Mahlerova První symfonie je přesně tím typem skladby, na jakém se opravdu poznají kvality orchestru a míra autority a umění jeho dirigenta. Amsterdamský Koninklijk Concertgebouworkest se svým šéfem Danielem Gattim v tom byli na Pražském jaru příkladem nejvyššího standardu.

Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy slavil sedmdesátiny. Do Rudolfina 11. května pozval své někdejší členy i čestné hosty, na pódium přizval Svatoštěpánský sbor z Karlsruhe, s nímž se už čtvrtstoletí přátelí, a do programu zařadil díla od tří autorů mezi sbory hodně oblíbených – Zdeňka Lukáše, Petra Ebena a Antonína Tučapského.

Současná, moderní, barvitá, pozitivní. Taková byla Smetanova Má vlast, jak ji na úvodním koncertu festivalu Pražské jaro s Českou filharmonií publiku předložil Tomáš Netopil. Zazněla (12. 5.) ve Smetanově síni Obecního domu a z ní v přímých přenosech také v rozhlase, televizi, na open air scéně v Praze na Kampě a v kině Nadsklepí v dirigentově rodné Kroměříži.

Nejlepší mozartovský dirigent současnosti poprvé v Praze. Slogan Národního divadla je zavádějící, všechno je trochu jinak, ale nic to nemění na skutečnosti, že Marc Minkowski připravil a řídil ve Stavovském divadle 10. 5. vzorovým způsobem koncertní provedení Mozartovy opery La clemenza di Tito.

Klavírních koncertů od českých skladatelů devatenáctého a počátku dvacátého století je jak šafránu. Pianista Jan Bartoš se nyní postavil za Koncert pro klavír a orchestr Vítězslava Nováka. Skladbu nám v abonentním večeru rozhlasových symfoniků (30. 4.) řízeném šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem doopravdy objevil.

Národní divadlo moravskoslezské našlo mezi operami autorů dvacátého století další velké dílo. Nastudovalo Lady Macbeth Mcenského újezdu od Dmitrije Šostakoviče, mistrovský kus skladatele tehdy ani ne třicetiletého.

„Národní koncertní síň? Jak je kousek odsud? Tak tam je příjemná akustika,“ reaguje servírka v okamžiku, kdy se dozví, na jaký že koncert jdeme večer a kam. „Guinness už je na cestě. A co jste si tedy vybrali k jídlu?“ vrací se vzápětí ke své profesi a s pochopením přijímá objednávku – těžko jsme z jídelního lístku mohli vybrat něco jiného než „traditional stew“, když už jsme v Irsku…

Prestižní označení Editor´s Choice v britských hudebních časopisech Gramophone a BBC Music Magazine a nominace na BBC Music Magazine Awards činí z kompletní nahrávky čtyř komorních kantát z Vysočiny od Bohuslava Martinů mezinárodní událost. Otvírání studánek, Legendu z dýmu bramborové nati, Romanci z pampelišek a Mikeše z hor sjednocují poetické texty Miloslava Bureše do volného cyklu, evokujícího vzpomínky na dětství a pro skladatele v exilu znamenajícího významné spojení s domovinou. Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem, jejichž diskografii projekt zdobí, k tomu 12. února přidají zcela ojedinělé uvedení kantát v Petrohradu. Na zájezdě do Ruska se budou také podílet na uvedení Janáčkovy Glagolské mše a Dvořákovy kantáty Stabat mater.

Korngoldova opera Die tote Stadt dodává zajímavý hudební kontext Puccinimu, Straussovi, Wagnerovi a Janáčkovi. V Semperoper v Drážďanech se její nová inscenace, hraná od prosince, povedla. Hudební divadlo, jak má být – silná hudba, intenzivní, zdařile vizualizovaný příběh, vynikající pěvecké výkony, skvělý orchestr.

Když budete mít štěstí, můžete ho potkat u služebního vchodu do Vídeňské státní opery nebo do některých dalších evropských divadel, občas u něj doma v Brně – anebo, to teď asi nejčastěji, v Cardiffu na jihozápadě Británie v moderním sále Welsh Millennium Centre. Stal se tam loni hudebním ředitelem Velšské národní opery. Letos na podzim zde s úspěchem nastudoval a dirigoval dvě opery zařazené do Ruské sezony – jednu ruskou, jednu českou. Tomáš Hanus, původně houslista, vystudoval dirigování na JAMU, v roce 1999 se stal vítězem soutěže v Katowicích, byl u vzniku Pražské komorní filharmonie, dirigoval v Národním divadle v Praze a v Brně, kde byl po dva roky šéfem. Hostuje po Evropě, byl v Japonsku, debutoval v New Yorku. Svůj čas dělí sedmačtyřicetiletý umělec mezi operu a koncerty. V Cardiffu, pár kroků od přístavu, si našel čas na bilanční rozhovor.