Rozhodnutí Washington National Opera opustit John F. Kennedy Center for the Performing Arts v hlavním městě USA představuje další z otřesů amerického hudebního života. Opera, která v budově na břehu Potomacu působila nepřetržitě od roku 1971, v pátek 9. ledna oznámila, že zahájí kroky k předčasnému ukončení smlouvy o spolupráci a hodlá znovu fungovat jako plně nezávislá nezisková instituce.
Podle deníku The Washington Post je odchod opery reakcí na dlouhodobě se zhoršující podmínky, které se dramaticky vyhrotily po převzetí kontroly nad Kennedyho centrem prezidentem Donaldem Trumpem. Během jeho druhého funkčního období se centrum stalo dějištěm politických zásahů, jaké moderní americká kultura nepamatuje: Trump se jmenoval předsedou správní rady, do čela instituce dosadil svého spojence Richarda Grenella a správní rada následně odhlasovala přejmenování instituce na „Trump Kennedy Center“.
Právě tento krok se podle zdrojů blízkých jednání stal pro operu zlomovým. „Bylo to rozhodnutí WNO. Panovala shoda, že se má odejít – ale s velkou lítostí,“ uvedl zdroj The Washington Post a dodal, že manipulace s památníkem prezidenta Johna F. Kennedyho byla pro mnohé nepřijatelná: „Oficiální památník mladého zavražděného prezidenta je politicky přetvářen. To prostě nemůžete dělat.“
Vedle symboliky však sehrály klíčovou roli i zcela praktické důvody. Nové vedení Kennedyho centra prosazuje tvrdý ekonomický model, podle něhož musí být všechny produkce plně financovány předem a ideálně rozpočtově neutrální. Pro operní dům je to model v podstatě nerealizovatelný.
Washington National Opera ve svém prohlášení připomněla, že prodej vstupenek běžně pokrývá pouze 30–60 procent nákladů a zbytek pochází z grantů a darů, které nelze zajistit s mnohaletým předstihem. „Tento model je neslučitelný s fungováním operních domů,“ uvedla opera. Zároveň upozornila, že nové podmínky znemožňují plnit její uměleckou misi, a to vyvažovat populární tituly s méně známými díly a oslovovat různorodé publikum. Ve Spojených státech jsou operní domy nebo orchestry závislé na podpoře firemních a individuálních dárců, dalším významným zdrojem příjmů jsou zmiňované tržby z prodeje vstupenek. Veřejné zdroje, na rozdíl od situace v Evropě, nemají v USA téměř žádný vliv.
The New York Times označily odchod WNO za „největší umělecký protest proti Trumpově snaze přetvořit Kennedy Center k obrazu svému“. Opera podle listu čelila během posledního roku souběhu několika krizí: prudkému poklesu návštěvnosti, úbytku dárců a narůstajícímu počtu umělců, kteří odmítali v Kennedyho centru vystupovat.
Umělecká ředitelka opery, známá operní režisérka Francesca Zambello, která stojí v jejím čele čtrnáct let, mluvila o osobní ráně, nikoli však o hněvu. „Jsem hluboce zarmoucena, že odcházíme,“ uvedla. „Byla jsem hrdá na to, že jsem byla spojena s národním monumentem lidského ducha, s místem, které bylo dlouho otevřeným domovem pro umělce i milovníky opery.“ Opera se ve svých oficiálních vyjádřeních vyhýbá přímému útoku na prezidenta či nové vedení centra. Mluví spíše smířlivým tónem a dokonce oceňuje, že Kennedyho centrum dokázalo získat 275 milionů dolarů z Kongresu na modernizaci budovy.
Podle Washington Post se po změnách ve vedení začaly rychle projevovat i měřitelné dopady: předplatné WNO kleslo meziročně o 15 procent, tržby z prodeje vstupenek se podle vyjádření Zambello propadly až o 40 procent a po přejmenování centra narostl počet pěvců a umělců, kteří odmítali v budově vystupovat. „Nemáte umělce, nemáte publikum, nemáte podporu,“ shrnul situaci jeden ze zdrojů. „Za těchto podmínek se prostě nedá fungovat.“
Odchod opery bude mít konkrétní důsledky: všechna představení se přesunou do jiných prostor ve Washingtonu, počet produkcí se sníží a začne složité vyjednávání o ukončení smlouvy z roku 2011, včetně sporu o zhruba třicetimilionový nadační fond. Zároveň se tím Kennedyho centru otevírá možnost naplnit vizi nového vedení, a to přivážet operní produkce ze zahraničí bez stálého rezidenčního souboru, jak naznačil Richard Grenell.
Kennedyho centrum mělo zásadní vliv na rozvoj uměleckého managementu v České republice i na Slovensku. Jeho program pro manažery v umění absolvovali například ředitel a zakladatel festivalu Prague Sounds Marek Vrabec, manažerka orchestru Berg Eva Kesslová, iniciátor přenosů z Metropolitní opery do kin v ČR Martin Cikánek, specialista na péči o partnery České filharmonie Martin Pechanec nebo výkonná ředitelka festivalu Bratislava v pohybe Katarína Figula.
Dlouhodobým podporovatelem aktivit Kennedyho centra je podnikatel Karel Komárek. Se svou manželkou Štěpánkou jsou od roku 2017 členy Prezidentské rady Kennedyho centra.
