Českokrumlovský Festival barokních umění se každoročně koná v září; jeho divadelní představení mají předpremiéru v červnu v Praze. Ondřej Macek, umělecký vedoucí souboru Hof-Musici, jenž Festival barokních umění spoluorganizuje, tentokrát sáhl po opeře L’asilo d’Amore, kterou Antonio Caldara v roce 1732 zkomponoval k oslavám narozenin rakouské císařovny Alžběty Kristýny. Partitura a provozovací materiály

V závěru jarní části sezony připravily Musica Florea a Collegium Marianum dva dramaturgicky zdánlivě nijak pozoruhodné, ve skutečnosti ale významné koncerty. Musica Florea uvedla 10. 5. v kostele sv. Šimona a Judy Dvořákovo Stabat Mater, Collegium Marianum 11. 5. v refektáři kláštera dominikánů Bachovy komorní a klávesové skladby. Všechny tyto kompozice jsou z pódií notoricky známé – oba soubory ale na ně

Pražská scéna staré hudby nabízí svému publiku podivuhodné delikatesy, jednu za druhou. Zatímco Monika Knoblochová připravila 7. 2.  do sv. Vavřince v cyklu Café crème spolu s Clarou Novákovou souborné provedení Bachových flétnových sonát (tento večer byl recenzován na jiném místě), Jan Ostrý představil týž program, ale jinak uspořádaný (rozdělený do dvou částí, doplněný o další Bachovy skladby s flétnou a proložený jeho skladbami pro klávesové nástroje) a v jiném obsazení

To, co se před dvěma desítkami let mohlo zdát téměř nemožné, patří dnes k všednodennosti domácího hudebního života: v oboru historicky poučené interpretace patří tato země k velmocím. Až potud, že zdejší specialisté se cizí “hudební jazyky” nejen dokážou naučit, nýbrž jimi i dokonale idiomaticky promlouvat. Velmi dobře se tato skutečnost dá demonstrovat na Collegiu 1704, které v únoru uvedlo

Klementinum - kostel sv. Vavřince -Juditina věž: tři místa poněkud stranou hlavního hudebního dění, kde se nicméně na přelomu ledna a února konaly akce zásadního významu. V Juditině věži předvedl 5. ledna varhaník a stavitel hudebních nástrojů Tomáš Flégr u nás poprvé nejzajímavější variantu klávesového nástroje dulce melos, známého z traktátu Henriho Arnauta de Zwolle, který vznikl kolem roku 1440 v Dijonu – prvního předchůdce dnešního klavíru, opatřeného místo brků nebo tangent

Provádění českých oper 19. století se v současné době omezuje většinou na Smetanova díla (ve výběru – Braniboři v Čechách a Čertova stěna se dávají jen občas), Dvořákova Jakobína, Čerta a Káču a Rusalku (1900, premiéra roku 1901; Moravskoslezské divadlo uvedlo nedávno neprávem opomíjenou Armidu), Fibichovu Šárku a někdy i Pád Arkuna (1898, premiéra roku 1900). Opery, které vznikly v okruhu

Konec předchozího roku nabídl na scéně staré hudby zajímavosti i překvapení. Collegium 1704 připravilo pro jeho poslední dny dva koncerty (Rudolfinum 15. 12., kostel sv. Anny 31.12.), Collegium Marianum koncert jeden (kostel sv. Šimona a Judy, 28. 12.); všechny tři charakterově výrazně odlišné. Pohled Collegia Mariana na adventní a vánoční čas byl v souladu s lyrickým naturelem souboru: na pořadu

Listopad a prosinec minulého roku vzbuzovaly na scéně staré hudby výrazný pocit přítomnosti na dostihovém závodišti – včetně kolizí. 18. a 19. listopadu mělo v kostele sv. Anny (Pražská křižovatka) za řízení Václava Lukse novodobou premiéru Hasseho oratorium Santa Elena al Calvario, 19. listopadu pořádalo Collegium Marianum v  Klementinu další ze svých Barokních podvečerů. 20. a 21. listopadu proběhl na pražské konzervatoři s koncertem spojený workshop European Union

Tragická opera Jeana-Baptista Lullyho Phaéton měla premiéru 6. ledna 1683 ve Versailles. Šlo o typické dílo své doby – antika byla ve Francii dlouhodobě středem zájmu vyšších vrstev. Libretista Phaétona, významný francouzský dramatik Philippe Quinault, zpracoval ovidiovský námět tak, aby odpovídal požadavkům a potřebám jeho zaměstnavatele – francouzského královského dvora. Jeho text odkazuje nejen k původnímu mytologickému tématu a Ovidiovu zpracování téhož námětu, nýbrž