
Mirek Černý
1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.
Pro své stálé návštěvníky připravila Královská opera v Bruselu ideální dárek k Vánocům a novému roku. Inspiraci našla ve Francii, kde byla v prvních lednových dnech roku 1843 v Italském divadle v Paříži uvedena opera Gaetana Donizettiho Don Pasquale. Tato ‚commedia dell’arte‘ pojednává o komických příbězích bohatého starého mládence Dona Pasquale, který na stará kolena hledá nevěstu. Vše skončí tak, jak se dalo čekat a mladá vdova Norina uzavírá příběh moudrými slovy: „Blázen je ten, kdo se chce ve stáří ženit!“
Leoš Janáček je v Belgii jako doma. Flanderský Symfonický Orchestr s Pražským filharmonickým sborem nedávno představil v největších belgických sálech Glagolskou mši. Na Janáčkově festivalu v Brně budou dokonce dva belgické soubory: Opera Flandry uvede Věc Makropulos a komorní opera Transparant jevištní adaptaci Zápisníku zmizelého. Robert Carsen se stal slavný mimo jiné zásluhou svých režií skvělého cyklu Janáčkových oper před mnoha léty v Antverpách a Gentu. Bruselská královská opera programovala v posledních osmi sezonách čtyři Janáčkova díla. Současná inscenace poslední opery skladatele Z mrtvého domu v režii Krzysztofa Warlikowského je na programu opery právě teď. Janáček tak zůstává 90 let po svém úmrtí jedním z nejvíce uváděných autorů své doby.
V Belgii je nepsaným zvykem, že novou sezonu otvírají operní domy nějakým známým operním trhákem. Bruselská královská opera, která v listopadu uvede Janáčkova Z mrtvého domu, zvolila Mozartovu Kouzelnou flétnu, Valonská opera v Lutychu Verdiho Trubadúra a Opera Flandry v Antverpách a Gentu romantickou operu Richarda Wagnera Lohengrin. Příznivci velkých režijních jmen si nemohli stěžovat, Brusel si pozval známého Itala Romea Castellucciho a Opera Flandry nezůstala s americkým režisérem Davidem Aldenem o nic pozadu. Navíc koprodukce umožňuje i menším operním domům luxusnější výpravu – flanderská opera se tentokrát spojila s londýnským Royal Opera House Covent Garden.
Dvojitá Kouzelná flétna podle Romea Castellucciho
27. září 2018Bruselská královská opera zahájila sezónu 2018/19 novou inscenací Mozartovy Kouzelné flétny. To by nebylo nic zvláštního, tato opera ostatně patří k nejvíce uváděným vůbec, kdyby se ovšem režie neujala známá osobnost divadelního světa, Ital Romeo Castellucci. A jak se dalo čekat, z původního Mozartova singspielu nezůstalo skoro nic. Jeho vize se zásadně lišila od starších bruselských inscenací Karla-Ernesta Herrmanna (1991) nebo Williama Kentridge (2005).
Cestiho soutěž barokního zpěvu vyhrála Švýcarka Marie Lys
5. září 2018Rakousko je zemí hudebních festivalů, méně však soutěží. Přesto se v Innsbrucku pořádá asi největší pěvecká soutěž barokní hudby. V devátém ročníku Cestiho soutěže zvítězila třicetiletá švýcarská sopranistka Marie Lys, druhé místo obsadil kanadský kontratenor Cameron Shahbazi a na třetím místě skončily hned dvě sopranistky, Mariamielle Lamagat z Francie a opět Švýcarka Kathrin Hottiger. Cenu publika získala Němka Theresa Pilsl.
Rakousko je zemí hudebních festivalů a slavností, kromě Salzburgu, Vídně a Bregenze patří ke čtveřici velkých festivalů také hlavní město Tyrolska Innsbruck. Jeho ‚Innsbrucker Festwochen der Alten Musik‘ trval tři poslední týdny v srpnu a 21 koncertů, tří operních inscenací a dalších aktivit se tento rok zúčastnil rekordní počet návštěvníků, kolem 28.000. Na festivalovém programu byla zejména stará hudba z různých období a různých forem. Největší pozornost byla věnována inscenacím barokních oper v Tyrolském zemském divadle, v posledních létech se jedná o tři nové produkce. Tentokrát byly uvedeny opery z téměř dvou století: Didone Saveria Mercadante, Apollo e Dafne Francesca Cavalliho a Semele Johanna Adolfa Hasse.
Přesvědčivý Ladislav Elgr v poslední premiéře Vlámské opery
26. červen 2018Opera Flandry uvádí pravidelně ruské opery, po Čajkovském (Čarodějka, Evžen Oněgin a Mazepa) Šostakovičovi (Lady Macbeth Mcenského újezdu), Musorgském (Chovanština) a Rimskij-Korsakovovi (Sadko), uzavřela opera v Gentu a Antwerpách současnou sezónu málo hraným Hráčem Sergeje Prokofjeva. Nepočítáme-li jednoaktovku Magdalenu, je Hráč první skutečná Prokofjevova opera a po jistých obtížích přestavená ve světové premiéře v bruselské opeře v roce 1929, tehdy ještě ve francouzštině.
V Evropě se pořádají stovky festivalů vážné hudby, do malého belgického městečka Watou, ležícího přímo na hranici s Francií, se každý třetí rok sjíždějí soubory gregoriánského chorálu. Dá se vůbec nejstarší vokální forma nazvat vážnou hudbou? Nejedná se spíše o vlastní druh liturgických zpěvů? Faktem je, že Mezinárodní festival gregoriánského chorálu ve Watou je největším festivalem svého druhu na světě. Čísla hovoří sama o sobě: bez úvodních koncertů trval festival ve zdejším městečku o dvou tisíc obyvatel pět dnů a zúčastnilo se ho 26 souborů z 15 zemí 4 kontinentů.
Samuel Hasselhorn vyhrál Soutěž královny Alžběty
16. květen 2018Belgičtí příznivci Richarda Wagnera si určitě nemohou stěžovat na malou nabídku jeho oper. Nejdříve uvedla Opera Flandry v Antverpách Parsifala a aby Brusel nezůstal pozadu představila královská opera téměř současně Lohengrina. Ten byl sice plánován na mnohem dřívější dobu, ale vzhledem k velkému skluzu při renovaci opery se dostal na program až teď. Tím také došlo k nechtěné situaci, Opera Flandry otevírá novou sezonu v září právě Lohengrinem.