V úterý 14. ledna zemřela ve věku 87 let sopranistka Naděžda Kniplová. Patřila k oporám Národního divadla v Praze a Státní opery v Praze a byla mezinárodně uznávanou interpretkou hudby Richarda Wagnera a Leoše Janáčka.
Naděžda Kniplová se narodila 18. dubna 1932 v Ostravě, základy hudebního vzdělání získala u svého otce, studovala na gymnáziu v Hranicích a sólový zpěv na konzervatoři v Praze ve třídě Jarmily Vavrdové-Tomašovové. Ve studiu pokračovala na AMU pod vedením Kamily Ungrové a Zdeňka Otavy. Působila jako sólistka opery v Ústí nad Labem (1957–59), kde nastudovala role Kostelničky, Libuše nebo Milady.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=X_DcmY6UElE&t=83s[/spvideo]
S ústeckým divadlem zpívala v Drážďanech, vystupovala ve Švýcarsku, Francii a v Belgii. V letech 1959–64 byla členkou Janáčkovy opery v Brně, v Národním divadle v Praze působila od roku 1964 až do odchodu do penze v roce 1993. Poprvé se v Praze představila jako host v roli Senty (Bludný Holanďan). Nastudovala zde přibližně 40 rolí. Vynikala zejména v operách Richarda Wagnera, Leoše Janáčka a Bedřicha Smetany. „Libuše byla červená nit mého života. To se jinak říct nedá. Samozřejmě pak ti všichni Janáčci a český repertoár… Ale ta pravá kariéra, to byl Janáček a Wagner, které jsem zažila v cizině. To jsem si užívala… Však jsem taky za jediný rok nastudovala Ortrudu, Sentu, celý Ring a Isoldu. To všechno v němčině během jedné sezony… A během jedné sezony jsem to všechno taky na jevišti odzpívala… Takže když se na to dnes podívám, tak po pravdě musím říct, že jsem byla šílenec a že mně měl někdo dát pár pohlavků… A že to ten můj hlas vydržel, to vám vůbec nedokážu vysvětlit…“ řekla před lety ve velkém bilančním rozhovoru, který s ní vedl tehdejší šéfredaktor serveru OperaPlus Vít Dvořák.
V roce 1967 s úspěchem vystoupila na salcburském festivalu jako Brünnhilda pod vedením Herberta von Karajana. Hostovala v divadlech mnoha evropských zemí, ve Spojených státech amerických, Mexiku a Japonsku. Byla stálým hostem Státní opery ve Vídni, Hamburku a Curychu. Získala Státní cenu (1967), titul zasloužilé umělkyně (1970) a titul národní umělkyně (1983), Thálii v roce 2011 odmítla. „Po takových letech mne návrh na ocenění překvapil. Myslím si, že jsem je měla dostat mezi prvními včetně toho, jak šli národní umělci za sebou. Dneska to už nechci. Nikdy jsem ve svém životě nepřijala milodary a nebudu je přijímat ani teď,“ řekla tehdy. Věnovala se také pedagogické činnosti na AMU, v letech 1990–2004 vedla katedra zpěvu a operní režie.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=_ELCSM6zeyE[/spvideo]
