Šéfdirigentem České filharmonie bude od příští sezony na pět let Semjon Byčkov, mezinárodně uznávaný Pařížan, který se narodil v Leningradu a v roce 1975, když mu bylo třiadvacet, opustil Sovětský svaz. Na českém prvním orchestru se mu líbí, že stojí na pomezí kultur, mezi Západem a Východem.

„Mým problémem je, že neumím zpívat nic snadného,“ prohlásil Juan Diego Flórez z pódia Dvořákovy síně, když se chystal k prvnímu přídavku; usmál se svému vtipu… - a pak v árii z Donizettiho Dcery pluku bez námahy postupně vypálil i oněch proslulých devět vysokých „c“.

Ani jeden z takzvaných debutantů festivalu Dvořákova Praha není začátečník, ale podobnému označení rozumíme: čtyřem mladým, v soutěžích úspěšným tuzemským umělcům dala renomovaná mezinárodní hudební přehlídka prostor ve svém programu, výrazně na ně ukázala - a oni sami si toho považují. Koncert v Rudolfinu 22. 9. neměl chybu.

Jeho odchod na jaře přinesl nutnost hledání náhrady. Středa 20. září byla nakonec ve festivalovém programu Dvořákovy Prahy jen zčásti pozměněna a vystoupení České filharmonie pořadatelé připsali památce jejího šéfdirigenta.

Festival Dvořákova Praha pozváním Essenských filharmoniků potvrdil, že může a dokáže šlapat na paty i Pražskému jaru. Orchestr byl už nějakou dobu pochopitelným adeptem hostování v Čechách, protože je veden od roku 2013 Tomášem Netopilem. Letos se pozvání realizovalo a 12. 9. v Rudolfinu ryze hudebními prostředky společně nadchli.

Do koncertní řady Dvořákovy Prahy nazvané Světové orchestry byl letos vedle Londýnských filharmoniků, Vídeňských symfoniků a Essenských filharmoniků umístěn i Gustav Mahler Jugendorchester. V Rudolfinu zahrál 11. září Dvořáka, Gershwina, Bartóka a Ravela a uzavřel tak své letošní letní turné. Ingo Metzmacher řídil koncert v Rudolfinu pozitivně a energicky, s efektním výsledkem.

Svatováclavský hudební festival zavedl 7. 9. Janáčkovu filharmonii s neběžným symfonickým programem do hlavního ostravského evangelického kostela. Estonský dirigent mladší generace Risto Joost dostal od pořadatelů zajímavý úkol – přesvědčivě prezentovat v tomto ne zcela typickém prostředí v jednom večeru bez pauzy českou premiéru skladby Lamentate od svého slavného krajana Arvo Pärta a pak málokdy u nás slýchanou Dantovskou symfonii Franze Liszta. Sto

Poslední třetina dvacátého století byla ve světové opeře érou řady pěvců a pěvkyň, ale z řady jmen jen jedno jediné zůstane ikonickým. Luciano Pavarotti, jehož život se uzavřel 6. září před deseti lety, měl nepřeslechnutelný hlas, který se nedal splést s žádným jiným. Psalo se o  tenoru století. Hlas, do něhož bylo tak snadné se zamilovat.

Na závěr prázdnin se v pražském Obecním domě zastavil na svém turné Asijský mládežnický orchestr. Bylo vyprodáno, magnetem koncertu ve Smetanově síni byla hvězdná korejsko-americká houslistka Sarah Chang, jejíž portrét právem dominoval plakátům. Sibeliův koncert zahrála směle, masivně, spolehlivě a efektně.