Třetí koncert abonentního cyklu B Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (Smetanova síň Obecního domu, 9. 11. 2016) začal dosti strašidelně: symfonickou básní Kikimora, op. 63 Anatolije Ljadova. Kikimora je tajemná bytost, známá z mytologie starých Slovanů. Sídlila v lidských příbytcích, byla neviditelná (leč občas se zjevovala v podobě šeredné babice), vyluzovala v domech záhadné zvuky a nezřídka lidem škodila, i když údajně nijak zvlášť vážně. Ljadov ji ve své zvukomalebné skladbě zobrazil velmi působivě, a to už od jejího dětství v kamenných horách, kdy ji kolébali v křišťálové kolébce a vyprávěli jí pohádky, až po její dospělost, kdy

Mimořádný koncert, který uspořádal v Rudolfinu 4. listopadu 2016 Symfonický orchestr Českého rozhlasu ke Dni nezávislosti Polské republiky, byl bezesporu jednou z nejvýznamnějších uměleckých i společenských událostí letošní koncertní sezóny. Spolupořadatelem koncertu bylo velvyslanectví Polské republiky a Polský institut a v jeho slavnostním úvodu promluvila – česky (!), polsky a anglicky – velvyslankyně Polské republiky v ČR Grażyna Bernatowicz, po ní pak – česky, anglicky a polsky (!) – generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Oba připomněli, že svou nezávislost získaly na podzim roku 1918 jak

Na druhém večeru vzpomínkového cyklu komorních koncertů v pražské Novoměstské radnici, věnovaného Ivanu Moravcovi (11. 10. 2016), nabídli pořadatelé posluchačům opravdu pestrý a atraktivní program. Nejprve moderátor Petr Kadlec seznámil publikum s pozoruhodným projektem pomníku Ivana Moravce a představil jeho tvůrce, akademického malíře Daniela Václavíka. Tento pomník by měl být odhalen v příštím roce v parku Maxe van der Stoela v Praze-Střešovicích.

PKF – Prague Philharmonia a její šéfdirigent Emmanuel Villaume zahájili 26. 9. 2016 nadcházející koncertní sezónu po všech stránkách velkolepě: v exkluzívním prostředí Španělského sálu Pražského hradu a s honosně nazvaným programem Císařské gala. Pod tímto atraktivním názvem se skrývala díla čtyř skladatelů – Antonia Salieriho, Domenica Cimarosy, Wolfganga Amadea Mozarta a Johannesa Brahmse, z nichž první tři byli po část svého života skutečně těsně spjati s vídeňským císařským dvorem.

Skladatel, kytarista a pedagog Jiří Horáček patří dnes bezesporu k nejvýznamnějším osobnostem mladoboleslavského hudebního života. Není proto divu, že slavnostní koncert, jenž se konal 15. září 2016 u příležitosti jeho 75. narozenin v impozantní renesanční budově Sboru českých bratří a jehož pořadatelem byla společnost Kultura města Mladá Boleslav a.s., přilákal neobyčejně velký počet posluchačů.

Pod konspirační název „Den D“ ukryli pořadatelé festivalu Dvořákova Praha debutové vystoupení dvou mladých interpretů: devětadvacetiletého švýcarského klavíristy Lousie Schwizgebela a šestadvacetiletého amerického houslisty Benjamina Beilmana. Oba mladé pány provází vynikající umělecká pověst, oba mají na svém kontě řadu prestižních koncertních produkcí i neobyčejně vysoce ceněných nahrávek. Na festivalovém večeru (Dvořákova síň Rudolfina, 16. 9. 2016) hrál v první půli napřed každý sólově, v druhé půli vystoupili společně.

Na úterý 13. září avizoval festival Dvořákova Praha vystoupení světoznámého klavíristy Borise Berezovského, který měl kompletně provést Transcendentální etudy, SW 139 Franze Liszta. Umělec však na poslední svůj recitál ze závažných zdravotních důvodů odřekl a pořadatelé měli doslova jen pár hodin na to, aby obstarali plnohodnotnou náhradu. K jejich cti budiž řečeno, že se jim podařil téměř zázrak – večer nabídli v zaplněné Dvořákově síni festivalovému publiku Martina Kasíka, jednoho z našich nejlepších současných pianistů.

Bohuslav Martinů má letos mimořádné štěstí na zajímavé souborné nahrávky. Po skvělém supraphonském kompletu jeho klavírních trií v podání Smetanova tria (Harmonie 2016/5) vydal v nevelkém časovém odstupu Radioservis všech pět skladatelových klavírních koncertů, k nimž připojil ještě Concertino pro klavír a orchestr a Koncert pro dva klavíry a orchestr. Sólových partů se v těchto dílech ujalo osm našich

K největším magnetům letošního Pražského jara patřilo vystoupení Murraye Perahii se světově proslulým londýnským komorním orchestrem Academy of St Martin in the Fields (Rudolfinum, 31. 5. 2016). V úvodních Brittenových Variacích na téma Franka Bridge pro smyčcový orchestr, op. 10 se nejprve představily samotné smyčce. Jejich zvuk byl úžasný – zpěvný, sametově znělý, nesmírně tvárný,

Klavíristu Jana Bartoše znám od jeho dětských let, kdy byl žákem ZUŠ a později studentem hudebního gymnázia. Vždy dokázal posluchače zaujmout osobitostí své hry, a dodnes mám v paměti jeho gymnaziální absolventský koncert, na němž hrál Smetanovu etudu Na břehu mořském takovým způsobem, že její provedení považuji i po tolika letech za jedno z nejlepších, jaké jsem kdy slyšel. Když uzavřel studia na