V roce 2016 zahájil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK dlouhodobý a dramaturgicky pozoruhodný projekt, věnovaný dvěma slavným „B“ – Beethovenovi a Brucknerovi. Na úvodním koncertě v únoru 2016 zazněl Beethovenův Klavírní koncert č. 1 (s Barrym Douglasem) a Brucknerova 9. symfonie, v únoru o rok později uvedl FOK Beethovenův Klavírní koncert č. 2 (s Eugenem Indjicem) a Brucknerovu 8. symfonii. Letos – 21. února (a následně 22. února) – měli pak posluchači ve Smetanově síni možnost slyšet Beethovenův Klavírní koncert č. 3 c moll, op. 37 a Brucknerovu Symfonii č. 7 E dur. Stejně jako v předchozích dvou letech, i tentokrát pod taktovkou šéfdirigenta FOKu Pietariho Inkinena.

V červenci loňského roku mi přišel od Lukáše Michla e-mail s nabídkou, zda bych byl ochoten připravit pro třetí ročník festivalu Gradus ad Parnassum přednášku o instruktivních klavírních skladbách Ilji Hurníka. Přiznávám, že jsem byl tehdy hodně překvapený. O Lukáši Michlovi samozřejmě vím – je výborný pianista a 

Pianistka Veronika Böhmová si nikdy nekladla malé cíle a nikdy se také nelekala technických obtíží. Znovu to potvrdila programem, který si připravila pro čtvrtý koncert cyklu FOK Světová klavírní tvorba (Dvořákova síň, 27. ledna 2018). Vybrala si díla, která patří ve světové klavírní literatuře k nejnáročnějším vůbec. První půli svého recitálu věnovala Alexandru Skrjabinovi: hrála jeho Etudy op. 8 a proslulou Sonátu č. 9 op. 68, zvanou „Černá mše“. Ve druhé polovině večera provedla kompletně Études–Tableaux op. 39 Sergeje Rachmaninova.

Jakub Zahradník je mužem mnoha profesí – známe ho jako skladatele, klavíristu a básníka, ale také jako velmi schopného manažera se spoustou zajímavých nápadů. A protože mu – jak sám říká – nestačí k životu pouhý jeden klavír, pořídil si k tomu všemu ještě klavírní obchod. Otevřel jej v říjnu roku 2016 v Braníku, pár kroků od Vltavského nábřeží, a nazval ho Pianotéka. Kromě obchodování s klavíry se ovšem v Pianotéce děje navíc leccos zajímavého, jako je kupříkladu koncertní řada, která začala v loňském roce a kterou bychom mohli nazvat „Třikrát devatenáct“. Každého devatenáctého dne v měsíci v 19:00 hraje totiž v Pianotéce některý z našich (a občas dokonce i zahraničních) významných klavíristů. A letošní nabídka je vskutku reprezentativní: jako první tu hrála 19. ledna Jitka Čechová, v únoru předvede své umění Ivo Kahánek, po něm Tomáš Víšek, dále pak to budou mimo jiné manželé Wiesnerovi a manželé Ardaševovi. Zatímco první dvě devatenáctky projektu nemusí vzbudit až tak velkou pozornost, jeho třetí devatenáctka je skutečnou kuriozitou: na koncert má přístup pouhých 19 posluchačů.

Abonentní koncert České filharmonie 20. prosince 2017 měl slavnostní ráz – byl totiž zároveň závěrečným koncertem festivalu „Dny Bohuslava Martinů“. V úvodu večera zazněla skladba Luboše Fišera Double pro orchestr. Luboš Fišer střídá v tomto díle krátké úseky hudby barokního skladatele Johanna Fischera (1646–1716) s ještě stručnějšími vlastními hudebními „komentáři“. Formálně se tedy jedná nejspíš o jakousi koláž. Vtipná, nepříliš rozsáhlá kompozice je nápaditě a pestře instrumentovaná (prostor v ní dostal dokonce i sólový klavír s výborným Václavem Máchou) a jak orchestr, tak i jeho šéfdirigent Semjon Byčkov si ji zjevně „užívali“.

