Premiéra se koná 14. června 2024 v Janáčkově divadle v 19 hodin.
Janáčkova opera NdB věnuje celou sezónu 2023/2024 Roku české hudby, součástí toho je pokračující podpora a iniciování vzniku nových děl určených přímo pro brněnský soubor. Díky tomu bude vrcholem sezony světová premiéra opery Here I am, Orlando česko-slovenského autorského a inscenačního týmu v čele s mezinárodně uznávanou slovenskou skladatelkou Ľubicou Čekovskou. Své síly při vzniku inscenace spojí skutečně mezinárodní obsazení, titulní roli Orlanda/Orlandy ztvární mezzosopranistka Markéta Cukrová společně s izraelským kontratenoristou Maayanem Lichtem. Mimořádným hostem v roli královny Alžběty bude vynikající slovenská herečka Magdaléna Vášáryová. Lubica Čekovská ve své kompozici maximálně využila síly uměleckého souboru Janáčkovy opery včetně rozsáhlého sborového partu. Hudebního nastudování se ujme budoucí šéfdirigent Janáčkovy opery NdB Robert Kružík, sborový part nastuduje Martin Buchta.
Libretistka Viktorie Knotková našla inspiraci v románu anglické spisovatelky Virginie Woolfové Orlando, díle, které bylo pro autorku velmi osobní zpovědí. Témata Orlanda – hledání vlastní identity a místa ve společnosti a předsudky, s nimiž se musí lidé potýkat, jsou dnes stále aktuální.
„Fascinovala mě cesta časem. Orlandův spánek mezi životem a smrtí, který poprvé přichází po velkém bolestném konci první lásky. Baví mě, jak Virginia Woolfová přistoupila k tématu identity muže a ženy, je to úsměvné, křehké i bolestné. A ten úžasný konec, který nám vlévá do žil životní mízu, žijme život tady a teď. To jsou nádherná témata,“ doplňuje režisér Jiří Heřman.
Pro tuto adaptaci oslovil umělecký šéf Janáčkovy opery a režisér Jiří Heřman významnou slovenskou skladatelku Ľubicu Čekovskou. Ta již dříve zaujala svými operami Dorian Gray nebo Impresario Dotcom, který měl premiéru v rámci Bregenzer Festspiele.
„Oslovil mě silný příběh, a ten opera potřebuje. Napadlo mě, že se budu moci v tomto hudebním prostoru kompozičně „dotýkat“ i staré hudby… renesance a raného baroka… ale „po svém“. Pro skladatele je to velká výzva. Miluji velký tvar opery, je to jako živý několika patrový funkční dům, ve kterém se žije a dýchá. Na celé produkci se podílí tolik složek, a úspěchem je, když na sebe žádná nestrhává extra pozornost. Je to společná práce. Ale tektonický obrys opery udává nejprve libreto, které pro skladatele musí mít velmi jasnou stavbu, a skladatel se v ní musí pohybovat jako doma „v pyžamu“, říká skladatelka Ľubica Čekovská.
Po úspěšných uvedeních soudobých oper světových autorů Kaiji Saariaho, Thomase Adése ale i Marko Ivanoviće či Michala Nejtka patří orchestr Janáčkovy opery NdB k předním interpretům nových operních děl. „Jako interpret, ať už jako dirigent, nebo jako cellista, jsem měl vždy rád uvádění děl úplně v prvním provedení. Je to něco, co člověka nepotkává tak často a interakce se skladatelem je vždy zajímavá a přínosná. Nemusím se jako interpret dohadovat sám se sebou, jak to asi skladatel před několika stovkami let myslel,“ dodává dirigent Robert Kružík.
Ľubica Čekovská: Here I Am, Orlando
Libreto: Viktorie Knotková
Hudební nastudování: Robert Kružík
Režie a světelný design: Jiří Heřman
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Alexandra Grusková
Dramaturgie: Patricie Částková
Sbormistr: Martin Buchta
Videoart: Dominik Žižka
Choreografie: Jan Kodet
Osoby a obsazení
Orlanda: Markéta Cukrová J. H.
Orlando: Maayan Licht J. H.
Soudce: David Nykl
Soudní zapisovatelka: Daniela Straková-Šedrlová
Kapitán: Richard Šveda J. H.
Arcivévoda Harry: Tadeáš Hoza
Greene, kritik: Ondřej Koplík
Básník I.: Vít Nosek
Básník II.: Josef Škarka J. H.
Shelmerdine: Lukáš Bařák J. H.
