Šestnáctý titul volné a různorodé, cílevědomě budované supraphonské řady Hudba z Prahy 18. století (Music from Eighteenth-Century Prague) přináší poprvé hudbu Jana Zacha. Marek Štryncl nastudoval dvě skladby – uváděné a nahrávané Rekviem a v novodobé premiéře poprvé natočené Mariánské nešpory. Skladby z doby Zachova působení v Praze ještě před odchodem do Německa, tedy díla z přelomu 30. a 40. let 18. století. Napsal je ani ne třicetiletý hudebník, evidentně zručný a již plně orientovaný v dobových stylech. Requiem solemne je koncipováno náročněji a bohatěji, ve své závažnosti a květnatosti odkazuje spíše zpět k hudbě

Basbarytonista Erwin Schrott přivezl do Prahy svůj alternativní jazzový projekt Rojotango, logicky a šikovně těžící z jeho uruguayského původu a tedy i hluboce blízkého vztahu k jihoamerické hudbě. Tentokrát tedy žádný Mozart, žádné belcanto, žádná komorní filharmonie, ale za zády na pódiu kapela s bandoneonem, v první polovině černé a v druhé polovině bílé sako, v pravé ruce mikrofon - a levá ležérně v kapse…

Říkává se někdy, že hudba je jen dobrá, nebo špatná. Je to však pravda poloviční, nepřesná, pouze bonmot, který má svá úskalí. Existují totiž různé hudební světy. Svět náročného umění v protikladu ke světu zábavy, hudba vedoucí k prožívání a přemýšlení proti hudební kulise, hudba s city a bez citů.

Už potřetí měl v Praze recitál basbarytonista Bryn Terfel, velšský bard a dnes už opravdu světová hvězda, pěvec loni padesátiletý. Posunul se za uplynulé desetiletí k dramatičtějším a hrdinnějším polohám, viděli jsme ho v přenosech z Metropolitní opery jako Wotana v tetralogii Prsten Nibelungův, letos na jaře pak v záznamu z Covent Garden v debutu v úloze Borise Godunova. Koncert v pražském Obecním domě (22. 11.) získal oproti mnoha jiným podobným programům bonus díky přítomnosti sboru. Pomohlo to zcela zásadně obohatit obvyklý výběr árií a obvyklý okruh předeher a meziher o větší operní scény, především o závěr prvního dějství

Svatojakubský podzim je na přelomu léta a začátku pražské hudební sezóny vedle mezinárodního varhanního festivalu druhou přehlídkou, jíž vstupuje společnost Svatojakubské Audite Organum do konkurence bohaté nabídky pořadatelů koncertů. V kostele sv. Jakuba na Starém Městě, těžícím po léta hudební prestiž z velkých varhan, se v rámci tohoto druhého skromnějšího festivalu sešlo publikum při vzpomínce na Petra Ebena, od jehož odchodu právě ten den, 24. října, uplynulo devět let. Nebyla to žádná tryzna pro zasvěcené – v auditoriu byli určitě rovněž náhodní posluchači a i jim tento zcela regulérní koncert přinesl plnou hodnotu. Program

Norimberské divadlo přivezlo na festival Janáček Brno 2016 inscenaci, která operu Z mrtvého domu vykládá skutečně velmi současně. Jsou to drsné výjevy, temné, naturalistické, doslova krvavé. V Janáčkově expresivní hudbě je ovšem i trocha romantismu a dost soucitu. A ty se při jediném pohostinském brněnském představení (12. 10.) jaksi vytratily.

Nová éra začíná brilantně, píší Frankfurter Allgemeine Zeitung po inauguračním koncertním programu Jakuba Hrůši s Bamberskými symfoniky na samém počátku října.

První koncert 121. sezony České filharmonie měl hvězdné parametry, pokud se týká jmen sólistů, a velkorysou dramaturgii co do repertoáru. V Rudolfinu zněl 29. září Čajkovského Houslový koncert s Joshuou Bellem a Mahlerova Píseň o zemi s Bernardou Fink a Pavlem Černochem. Filharmoniky řídil šéfdirigent Jiří Bělohlávek.

Po Jakubu Hrůšovi a jeho souborném uvedení symfonických básní podle Erbenových balad přišel festival Dvořákova Praha s ještě jedním kompletem – Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií zahráli všechny tři Dvořákovy volně propojené koncertní předehry: V přírodě, Othello a Karneval. Předposlední festivalový večer byl tak 23. 9. svátečním zážitkem – stejně jako Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek, ani tyto tři partitury nezaznívají totiž pohromadě až tak často. Karneval je z nich nejefektnější a nejvíc hraný, byl pochopitelně i nyní samozřejmým vyvrcholením koncertu a skvělou tečkou.  Málokterý orchestr asi zahraje triptych „Příroda,