Pražské Studio Hrdinů bude dějištěm dalšího koncertu Orchestru BERG. Zazní na něm hudba Miroslava Pudláka pro futuristické hlukové nástroje intonarumori, Graffiti korejské skladatelky Unsuk Chin, nebo kompozice o technologické komunikaci.
Zahájení večera patří Radio Music amerického experimentátora a konceptualisty Johna Cage. Staré rozhlasové přijímače pro tuto příležitost zapůjčili přátelé a podporovatelé Orchestru BERG. Radio Music (1956) vznikla v době, kdy Cage žil v částečně izolované čtyřčlenné umělecké komunitě ve Stony Point ve státě New York. Je napsána pro 1 – 8 hráčů, každý hraje na jedno analogové rádio. Jednotlivé party jsou sledem předepsaných rozhlasových frekvencí na středních vlnách, které se místy střídají i s tichem. „Já sám jsem rádio nezapínal, abych ho poslouchal; ale když jsem šel ulicí nebo když měl rádio puštěné soused a podobně, poslouchal jsem, jako bych slyšel hudební nástroj,“ uvedl John Cage v jednom z rozhovorů.
Jako pomyslný souboj orchestru s futuristickými hlukovými nástroji intonarumori pojímá svou novinku skladatel Miroslav Pudlák. „Pražský soubor Opening Performance Orchestra si nechal postavit nádherné a unikátní repliky nástrojů Luigiho Russola, jakých je po světě jen několik. Připadalo mi, že by pro jejich soubor měl vznikat repertoár. Ale jak pro ně psát? Futuristé v tom měli jasno. Sestavili celý orchestr z těchto nástrojů a chtěli jimi nahradit orchestr tradiční – hudba hluků měla nahradit tu klasickou. Spojit v jednom díle intonarumori a orchestr by jim tehdy možná připadalo jako nepřípustná mesaliance, zrada, spojení s nepřítelem. Po nich se ale ukázalo, že „hluky“ lze dobývat i z orchestru a někteří skladatelé šli touto cestou. Jiní už nehledali hluk, ale spíše rozkládali hudbu na jednotlivé tóny, další zas hledali barvy, a pak znovu harmonie… Tak uběhlo celé století a orchestr tu s námi vždy byl a je, zatímco na Russolovy „ladihluky“ (intonarumori) se zapomnělo. Objevují se znovu teď, po sto letech, zde v Praze. A dnes si to rozdají s klasickým orchestrem v souboji (concerto), ve kterém každý vytáhne své vlastní zbraně. A protože v naší době už je vše dovoleno, bude to vpravdě hybridní boj – orchestrální harmonie a barvy versus hluky a skřípoty. Uvidíme, kdo bude mít navrch!“ uvedl Miroslav Pudlák, který bude zároveň první osobností nového cyklu Skladatelských hovorů, které pro HARMONII připravuje Michal Nejtek (první díl v HARMONII 5/2018).
Mobilní telefony vidí ve své hudbě optikou budoucnosti italský skladatel Salvatore Sciarrino. Svoji kompozici Archeologia del telefono komentuje slovy: „Pokud nás televizní obrazovka izolovala od života ve vztazích a uzavřela nás v místnosti, pak technologie mobilních telefonů zbavuje naši diskuzi reflexe. Tlachání je všude, vyplňuje každý moment. Čas je najednou plný slov, které nevytvářejí blízkost, jen kloužou po povrchu. Mobilní telefon se svou zřejmou otevřeností vyvolává nekonečnou dostupnost, zároveň s tím se ale vztahy stávají méně skutečné a zároveň otravné. Já sám mobilní telefon nemám. Často pozoruji podivné chování, které ukazuje osamělost – posedlosti, které dříve patřily domů, se najednou odehrávají na chodníku, domácí dramata se objevují ve vlaku a všude jinde.“ Naproti tomu korejská skladatelka Unsuk Chin žijící už dlouhá desetiletí v Berlíně svojí skladbou vzdává pomyslný hold fenoménu graffiti. Oceňuje kreativitu a zručnost některých jeho autorů, jeho vnitřní svobodu, kontrast mezi jednoduchostí a rafinovaností.