Na druhý koncert Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného (Dvořákova síň Rudolfina, 21. listopadu 2017) se pořadatelům podařilo angažovat Davida Fraye, jednoho z nejzajímavějších a nejosobitějších soudobých pianistů. Šestatřicetiletý Fray je původem Francouz, ale k naší zemi má velmi vřelý vztah, protože – jak sám říká – je ze čtvrtiny Čech: má českou babičku, za kterou jako dítě poměrně často zajížděl do Zlína. Je tedy spíše s podivem, že jsme jej u nás doposud neměli příležitost slyšet.

Přesně týden po Dušičkách, ve středu 8. listopadu 2017, nabídl FOK abonentům orchestrálního cyklu C2 značně originální „postdušičkový“ koncert. Program zahájila Pohřební píseň Igora Stravinského. Po ní následovala suita z opery Nikolaje Rimského-Korsakova Legenda o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii, jejíž poslední věta nese název Blažená smrt panny Fevronie. Ženich panny Fevronie, carevič Vsevolod, byl v té době už mrtev, protože byl zabit se spoustou dalších bojovníků v předposlední větě suity, nazvané Bitva u Keržence. Brahmsův Klavírní koncert č. 2 B dur, op. 83, jenž zazněl po přestávce, sice nenese žádný „dušičkový“ programní název, ale skladatel cituje v jeho volné větě dvě své písně – Immer leiser wird mein Schlummer (Stále tišší je můj spánek) a Todessehnen (Touha po smrti), které už jen samotnými svými názvy dostatečně zřetelně naznačují, o čem se v nich zpívá. Také počasí jako by se v onu listopadovou středu rozhodlo podpořit zvláštní dramaturgii tohoto koncertu. Celý den byl kalný, mlhavý a ubrečený. (Tohle nevlídné, zasmušilé mlhavo bylo možná jedním z hlavních důvodů, proč přišlo do Smetanovy síně méně posluchačů, než by si býval tento koncert zasloužil.)

Mezinárodní klavírní soutěž pro mladé pianisty Broumovská klávesa si získala za nedlouhou dobu své existence mezi klavírními pedagogy i jejich žáky velkou oblibu. Koná se každoročně od roku 2011 a je rozdělena do čtyř věkových kategorií: v nejmladší kategorii soutěží děti do věku 11 let, ve II. kategorii děti dvanácti-třináctileté a ve III. kategorii čtrnácti-patnáctileté. Nejvyšší, IV. kategorie, je určena mladým klavíristům ve věkovém rozmezí 16-17 let. K atraktivitě soutěže neobyčejně přispívá to, že se odehrává v areálu nádherného broumovského kláštera, jehož součástí je i nově vybudovaný koncertní sál s originálním názvem Dřevník, postavený v klášterní zahradě na místě, kde původně skutečně mívali mniši sklad dřeva.

Předposlední koncert Pražského jara (Dvořákova síň, 1. 6. 2017) patřil v letošní programové nabídce festivalu k těm nejatraktivnějším. Vystoupil na něm jeden z nejznámějších evropských komorních orchestrů Camerata Salzburg spolu s rezidenčním umělcem festivalu, pianistou Alexandrem Lonquichem. Lonquich je osobností mimořádně všestrannou, což mohlo festivalové publikum ocenit hned na třech koncertech: 23. května se představil jako sólový klavírista, 26. května předvedl své umění jako komorní hráč (v triu s houslistkou Vilde Frang a violoncellistou Nicolasem Altstaedtem) a na večeru s Cameratou Salzburg jsme měli možnost vidět a slyšet ho dokonce v „dvojroli“ – jako dirigenta a zároveň jako sólistu ve dvou Mozartových klavírních koncertech.