Rosina Pepita: Jana Hrochová
Sasha: Monika Jägerová J. H.
Královna Alžběta: Magdaléna Vášáryová J. H.
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB
Premiéra 14. června 2024 v Janáčkově divadle
Reprízy: 16., 19. 6., 14. 9., 13. 10., 22. 12. 2024 a 5. 1. 2025
Ľubica Čekovská se narodila v roce 1975 v Humenném. V letech 1993-1998 studovala teorii hudby na VŠMU a kompozici u profesora Dušana Martinčeka. Během postgraduálního studia na Royal Academy of Music v Londýně pokračovala ve studiu kompozice u prof. Paula Pattersona a zúčastnila se kurzů u Roberta Saxtona, Thomase Adèse, Arvo Pärta a Harrisona Birtwistla. Získala Cuthbert Nunn Composition Prize Královské hudební akademie (1998), Lewerhulme Award (1999) a Elsie Owen Prize (1999) Královské hudební akademie, ISH Foundation Scholarship od J. V. královny Alžběty, královny matky (1998-2000) či Cenu Jána Levoslava Bellu za skladbu Klavírní koncert (2004, Slovenský hudobný fond). Získala Cenu Nadácie Tatra banky za rok 2013 a 6. července 2021 získala další ocenění, Cenu ministra kultury SR za rok 2020. Při rozhodování o této ceně byly vyzdviženy zejména dvě její opery — Dorian Gray a Impresário Dotcom. V roce 2023 získala ocenění v kategorii Mimořádný Počin Roku za autorství opery Impresario Dotcom.
Její díla byla uvedena na významných festivalech současné hudby. V roce 2009 byla její skladba Turbulence vybrána k uvedení na festivalu ISCM World New Music Days ve Švédsku. Ve stejném roce na objednávku Slovenského národního divadla zkomponovala svoje první celovečerní operní dílo Dorian Gray, které mělo úspěšnou premiéru v Bratislavě v roce 2013 a jeho světová premiéra byla součástí ISCM World Music Days na Slovensku. V sezóně 2010/2011 byla rezidenční skladatelkou Filharmonie Altenburg-Gera. V roce 2018 dostala objednávku od Bayerische Rundfunk Choir (BR Chor) na Three Fragments from Stabat Mater, které zazněly spolu s Dvořákovým Stabat Mater v Prinzregretentheater v Mnichově pod vedením dirigenta Howarda Armana. V roce 2020 měla na festivalu v Bregenzi úspěšnou premiéru její druhá celovečerní opera-buffa Impresario Dotcom. Ve slovenské premiéře zazněl Impresario Dotcom na prknech SND v Bratislavě.
V roce 2021 dostala objednávku od Janáčkovy opery NdB zkomponovat celovečerní operu podle předlohy románu Virginie Woolf Orlando. Vznikla opera Here I am, Orlando na anglické libreto Viktorie Knotkové. V současnosti pracuje na opeře Judina a na objednávce pro velký symfonický orchestr k 75. výročí Slovenské filharmonie v Bratislavě. V sezóně 2025/26 zazní její opera Dorian Gray v německé premiéře v Eduard von Winterstein Theater v Annaberg Buchholz.
Věnuje se i filmové hudbě, na kontě má desítky filmových skladeb z domova i zahraničí (např.: Rukojemník, Dubček, Kruté radosti, Pírko, Tři zlaté dukáty, Zakliata jaskyňa, Demitra 38, Staré Mesto I. a II., Kolonáda). Autorku zastupuje německé vydavatelství Baerenreiter Publishing Group.
