Pro své stálé návštěvníky připravila Královská opera v Bruselu ideální dárek k Vánocům a novému roku. Inspiraci našla ve Francii, kde byla v prvních lednových dnech roku 1843 v Italském divadle v Paříži uvedena opera Gaetana Donizettiho Don Pasquale. Tato ‚commedia dell’arte‘ pojednává o komických příbězích bohatého starého mládence Dona Pasquale, který na stará kolena hledá nevěstu. Vše skončí tak, jak se dalo čekat a mladá vdova Norina uzavírá příběh moudrými slovy: „Blázen je ten, kdo se chce ve stáří ženit!“

Leoš Janáček je v Belgii jako doma. Flanderský Symfonický Orchestr s Pražským filharmonickým sborem nedávno představil v největších belgických sálech Glagolskou mši. Na Janáčkově festivalu v Brně budou dokonce dva belgické soubory: Opera Flandry uvede Věc Makropulos a komorní opera Transparant jevištní adaptaci Zápisníku zmizelého. Robert Carsen se stal slavný mimo jiné zásluhou svých režií skvělého cyklu Janáčkových oper před mnoha léty v Antverpách a Gentu. Bruselská královská opera programovala v posledních osmi sezonách čtyři Janáčkova díla. Současná inscenace poslední opery skladatele Z mrtvého domu v režii Krzysztofa Warlikowského je na programu opery právě teď. Janáček tak zůstává 90 let po svém úmrtí jedním z nejvíce uváděných autorů své doby.

V Belgii je nepsaným zvykem, že novou sezonu otvírají operní domy nějakým známým operním trhákem. Bruselská královská opera, která v listopadu uvede Janáčkova Z mrtvého domu, zvolila Mozartovu Kouzelnou flétnu, Valonská opera v Lutychu Verdiho Trubadúra a Opera Flandry v Antverpách a Gentu romantickou operu Richarda Wagnera Lohengrin. Příznivci velkých režijních jmen si nemohli stěžovat, Brusel si pozval známého Itala Romea Castellucciho a Opera Flandry nezůstala s americkým režisérem Davidem Aldenem o nic pozadu. Navíc koprodukce umožňuje i menším operním domům luxusnější výpravu – flanderská opera se tentokrát spojila s londýnským Royal Opera House Covent Garden.

Bruselská královská opera zahájila sezónu 2018/19 novou inscenací Mozartovy Kouzelné flétny. To by nebylo nic zvláštního, tato opera ostatně patří k nejvíce uváděným vůbec, kdyby se ovšem režie neujala známá osobnost divadelního světa, Ital Romeo Castellucci. A jak se dalo čekat, z původního Mozartova singspielu nezůstalo skoro nic. Jeho vize se zásadně lišila od starších bruselských inscenací Karla-Ernesta Herrmanna (1991) nebo Williama Kentridge (2005).

Rakousko je zemí hudebních festivalů, méně však soutěží. Přesto se v Innsbrucku pořádá asi největší pěvecká soutěž barokní hudby. V devátém ročníku Cestiho soutěže zvítězila třicetiletá švýcarská sopranistka Marie Lys, druhé místo obsadil kanadský kontratenor Cameron Shahbazi a na třetím místě skončily hned dvě sopranistky, Mariamielle Lamagat z Francie a opět Švýcarka Kathrin Hottiger. Cenu publika získala Němka Theresa Pilsl.

Rakousko je zemí hudebních festivalů a slavností, kromě Salzburgu, Vídně a Bregenze patří ke čtveřici velkých festivalů také hlavní město Tyrolska Innsbruck. Jeho ‚Innsbrucker Festwochen der Alten Musik‘ trval tři poslední týdny v srpnu a 21 koncertů, tří operních inscenací a dalších aktivit se tento rok zúčastnil rekordní počet návštěvníků, kolem 28.000. Na festivalovém programu byla zejména stará hudba z různých období a různých forem. Největší pozornost byla věnována inscenacím barokních oper v Tyrolském zemském divadle, v posledních létech se jedná o tři nové produkce. Tentokrát byly uvedeny opery z téměř dvou století: Didone Saveria Mercadante, Apollo e Dafne Francesca Cavalliho a Semele Johanna Adolfa Hasse.

Opera Flandry uvádí pravidelně ruské opery, po Čajkovském (Čarodějka, Evžen Oněgin a Mazepa) Šostakovičovi (Lady Macbeth Mcenského újezdu), Musorgském (Chovanština) a Rimskij-Korsakovovi (Sadko), uzavřela opera v Gentu a Antwerpách současnou sezónu málo hraným Hráčem Sergeje Prokofjeva. Nepočítáme-li jednoaktovku Magdalenu, je Hráč první skutečná Prokofjevova opera a po jistých obtížích přestavená ve světové premiéře v bruselské opeře v roce 1929, tehdy ještě ve francouzštině.

V Evropě se pořádají stovky festivalů vážné hudby, do malého belgického městečka Watou, ležícího přímo na hranici s Francií, se každý třetí rok sjíždějí soubory gregoriánského chorálu. Dá se vůbec nejstarší vokální forma nazvat vážnou hudbou? Nejedná se spíše o vlastní druh liturgických zpěvů? Faktem je, že Mezinárodní festival gregoriánského chorálu ve Watou je největším festivalem svého druhu na světě. Čísla hovoří sama o sobě: bez úvodních koncertů trval festival ve zdejším městečku o dvou tisíc obyvatel pět dnů a zúčastnilo se ho 26 souborů z 15 zemí 4 kontinentů.

Osmadvacetiletý německý barytonista Samuel Hasselhorn získal první cenu na Soutěži královny Alžběty v Bruselu. Druhá se umístila francouzská mezzosopranistka Eva Zaïcik a třetí cenu převzal čínský basbaryton Ao Li.

Belgičtí příznivci Richarda Wagnera si určitě nemohou stěžovat na malou nabídku jeho oper. Nejdříve uvedla Opera Flandry v Antverpách Parsifala a aby Brusel nezůstal pozadu představila královská opera téměř současně Lohengrina. Ten byl sice plánován na mnohem dřívější dobu, ale vzhledem k velkému skluzu při renovaci opery se dostal na program až teď. Tím také došlo k nechtěné situaci, Opera Flandry otevírá novou sezonu v září právě Lohengrinem.