nabízí letos vedle koncertů také dva mimořádně atraktivní klavírní masterclassy. První se konal 13. září 2001 dopoledne v Sukově síni Rudolfina. Jeho protagonistou byl výtečný rusko-izraelský pianista Boris Giltburg, jenž nadchl Pražany svým debutovým recitálem na Dvořákově Praze v roce 2019 a kterému bylo letos na tomto festivalu svěřeno kurátorství Komorní řady.

Od druhého kola pražskojarní soutěže, do kterého bylo z původních 142 přihlášených soutěžících nakonec vybráno pouhých 10 pianistů, se pro mne sledování soutěžních streamů stalo adrenalinovou záležitostí. Oněch deset soutěžících – sedm Korejců, jedna Japonka a dva Češi – podalo ve druhém kole tak neuvěřitelně vyrovnaný výkon, že bych opravdu nechtěl být v kůži porotců a vybírat do semifinále pět nejlepších. Je zajímavé, že v semifinálovém kole (jež proběhlo v kostele sv. Vavřince 12. května 2021) se výkony soutěžících pozoruhodně diferencovaly. Klavíristé se totiž tentokrát museli představit ne jako sólisté, ale jako komorní hráči, a to v jednom ze tří nejslavnějších romantických klavírních kvintetů: buď v Schumannově Es dur op. 44 nebo v Brahmsově f moll op. 34 nebo ve Dvořákově A dur op. 81. Se semifinálovými pianisty spoluúčinkovalo výborné Zemlinského kvarteto.

Letošní Mezinárodní klavírní soutěž Pražského jara se sice musela přizpůsobit covidovým omezením, ale ani v nejmenším neztratila na atraktivitě. Do výběrového předkola se přihlásilo 142 mladých pianistů (věková hranice je 30 let) doslova z celého světa. Vysoce převažovali – podobně jako v minulém ročníku – zájemci z Jižní Koreje. Letos se jich připravilo na pražskojarní soutěž 77. Českých klavíristů bylo nepoměrně méně – „pouhých“ 19.

Rakouský klavírista, spisovatel a básník Alfred Brendel je v hudebním světě už řadu let považován za živoucí legendu. V lednu letošního roku oslavil ve skvělé fyzické i duševní kondici své devadesáté narozeniny. Koncertní kariéru uzavřel sice už před dvanácti lety, ale ve svých dalších uměleckých aktivitách, k nimž nutno připočítat rozsáhlou přednáškovou činnost, ani trochu nepolevil. Díky osobním kontaktům pianisty Jana Bartoše, který byl po několik let Brendelovým studentem, měla Praha jedinečnou příležitost zažít v nedávné době několik Brendelových přednášek. Z posledních čtyř, jež legendární pianista uspořádal v letech 2019 a 2020 v Sukově síni Rudolfina, byly pořízeny obrazové záznamy, které následně Supraphon převedl na DVD. Toto DVD bylo uvedeno na trh v prosinci 2020, takřka v předvečer Brendelových devadesátin. Nejatraktivnější (a také nejrozsáhlejší) je přednáška, kterou Brendel nazval Můj hudební život.

Smetanovo trio zahájilo svou koncertní dráhu v roce 2000 a v tomtéž roce také vydalo v Supraphonu své první CD. Vloni tedy soubor oslavil dvacetileté výročí své koncertní činnosti a zároveň i dvacáté výročí své spolupráce s naším nejvýznamnějším vydavatelským labelem. Za tu dobu realizoval u Supraphonu deset projektů, z nichž řada získala prestižní světová ocenění. Doménou Smetanova tria jsou především romantičtí skladatelé: Smetana, Dvořák, Fibich, Brahms, Čajkovskij, Rachmaninov. Ale neméně výrazně figurují v jeho repertoáru autoři 20. století: Ravel, Šostakovič, Novák, Suk či Martinů. Je zajímavé, že Beethovenovi, jednomu z vůbec nejvýznamnějších tvůrců v oboru klavírních trií, se soubor dlouho vyhýbal.

Klavírní kompozice ostravského skladatele Eduarda Dřízgy (1944–2017) jsou širší hudební veřejnosti v podstatě neznámé. Z osmi jeho klavírních děl vyšlo tiskem jedno jediné, ostatní zůstala pouze v rukopisu. Svou první klavírní skladbu, Toccatu, napsal Dřízga pravděpodobně v roce 1959, v době svých studií na ostravské konzervatoři. Je to dílo velmi efektní, značně romantizující a po kompoziční stránce nečekaně vyzrálé.

V sobotu 21. listopadu 2020 proběhl již devátý ročník dětské klavírní soutěže „Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons“, kterou pořádá Pražský hudební institut a Gymnázium a Hudební škola hlavního města Prahy. Soutěž je věnována památce prof. Zdeny Janžurové a je určená malým pianistům do jedenácti let. Průběh letošního soutěžního ročníku byl „díky“ covidu a vládním covidovým opatřením značně nestandardní, a to, že se tato soutěž vůbec uskutečnila, lze považovat za malý zázrak. V příštím roce by se měl konat desátý, jubilejní ročník „steinwayovské“ soutěže. O historii, současnosti i budoucnosti této soutěže jsme si povídali s její ředitelkou Hanou Dvořákovou.

Vítězslav Novák (1870–1949) patřil ve své době k nejvýznamnějším a nejrespektovanějším osobnostem české hudby. Ačkoliv o umělecké kvalitě jeho skladatelského odkazu není a nikdy nebylo pochyb, dnes se na koncertních pódiích setkáváme s jeho tvorbou jen zřídka. Na novém supraphonském CD máme vzácnou příležitost seznámit se jednak se dvěma Novákovými ranými díly, jednak vyslechnout jednu ze skladatelových vrcholných orchestrálních kompozic, symfonickou báseň Toman a lesní panna.