Viktorie Knotková studovala divadelní dramaturgii na brněnské JAMU a vídeňském Max Reinhardt Seminaru. Mezi lety 2009–2012 působila jako dramaturgyně v Pražském komorním divadle, pro které napsala dramatizaci Posledních chvil lidstva Karla Krause a spolupracovala s režiséry Dušanem D. Pařízkem, Thomasem Zielinskim, Alexanderem Riemenschneiderem a režisérkami Kamilou Polívkovou a Katharinou Schmitt, se kterými následně vytvořila celou řadu projektů. 2012–2018 byla stálou dramaturgyní německého divadla Theater Bremen, kde pokračovala ve spolupráci s Alexanderem Riemenschneiderem a navázala úzké pracovní kontakty mj. s nizozemskou režisérkou Alize Zandwijk, německým autorem s tureckými a slezskými kořeny Akınem Emanuelem Şipalem, tureckou zpěvačkou a performerkou Nihan Devecioğlu nebo německým režisérem intimních a často dokumentárních inscenací Frankem Abtem. Od roku 2018 pokračuje ve spolupráci s Theater Bremen i činoherními scénami v České republice jako hostující dramaturgyně, kurátorka a autorka dramatizací. Ve své tvorbě se zaměřuje na mezinárodní, vícejazyčné a hudební inscenace, multikulturní témata a ponor do vnitřních světů lidí, kteří svým životem a myšlením narušují normativní společenské představy. Mezi roky 2021 a 2023 byla dramaturgyní Divadla Husa na provázku, kde například spolupracovala s režisérkou Annou Klimešovou na inscenaci Pozdravuju a líbám vás všecki, inspirovanou milostným příběhem mladého kurdského muže a české ženy, či na inscenaci podle textů Dory Kaprálové Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna v režii Kamily Polívkové. Viktorie Knotková působí také jako překladatelka z němčiny, moderátorka diskuzí např. v rámci mezinárodního brémského literárního festivalu globale° – Festival für grenzüberschreitende Literatur, brněnského multižánrového mezinárodního festivalu židovské kultury Štetl Fest nebo diskurzní platformy CED TALKS. V roce 2018 byla členkou Rady rozhlasových her Německé akademie múzických umění a mezi lety 2020 a 2024 předsedkyní Brémského sdružení pro česko-německou spolupráci. Kromě umělecké tvorby se věnuje psychoterapii a fandí hamburskému FC St. Pauli, který se vědomě profiluje jako antifašistický fotbalový klub.
Inscenační tým
Robert Kružík patří k nejmladší generaci našich dirigentů. Již v pětadvaceti letech přijal nabídku uměleckého šéfa Jiřího Heřmana na angažmá od sezony 2015/16 v Janáčkově opeře NdB, kde vytvořil řadu úspěšných inscenací ve spolupráci s ním i ředitelem NdB Martinem Glaserem – Piková dáma s legendární Soňou Červenou, Rossiniho Hrabě Ory, Evžen Oněgin, Smetanova Libuše na BVV, která se stala inscenací roku a kde se zároveň představil jako sólový hráč na violoncello, Řecké pašije s nominací na mezinárodní ocenění Opera Awards, dvojvečer Janáčkových děl Z mrtvého domu / Glagolská mše nebo úspěšné nastudování nejnáročnějších titulů operní literatury Straussův Růžový kavalír a Verdiho Otello. Od sezóny 2025/26 se ujme funkce šéfdirigenta Janáčkovy opery. K jeho velkým úspěchům patří také spolupráce s baletem NdB na řadě inscenací. Od sezóny 2021/22 se stal šéfdirigentem Filharmonie Zlín, je také od sezony 2018/19 stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno, kde uplatňuje svůj mimořádný talent na poli symfonické hudby. S Filharmonií Zlín provedl řadu výjimečných koncertů, jeho doménou je především hudba 19. a 20. století. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě samostatně nastudoval po dobu angažmá v letech 2016-2019 Verdiho La traviatu a dirigoval řadu titulů operního repertoáru jako např. Tři přání aneb Vrtkavosti života Bohuslava Martinů, Smetanovo Tajemství a Prodanou nevěstu, Mozartovu La clemenza di Tito. V Národním divadle v Praze debutoval v představení Verdiho La traviata, v roce 2023 zde dirigoval představení Dvořákova Jakobína. S Filharmonií Brno nastudoval např. Kabeláčovu Symfonii č. 5 b moll „Drammatica“ či Sukovu Symfonii „Asrael“. Spolupracuje s řadou českých a zahraničních orchestrů např. Česká filharmonie, Slovenská filharmonie, PKF – Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, SOČR, Sinfonia Varsovia, Janáčkova filharmonie Ostrava, MDR-Sinfonieorchester. Spolupracoval s předními sólisty, jako jsou houslisté Esther Yoo, Josef Špaček, Jan Mráček a Jiří Vodička, violoncellisté Raphael Wallfisch a Andrei Ionițǎ či držitelka Grammy Sumi Jo, Kateřina Kněžíková, Sung Kiu Park, fenomenální trumpetista Reinhold Friedrich ad. Jako dirigent vystoupil např. na festivalu Mladá Praha, na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě, na Smetanově Litomyšli, na Festiwalu Eufonie ve Varšavě a ve významných koncertních sálech a divadlech. V květnu 2020 debutoval na Pražském jaru se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Své zkušenosti předává nové generaci dirigentům jako pedagog JAMU od roku 2020. V roce 2020 obdržel Cenu Jiřího Bělohlávka, která je udělována mladým českým umělcům do třiceti let věku, kteří dosáhli ve svém oboru mimořádných úspěchů a kteří pečují o tradici české hudby doma i v zahraničí.
