Pro svůj zahajovací koncert (14. října 2021, Smetanova síň Obecního domu) si Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a jeho šéfdirigent Tomáš Brauner připravili velmi atraktivní program: v první půli uvedli Klavírní koncert č. 3 d moll op. 30 Sergeje Rachmaninova, po přestávce pak Ptáka ohniváka Igora Stravinského. Sólistou Rachmaninovova klavírního koncertu byl světově proslulý český pianista Lukáš Vondráček.

Soutěž Broumovská klávesa je určená mladým pianistům do 17 let. Koná se každoročně od roku 2011, přičemž od roku 2017 je součástí odměny pro vítěze jednotlivých soutěžních kategorií vystoupení na slavnostním koncertu v Sukově síni pražského Rudolfina. Přestože „doba covidová“ nepřeje živé kultuře, potažmo tedy ani klavírním soutěžím, dá se říci, že Broumovská klávesa měla v tomto směru docela štěstí. Loňský říjnový koncert vítězů byl na dlouhou dobu jedním z posledních povolených koncertů nejen v Praze, ale v celé ČR. A letošní 11. ročník této soutěže, který proběhl mezi 14. do 16. květnem, byl spolu s pražskojarní soutěží zase naopak jednou z prvních akcí tohoto druhu, které mohly po covidovém lockdownu proběhnout prezenčně.

Slavnostní koncert k zahájení 95. sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu (1. října 2021, Dvořákova síň Rudolfina) měl původně řídit šéfdirigent Alexander Liebreich. Na programu měl být Dvořákův Othello, Čajkovského Klavírní koncert č. 1 b moll, op. 23 s venezuelskou pianistkou Gabrielou Montero a Stravinského Svěcení jara. Alexander Liebreich však připravil managementu SOČRu horkou chvilku, když pár dní před koncertem své vystoupení pro nemoc odřekl. Téměř zázrakem a za dosti kuriózních okolností se ale podařilo nalézt za něho náhradu: mladého a neobyčejně slibného českého dirigenta Petra Popelku. Z původního programu slavnostního večera zůstali nakonec jen Čajkovskij a sólistka, Othello odpadl a místo Stravinského nabídl SOČR publiku Symfonické tance op. 45 Sergeje Rachmaninova.

Skladateli a pedagogovi Jiřímu Horáčkovi (nar. 29. července 1941) nebylo dopřáno, aby letos oslavil své osmdesátiny – zemřel nečekaně 4. srpna 2020. Celý jeho život byl spjat s Mladou Boleslaví – v tomto městě se narodil a žil, učil mladé kytaristy na LŠU a ZUŠ a především komponoval. Hudební veřejnost jej zná hlavně jako autora kytarových a klavírních skladeb pro děti a mládež, které jsou pro svou posluchačskou vstřícnost na hudebních školách velmi oblíbené. Horáčkův skladatelský odkaz je ale mnohem rozsáhlejší – představuje více než osmdesát opusů. Vedle děl kytarových a klavírních zahrnuje také množství kompozic komorních, vokálních a orchestrálních. Řada jeho skladeb, převážně instruktivních, byla vydána tiskem v nakladatelstvích Supraphon, Panton, Amos Editio, Hohner Verlag a v Horáčkově vlastním autorském vydavatelství Tercie. Desítky dalších děl však doposud čekají na zveřejnění. Ve svém rodném městě představoval Jiří Horáček osobnost natolik významnou a úctyhodnou, že mu byla v roce 2018 udělena prestižní Cena statutárního města Mladá Boleslav.

Rezidenční umělec festivalu Dvořákova Praha András Schiff není jen skvělý klavírista, ale umí o hudbě a o klavírní interpretaci také poutavě a zasvěceně mluvit. Lze se o tom mimo jiné lehce přesvědčit na YouTube, kde je k vidění nespočet jeho masterclassů. A v úterý 21. září 2021 měli festivaloví posluchači vzácnou příležitost vidět, jaký je András Schiff při svých masterclassech „naživo“. Zájem posluchačů byl tak veliký, že Sál Martinů na pražské HAMU, kde se klavíristův masterclass konal, byla zaplněný takřka do posledního místa.

Rezidenčním umělcem letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha je charismatický maďarsko-rakousko-britský pianista András Schiff. Jeho recitál ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 17. září 2021 patřil k největším festivalovým magnetům – koncertní sál byl vyprodaný do posledního místa.

Festival Dvořákova Praha nabízí letos vedle koncertů také dva mimořádně atraktivní klavírní masterclassy. První se konal 13. září 2001 dopoledne v Sukově síni Rudolfina. Jeho protagonistou byl výtečný rusko-izraelský pianista Boris Giltburg, jenž nadchl Pražany svým debutovým recitálem na Dvořákově Praze v roce 2019 a kterému bylo letos na tomto festivalu svěřeno kurátorství Komorní řady.

Od druhého kola pražskojarní soutěže, do kterého bylo z původních 142 přihlášených soutěžících nakonec vybráno pouhých 10 pianistů, se pro mne sledování soutěžních streamů stalo adrenalinovou záležitostí. Oněch deset soutěžících – sedm Korejců, jedna Japonka a dva Češi – podalo ve druhém kole tak neuvěřitelně vyrovnaný výkon, že bych opravdu nechtěl být v kůži porotců a vybírat do semifinále pět nejlepších. Je zajímavé, že v semifinálovém kole (jež proběhlo v kostele sv. Vavřince 12. května 2021) se výkony soutěžících pozoruhodně diferencovaly. Klavíristé se totiž tentokrát museli představit ne jako sólisté, ale jako komorní hráči, a to v jednom ze tří nejslavnějších romantických klavírních kvintetů: buď v Schumannově Es dur op. 44 nebo v Brahmsově f moll op. 34 nebo ve Dvořákově A dur op. 81. Se semifinálovými pianisty spoluúčinkovalo výborné Zemlinského kvarteto.

Letošní Mezinárodní klavírní soutěž Pražského jara se sice musela přizpůsobit covidovým omezením, ale ani v nejmenším neztratila na atraktivitě. Do výběrového předkola se přihlásilo 142 mladých pianistů (věková hranice je 30 let) doslova z celého světa. Vysoce převažovali – podobně jako v minulém ročníku – zájemci z Jižní Koreje. Letos se jich připravilo na pražskojarní soutěž 77. Českých klavíristů bylo nepoměrně méně – „pouhých“ 19.