Vzpomínka z devadesátých let. Krzysztof Penderecki v pražském Rudolfinu diriguje svoji vlastní skladbu. Část publika je neklidná, nerozumí hudbě, několik posluchačů se během produkce dokonce zvedne ze sedade...

Už jen pár týdnů a rok se přehoupne do dalšího. Začneme psát 2014. Léta se čtyřkou na konci jsou u nás tradičně „roky české hudby“. Však už se taky na internetových stránkách akce odpočítávají jen dny...

Máme Rok české hudby. Není to, či přesněji neměla by to být, jen povinná splátka vyprázdněné úcty k velikánům, jejichž roky narození mají na konci čtyřku. „Česká hudební kultura je pátou nejvýznamnější na světě po hudbě italské, francouzské, hudbě německých zemí a hudbě ruské, takže v tomto kontextu je bezesporu zajímavé, že tolik hudebních podnětů pro světovou hudbu přichází z poměrně malého českomoravského prostoru,“ míní divadelní intendant a režisér (namnoze operní) Jiří Nekvasil.