Jiří Heřman vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii na pražské AMU. Renomé si získal jak komorními projekty v netradičních prostorách, tak inscenacemi na velkých operních jevištích. K těm prvním patří např. Lamenti (2004), původní scénická meditace na text F. Micieliho a hudbu Michala Nejtka, uvedená v Universálním prostoru NoD, v divadle Schlachthaus Theater ve švýcarském Bernu a na festivalu Rio Cena Contemporânea v brazilském Riu de Janeiro, nebo česká premiéra duchovní hry B. Brittena Curlew River (2005) v bývalém kostele sv. Máří Magdalény na Malé Straně (České muzeum hudby) v rámci festivalu Struny podzimu. Na velkém jevišti se představil v plzeňském Divadle J. K. Tyla SaintSaënsovým Samsonem a Dalilou (2002), Wagnerovým Bludným Holanďanem (2004), který získal Cenu Sazky a Divadelních novin, a Gounodovým Faustem a Markétou (2013). V letech 2007–2012 byl uměleckým šéfem Opery Národního divadla. Nastudoval zde šest inscenací, které získaly mimořádný ohlas publika i kritiky – Monteverdiho Orfea, Dvořákovy opery Rusalka a Jakobín, Hry o Marii B. Martinů, Wagnerova Parsifala a Brittenovu Glorianu. K jeho dalším uměleckým počinům patří originální scénické zpracování Schubertovy Zimní cesty (2013) v prostoru filmového ateliéru č. 4 na pražském Barrandově a v roce 2014 činoherní Lorcova Yerma v Jihočeském divadle, Rusalka v Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, Fibichova opera Pád Arkuna v Národním divadle v Praze (2014), Pucciniho Tosca v Janáčkově opeře NdB (2015), Řecké pašije B. Martinů v Aalto-Musiktheater v Essenu (2015), Pucciniho Madama Butterfly v pražském Národním divadle (2016), dvojvečer Epos o Gilgamešovi B. Martinů a Dido a Aeneas H. Purcella v Janáčkově opeře NdB, který získal cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2016. Z nedávných inscenací v Janáčkově opeře NdB to jsou Dvořákův Čert a Káča (2016), česká premiéra opery Láska na dálku K. Saariaho (2017), která obdržela cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2017, mimořádné projekty s brněnským operním souborem Gounodův Faust a Markéta (2017) a Smetanova Libuše (2018), která získala cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2018, určené pro BVV, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, které zahájily festival Janáček Brno 2018, Straussův Růžový kavalír (2019), Nabucco (2021), Řecké pašije B. Martinů (2021) a dvojvečer Janáčkových děl Z mrtvého domu / Glagolská mše. V roce 2022 nastudoval Händelovu Alcinu, která vznikla v koprodukci s francouzskými divadly ve Versailles a Caen. Pro pražské ND nastudoval Dvořákovu Armidu (2023). V rámci Pražského Quadriennale 2015 působil jako komisař pro sekci Hudba a prostor. Od ledna 2015 je uměleckým šéfem Janáčkovy opery NdB.
Dragan Stojčevski se narodil v Pančevu na území bývalé Jugoslávie. Vystudoval obor scénografie na DAMU v Praze u prof. J. Duška, v současnosti pokračuje na stejné škole v doktorandském studiu. Vedle těchto studií absolvoval také stáž na pražské AVU v ateliéru V. Kokolii. Kromě scénografie pro divadlo realizoval řadu instalací a uměleckých intervencí ve veřejném prostoru. Intenzivně se zabývá tvorbou site‑specific projektů, často ve spolupráci se skupinou Mamapapa jak v Čechách, tak i v zahraničí. Své projekty realizoval v archeologických lokalitách, v muzeích, v místech opuštěných industriálních zón či v rurálním prostředí. Jeho scénografická tvorba pro divadlo za poslední dobu: Dobře placená procházka (Západočeské divadlo v Chebu, 2012), Labyrint světa a ráj srdce (Divadlo Drak, Hradec Králové, 2015), Král jelenem (Západočeské divadlo v Chebu, 2015), Řecké pašije
(Státní divadlo Essen, 2015), Ženy na pokraji nervového zhroucení (Západočeské divadlo v Chebu, 2016), Pýcha a předsudek (Divadlo Jatka78, Praha, 2016), Experiment myší ráj (Národní divadlo, 2016), Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas (Národní divadlo Brno, 2016), Dynastie: Lehman Brothers (Husa na provázku, 2017), Noční sezóna (Národní divadlo, 2017), Faust (Stavovské divadlo, 2018), Hráč (Husa na provázku, 2018), Amerika (Husa na provázku, 2018), Příhody lišky Bystroušky (Národní divadlo Brno, 2018), Proslov k národu (Nová scéna, Národní divadlo, 2019), Král Oidipús (Národní divadlo, 2019), Romeo a Julie (Divadlo ABC, 2019), Garsonky (Divadlo Archa, 2019), Řecké pašije (NdB, 2021), Alcina (NdB, 2022), Večer tříkrálový (NdB, 2022), Bakchantky (Národní divadlo, 2023), Armida (Národní divadlo, 2023), Salome (NdB), Ženitba (NdB, 2023).
