Spolupráce České filharmonie a Idy Kelarové na projektech podporujících talentované romské děti a mladé lidi pokračuje třetím rokem. Už dvakrát, vždy v letních měsících 2014 a 2015, přitom vystupovali hudebníci, vyslaní ČF, a dětský pěvecký sbor Čhavorenge v romských osadách na východním Slovensku. Tentokrát – mezi 9. a 11. listopadem 2015 – koncertovali v Česku: v Praze, v Berouně a ve Vsetíně. A

Česká filharmonie vyslala začátkem srpna čtrnáct hudebníků na východní Slovensko, aby tam s romským sborem Čhavorenge pod vedením Idy Kelarové nazkoušeli program pro koncerty v romských osadách Lenartov a Raslavice – a v synagoze v Liptovském Mikuláši. Vyslechli jsme četná varování, mnoho vtípků na to, že s nástroji, které vezeme, se můžeme rozloučit, mnoho zaručených osobních zkušeností, které varovně svítí: hlavně si dávejte pozor! Prostě vše, co tak výstižně symbolizuje naši současnou společnost plnou důvěry...

Dávno pryč jsou doby, kdy se o umělcích říkalo, že jsou svědomí národa. O muzikantech se to asi neříkalo nikdy. Tím vzácnější je setkání s hudebníkem - jedním z nejpozoruhodnějších, jaké jsme kdy...

Že Česká filharmonie nejsou jenom dirigenti a hudebníci, je zřejmé. Příležitostí setkat se s těmi dalšími je ale podstatně méně. Následující čtveřice rozhovorů bude jednou z nich. Rozmlouvali jsme postupně s manažerkou, vedoucí koncertního oddělení, bývalým hráčem a správcem archivu a tajemníkem orchestru.

Výběr interpretů je záležitostí dramaturga. Pak už je to na koncertním oddělení, které musí vyjednat termín, připravit zkouškový plán i podklady pro archiv, aby bylo jasné, které noty budou třeba. Koncertní oddělení domlouvá honoráře, vystavuje smlouvy, diskutuje s umělci cestovní dispozice, ubytování, během jejich pobytu se o ně stará.

Violistu Karla Špelinu jistě není třeba představovat. Českou filharmonii zažil jako hráč i jako člověk "v zázemí". Spojme oba pohledy - pamětníka i pozdějšího správce archivu.

Posledních pět let života Karla Ančerla (1908-1973) se nejčastěji přechází poznámkou, že po srpnové okupaci Československa v roce 1968 se dirigent rozhodl zůstat v Kanadě, kde působil u Toronto Symphony Orchestra...

Podruhé vybíráme z dopisů, které od podzimu 1968 do jara 1973 putovaly mezi Torontem a Prahou. První díl uveřejněný v lednovém čísle HARMONIE přinesl dopisy bezprostředně reagující na srpnovou okupaci...

Dirigent Karel Ančerl se po sovětské okupaci v srpnu 1968 rozhodl nevrátit do Československa a odjel do Kanady,...

Dirigent Karel Ančerl se po sovětské okupaci v srpnu 1968 rozhodl nevrátit do Československa a odjel do Kanady, kde se stal od sezony 1969/70 šéfem Toronto Symphony Orchestra a současně pravidelným hostem nejlepších amerických orchestrů. Doma se bohužel objevil už jen jednou, když na Pražském jaru 1969 dirigoval Českou filharmonii. Dalším plánům zabránila houstnoucí politická situace. O novém domově a práci píše příteli Ivanu Medkovi, v jehož dopisech z Prahy se zase odrážejí první roky...