Přední znalec a propagátor díla Bohuslava Martinů, poličský rodák PhDr. František Popelka, zvaný Iša, zemřel 16. dubna ve věku sedmaosmdesáti let. Popelka tomuto skladateli zasvětil celý svůj profesní život – cítil to jako povinnost, neboť jeho tatínek, František Popelka starší Bohuslava Martinů jako mladík z Poličky znal a jako amatérský hudebník, bibliofil a dlouholetý pracovník Městského muzea v Poličce inicioval a vytvářel martinůovské muzejní sbírky.
Syn Iša v jeho odkaze pokračoval, zaštítěn odborným studiem. Vystudoval obor hudební věda na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně u Jana Racka a Bohumíra Štědroně (1952–57) a ukončil jej diplomní prací nazvanou Česká léta Bohuslava Martinů. Byť působil velkou část profesního života v Praze jako odborný redaktor hudebního vydavatelství Supraphon, svůj zájem směřoval vždy k dílu Bohuslava Martinů. Již jako čerstvý absolvent hudební vědy koncipoval roku 1957 první velkou expozici o Martinů v poličském muzeu (a pak r. 1973 a 1984 její moderní podobu). V letech 1984–2000 působil jako muzikolog poličského muzea a významným způsobem profiloval a zpracoval bohaté martinůovské sbírky.
Právě obnova expozice „Památník Bohuslava Martinů“ v roce 25. výročí úmrtí skladatele (1984) měla mimořádný význam pro prestiž města i muzea. Byl autorem velkého počtu výstav, článků a publikací, a především knih Bohuslav Martinů; Cesty-Proměny-Návraty (1989), Martinů a Polička (1990) a Bohuslav Martinů: Dopisy domů. Z korespondence do Poličky (1996). Iša Popelka stál také v pozadí významných martinůovských hudebních akcí: díky jemu v Poličce v roce 1994 zazněla světová premiéra Martinů skladby Podivuhodný let, k níž získal notový materiál ze zahraničí, byl iniciátorem a dramaturgem prvních ročníků festivalů Polička 555 (od r. 1992) a Martinů fest (od r. 1996).
Dle pamětníků byl uctivý, vstřícný a vtipný; doc. Monika Holá, muzikoložka Centra Bohuslava Martinů, na něho vzpomíná: „sama jsem měla možnost se s ním setkat jen několikrát v posledních letech jeho života, nadchl mne šíří svých vědomostí a přes svůj věk doslova sloní pamětí! Jako jedna z jeho pokračovatelů na místě muzikologa poličského muzea narážím neustále na stopy působení Iši Popelky. Krom práce s výše uvedenými knihami Iši Popelky téměř denně profesně využívám jím vytvořený Soupis autografů, manuskriptů, faksimile a přidružených tisků skladeb Bohuslava Martinů ve fondech Památníku Bohuslava Martinů a hluboce se skláním před precizností jeho zpracování! Iša Popelka zanechal v Poličce nesmazatelnou stopu v propagaci osobnosti a díla Bohuslava Martinů, budiž mu za to navždy neskonalý dík!“
