Michal Nejtek patří k muzikantům v tom nejlepším smyslu slova všestranným a nadžánrovým. Přitom zůstává svůj, ať už komponuje soudobou hudbu symfonickou i komorní, vytváří soundtrack, nechá se inspirovat elektronikou a tanečními groovy v triu NTS, hraje s rockovými interprety nebo se přidá k undergroundové kapele. Tentokrát si splnil sen ­natočit jazzové album v jedné z nejtradičnějších sestav, v pianovém triu. Ale jak už tomu u něj (naštěstí) bývá, vše nakonec dopadlo trochu jinak. Jak sám uvádí v bookletu: „Není to jen trio, není to jen mainstream, i když to tak místy může znít... Je to návrat k akustickému zvuku, ke klavíru, návrat oklikou, návrat s respektem k rozmanitosti cest, jež nám svět zvuku nabízí. Byla by škoda vydat se jen po jedné z nich.“

I v tiché hudbě se může snoubit intimita s ohromnou energií. Což dokazuje i trio iniciované Vítem Křišťanem. Pianistou a skladatelem, aktivním v kapele Jaromíra Honzáka, skladatelské skupině The Prague Six a bigbandu Concept Art Orchesta, zodpovědně učícím na Konzervatoři Jaroslava Ježka a JAMU a známým i díky zdařilému profilovému debutu Imprints (2013). S trumpetistou Oskarem Törökem a kontrabasistou Jiřím Slavíkem vydal na sklonku loňského roku zdařilé eponymní album, které zní tak trochu „nadpozemsky“.

Ne, není již éra velkých žánrových manifestů a proudů ve stylu bebopu, cool jazzu či fúze. Jazzová scéna naší doby je samozřejmě dávno synkretická a mnohem členitější. Titulek článku záměrně přehání. Ale čas od času se objeví stylová škatulka, která je prostě módní. Jako právě post-jazz. Kdo zažil naprosto vyprodané, ba doslova „nejazzově“ přecpané koncerty GoGo Penguin či Portico Quartet, ten existenci trendu nejčastěji nazývaného post-jazz potvrdí. Jasně hovoří i nadstandardní prodejnost alb s nálepkou post-jazz, jakkoliv jde o termín nepřesný a rozvolněný. Přitom posluchači, kteří se o jazzové dění nezajímají detailně, se často právem táží, co ono „post“ vlastně znamená a kde se vzalo.

Albová prvotina původem přerovského pianisty a skladatele Martina Konvičky (1993) je bezesporu jedním z nejpříjemnějších letošních překvapení na domácí jazzové scéně. Málokdy se náhle vynoří nahrávka tak zralá a nápaditá jako vtipně pojmenovaný titul Coming Homo. I když, možná ne tak náhle. Vždyť od držitele stipendia festivalu Struny podzimu a studenta prestižní hudební akademie v Grazu se čekalo jen dobré. Z rozhovoru se dozvíte o pianistových největších hudebních láskách, zahrnujících zdánlivě protichůdně Bacha, Jarretta i hip hop, i proč pro debut zvolil formát pianového tria.

Název skladby Libora Šmoldase Fill In The Blanks možná naznačuje jakési přetahování s úředním šimlem, snad při zámořských cestách, ale na novém albu po deseti letech vydavatelské odmlky (pokud nepočítáme pouze digitálně publikovaný koncertní titul Live! z roku 2011) se transatlantická vzdálenost bydlišť členů Organic Quaretu neprojevila nijak negativně. Proč také. Vždyť i řada zcela „zdejších“ jazzových kapel se z organizačních a sebeobživných důvodů potkává podobně výjimečně. Podle modelu týden ročně na miniturné, jednou za uherský rok v nahrávacím studiu. Z hudby neční dojem, že by sehranosti geograficky rozdělené kapely chyběla rutina pravidelného objíždění klubů. Naopak, spíše se pozitivně projevily zkušenosti, které mezitím každý ze čtveřice nasbíral. O svěží, až euforické atmosféře vzácných setkání nemluvě.

Řada osmi CD archivních nahrávek skupin i příležitostných sestav Karla Velebného, tedy Studia 5, SH Quintet/S+H kvartet/SHQ či Jaromír Hnilička & Karel Velebný Tentet, patří k vůbec nejdůkladnějším a nejpreciznějším vydavatelským počinům mezi reedicemi domácího jazzu. Jak po stránce zkompletování zvukových materiálů, tak kvality remasteringu a v neposlední řadě díky precizní dokumentaci.

B-Side Band slaví deset let na scéně, což je rozhodně důvod ke gratulaci. Vždyť udržet v dnešních poměrech při životě početné těleso a navíc prosperovat působí jako malý zázrak – nebo spíše výsledek velké a poctivé dřiny. A spolupráce s Kurtem Ellingem, New York Voices a The Puppini Sisters, stejně jako podíl na nastudování Bernsteinovy Mše, jsou těmi nejlepšími vizitkami práce big bandu. Na první dekádu existence brněnské kapely, shrnutou také na albu nazvaném prostě a výstižně 10 let, vzpomíná kapelník Josef Buchta.

Kontrabasista, vlastně multiinstrumentalista a skladatel Jiří Slavík, strávil většinu tvůrčího života na londýnské a pařížské jazzové scéně. Ovšem v posledních letech se plně etabloval v domovině. Můžeme ho slyšet hned na dvou mimořádně zdařilých albech, vydaných na sklonku loňského roku. Rozhovor jsme věnovali okolnostem vzniku titulu Autumn Tales tria Davida Do­růž­ky a samozřejmě sólovému albu Ma­teřšti­na, na kterém se Jiří Slavík vrací doslo­va k základům svého muzikantství, k folk­lóru a ohlasové tvorbě.