Na netradiční cestu barokní hudební Evropou zve 27. února do Besedního domu v Brně Czech Ensemble Baroque. V orchestrální suitě Klingende geographie sestavené z díla Georga Philippa Telemanna nabídne možnost procestovat celou Evropu. Zvučící geografie bude zároveň také vizuálním zážitkem, neboť bude doprovázena barokní módní přehlídkou v podání souboru historického tance Alla Danza Brno – Baroque.
„Když dvacetiletý Telemann napsal svůj zpívající zeměpis, později přepracovaný na Znějící Zeměpis, ani netušil, že nám, lidem budoucnosti, zajistí něco jako retro návrat do minulosti formou cestování po tehdejších zemích Evropy. Stejně jako v populárních gurmánských cestopisech, budeme i zde v Telemannově překrásné barokní suitě svědky zvyklostí a rozdílností národních hudebních pokrmů tak, jak je servírovaly dvorské a divadelní orchestry 18. století. Typická hudba Španělska, Francie, Itálie, Rakouska, Čech, Polska a Maďarska se tu a tam dostane do křížku s hudbou tureckou, asijskou a třeba i americkou tak, jak si ji představoval Telemann. Sedíce v Besedním domě tak procestujete celou Evropu a nejen ji,“ zve na koncert dirigent Roman Válek. Orchestrální suita bude doprovázena barokní módní přehlídkou a tanečním ztvárněním vybraných skladeb v podání tanečního souboru Alla Danza Brno – Baroque. Ten se věnuje převážně dvorským barokním tancům z francouzského prostředí, jejich dobově věrným rekonstrukcím i vlastním choreografiím v tzv. poučené interpretaci.
Výsledný tvar cyklu Klingende Geographie (Znějící zeměpis) nesestavil Telemann, ale v roce 1959 muzikolog Adolf Hoffmann z různých částí Telemannových orchestrálních děl. Jednotlivé skladby cyklu odkazují na většinou evropské národy, případně národní povahy. Jednota starého a moderního je dalším rysem osobitého Telemannova stylu, jímž je spojování hudby různých epoch. Starý svět je zobrazen pomalým tancem většinou francouzského základu. Po něm následuje barvité líčení moderního světa v rychlejším tempu a rozmanitém rytmu. Západoevropská hudba si zejména v období mezi lety 1670 a 1830 libovala v orientalismech a exotismech, naopak hudba východu byla vnímána jako cosi barbarského, spjatého především s venkovem.
Nejslavnějším projevem Telemannových exotismů je polská hudba, jejíž prvky vnášel do své hudby v míře, která nemá obdoby u žádného jiného skladatele té doby. Zatímco Polsko je v Klingende Geographie zobrazeno prostřednictvím ušlechtilé dvorské polonézy, Češi jsou naopak líčeni prostředky barbarské „hanakische“ Musik. Telemannův přístup – vedle jeho pověstného smyslu pro humor – ale též zřejmě vychází z kulturní a ideovou podstaty německého „smíšeného stylu“: mísení různých národních stylů nemá vést k rozvracení Evropy. Cílem je nikoliv válka, ale naopak předehra k jednotě a míru. Toto úsilí, jakož i katarzní vyznění celku, koneckonců symbolizuje i závěrečný sjednocující chorál Znějícího zeměpisu.
