Ve čtvrtek 21. října 2021 zemřel ve svém londýnském domě holandský dirigent Bernard Haitink. Odešel pokojně, obklopen svými nejbližšími. Na jaře příštího roku by mu bylo 93 let.

Únorový večer 2016. V pražském Rudolfinu právě dozněl Revírníkův monolog ze závěru Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. Obecenstvo srdečně aplauduje, orchestr a dirigent Jiří Bělohlávek také. „Napadá mě, jak se říká, že dráha operního pěvce bývá taková krátká,“ reaguje moderátor Marek Eben. „To je pěkné takhle si – skoro v pětaosmdesáti letech – zazpívat s Českou filharmonií. V takové kvalitě!“ Richard Novák se skromně usmívá. V potlesku skoro zaniká jeho odpověď. „My to neděláme,“ říká jakoby mimochodem. „To přichází… odněkud…“ A prstem ukazuje kamsi nahoru. Není v tom nic hledaného nebo chtěného. Je to úplně přirozené. Silné, a přitom prosté a ryzí. Takový je Richard Novák. A takové je i jeho vyprávění o „Lišce“, které vzniklo v září 2020 a přinášíme ho v návaznosti na Novákovy úvahy o Dvořákově Stabat mater v červencové Harmonii. V Lišce účinkoval nesčetněkrát, zejména v brněnských inscenacích. Ale taky ve světě. V roce 1995 v Paříži a pak v Madridu (1997), Benátkách (1999) a Lisabonu (2001). Nahrávky má s Františkem Jílkem, Charlesem Mackerrasem a Václavem Neumannem. Liška Bystrouška je pro něj výjimečným dílem.

Když se letos v červnu k České filharmonii nečekaně vrátil sir Simon Rattle, bylo to hezké „covidové“ překvapení. Pak se ukázalo, že jeden z nejslavnějších dirigentů současnosti chce během svojí návštěvy dirigovat také „nějaký orchestr mladých lidí“, a když padla volba na Českou studentskou filharmonii, bylo to pro její hudebníky nejen překvapení, ale doslova zjevení. Výzvu jménem Rattle vnímali po několika měsících nečinnosti jako „dar seslaný přímo z nebe“ a „světlo ve tmě“.  Pro vystoupení České studentské filharmonie vybral Simon Rattle tři Slovanské tance – osmý, třináctý a šestnáctý. S Českou filharmonií pak vystoupení mladých hudebníků „doobložil“ Mahlerovými Rückert-Lieder a Beriovými úpravami evropských lidových písní (s Magdalenou Koženou) a několika dalšími Slovanskými tanci.

Poslední předkaranténní koncert uspořádala Česká filharmonie ve Dvořákově síni ve středu 4. března 2020. Pro studentské publikum se na něm v rámci cyklu Čtyři kroky do nového světa hrály a zpívaly části Dvořákova Stabat mater. Se sólisty Veronikou Rovnou, Markétou Cukrovou, Richardem Samkem, Františkem Zahradníčkem a s dirigentem Markem Ivanovićem. Hudebníci i sboristé byli studentští: Collegium paedagogicum a Smíšený sbor Pražské konzervatoře (se sbormistrem Markem Valáškem), a Česká studentská filharmonie.

Když jsem v 80. letech žila ve Walesu, umřel mi v Československu táta a máma mi to napsala až po třech měsících. Myslela to dobře, ale neuvědomila si, jak těžké to pro mě bude. Byla jsem v jiném stavu, máma si říkala „ona se sebere a přijede“ – a já bych samozřejmě přijela! Než potom trpět. Protože když mi o jeho smrti napsala, bylo to strašné. Tolik jsem toho tátovi dlužila, tolik pro mě znamenal, tolik lásky mi dal a já mu ani nemohla říct sbohem.

Po 65 letech na dirigentském stupínku se světoznámý Bernard Haitink rozhodl ukončit svoji uměleckou dráhu. Poslední čtyři koncerty s Vídeňskými filharmoniky vedl devadesátiletý dirigent na přelomu srpna a září 2019 v Salcburku, Londýně a Lucernu. Na programu byl Beethovenův Čtvrtý klavírní koncert se sólistou Emanuelem Axem a Brucknerova Sedmá symfonie, která trvá osmdesát minut a kterou Haitink řídil zpaměti.

Na letošním Lucernském festivalu řídil Holan­ďan Bernard Haitink, dnes už jedna z žijících dirigentských legend, dva mimořádné programy věnované cele hudbě Antonína Dvořáka. Na prvním z nich zazněla 16. srpna symfonická báseň Polednice, Violoncellový koncert s Alisou Weilerstein a Novosvětská. Na druhém – 4. září – pak Holoubek, Houslový koncert s Isabelle Faust a Sedmá symfonie.