Zažil jsem s ním tolik krásných a pro můj život zásadních věcí, že by to vydalo na celou knihu. Když mi bylo deset let a žili jsme ještě na severní Moravě, začal jsem intenzivně poslouchat klasickou hudbu, převážně z gramofonových desek a na stanici Vltava. Vždy, když jsem se z programu dozvěděl, že budou vysílat mého oblíbeného klavíristu, vybraný program jsem si nahrával na svůj magnetofon (narodil jsem se zkrátka v minulém století). Často jsem si nařizoval budík, abych si nahrál noční program. Jakmile jsem se druhý den vrátil ze školy, hned jsem běžel, abych si záznam pustil. Dodnes si pamatuji, jak jsem byl u vytržení ze dvou takových „nočních úlovků“ - Beethovenových Sonát Pastorální a Les Adieux v podání Ivana Moravce.