Památník ticha i letos připomene červencové události spojené s likvidací terezínského rodinného tábora v Osvětimi. 13. 7. v 19:00 ve Velké dvoraně Veletržního paláce vystoupí Petr Kotík, český skladatel, dirigent a flétnista žijící v New Yorku, který svou hudební vzpomínku věnovanou místům spojeným s deportacemi části vlastní rodiny nazval Zvuk & ticho (Sound & Silence).
V červenci roku 1944 proběhla definitivní likvidace obyvatel bloku BIIb v Osvětimi-Birkenau. Zahynulo zde všech zbylých tři a půl tisíce vězňů, kteří sem byli přivezeni a žili pod zvláštním režimem. Měli lepší podmínky než čekatelé na smrt v ostatních blocích vyhlazovacího tábora. Byli součástí plánu, jenž měl nacistické propagandě ilustrovat dobrou péči o židovské obyvatelstvo deportované z původních domovů okupované Evropy. Pak však na inspekci mezinárodní komise nedošlo a osud rodinného tábora se naplnil. Společně s březnovou likvidační vlnou jsou červencové oběti považovány za největší jednorázovou masovou vraždu československých občanů.
Simultánní provedení hudby Petra Kotíka se skládá z výňatků skladeb There is Singularly Nothing, Many Many Women, Drums, a Antonio/Collage. Vystoupí Irena Troupová a Zuzana Barochová (soprán), Petr Kotík a Daniel Havel (flétna), Anna Romanovská (housle), Martin Opršál a Filip Závorka (perkuse), Adam Richter a Jan Červenka (trubka).
Pro účast je nutná registrace na e-mailové adrese [email protected].
„Řetěz otřesů, kterými společnost po více než sto let prochází, se neodráží jen v katastrofách, jako jsou události, které si připomínáme 13. července. Tyto „otřesy“ jdou napříč společenským, intelektuálním a uměleckým životem – což samozřejmě nemíním srovnávat s politikou a též to s ní přímo nesouvisí.
Jeden z velkých otřesů neboli změn v hudbě nastal koncem 19. století, když Claude Debussy prohlásil, že systém harmonie založený na kadenci skončil a že de facto jakýkoliv akord lze navázat na jakýkoliv jiný akord. Tato převratná myšlenka stála u zrodu „moderní hudby“. Krátce nato objevil Arnold Schönberg možnost opustit tonalitu a vyrovnat důležitost každého tónu v celé dvanáctitónové stupnici. A necelých padesát let později John Cage demonstrativně upozornil ve svých skladbách, koncertech a přednáškách na význam ticha.
Cage změnil koncept pauzy a namísto ní vytvořil ticho. Pauzy, které před tím rytmicky a frázovitě separovaly tónové linie, změnil Cage na opravdové ticho se stejnou váhou jako samotný zvuk. To otevřelo možnosti hudebního projevu odlišné úrovně. A navíc Cage odmítl rozdíly mezi zvukem hudebním a nehudebním: ‚Vše, co zní, lze použít v kompozici, včetně ticha,‘ řekl.
To vše mně vyvstalo na mysli, když jsem byl pozván Památníkem ticha uspořádat koncert k výročí terezínského rodinného tábora BIIb,“ uvedl k tomuto programu Petr Kotík.