Alexandra Grusková se narodila roku 1968 v Bratislavě. Na Střední uměleckoprůmyslové škole vystudovala restaurování a ve studiu dále pokračovala na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě v oborech scénografie a kostýmní návrhářství. Na katedře scénografie působí od roku 2000 jako pedagog a od roku 2008 jako docent. Spolupracuje s předními divadelními režiséry v Čechách a na Slovensku, věnuje se operní, taneční i činoherní tvorbě. K jejím profilovým inscenacím patří Pucciniho Tosca a Madama Butterfly, Jiráskova Lucerna a Franzův balet Zlatovláska pro pražské Národní divadlo, Shakespearův Hamlet, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy, Rostandův Cyrano z Bergeracu, Wildeův Ideální manžel, Marivauxovy Strategie a rozmary, Brittenův Peter Grimes a Bartókův Hrad knížete Modrovouse pro Slovenské národní divadlo v Bratislavě, Prodaná nevěsta, Tosca, dvojvečer Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas, Příhody lišky Bystroušky, Alcinu a Řecké pašije pro Janáčkovu operu NdB, Romeo a Julie pro Balet NdB, Shakespearův Macbeth, Čechovův Racek, Maryša bratří Mrštíků, Ibsenova Heda Gabler, Tajovského Statky zmätky pro Divadlo Andreje Bagára v Nitře, muzikály Excalibur pro pražské divadlo Ta Fantastika, West Side Story a Mrazík pro Divadlo Nová scéna v Bratislavě, Řecké pašije B. Martinů pro Státní divadlo v Essenu. Jako architektka a kostýmní návrhářka spolupracuje také s filmem a televizí. Za všechny produkce zmiňme televizní filmy Amálko, já se zblázním, Dlouhá krátká noc, Vůle a představa manželů Andrássyových (Slovenská televize), filmy Vadí nevadí (Studio honza), Květy sakury (Arina), Pokoj v duši (Forza), Panelák (televize JOJ), Tma (Film Studio Gatteo), Květy a Lucie (Oreo). Několikrát byla nominována na slovenskou divadelní cenu DOSKY, kterou dvakrát získala. V roce 2004 jí byla udělena Cena Tatrabanky za umění.
Jan Kodet se narodil v roce 1968 v Praze a patří k předním představitelům současné české taneční scény. Taneční základy získal ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy (později TD Praha). Zde měl možnost pracovat s předními osobnostmi moderního tance té doby (Ivanka Kubicová, Jan Hartmann, Marcela Benoniová). Po absolutoriu na Katedře tance HAMU – oboru pedagogika moderního tance u prof. Ivanky Kubicové – tančil v řadě zahraničních divadel, např. Dance Berlin, S.O.A.P. Dance Theatre Frankfurt nebo Ballet Gulbenkian (Lisabon). Tam se setkal s mnoha světovými choreografy. Nejdůležitější pro něj ale zůstává portugalský choreograf Rui Horta, v jehož skupině několik let tančil a posléze pracoval i jako jeho asistent, a to v řadě evropských souborů (Cullberg Ballet, Compagnie National de Marseille, Icelandic Ballet aj.). Jako pedagog vyučoval na mnoha zahraničních školách a workshopech. Sám je spoluzakladatelem a uměleckým šéfem International Contemporary Dance Workshop Prague (ICDW). V Praze vyučuje mimo jiné choreografii na Katedře tance HAMU, spolupracoval s Taneční konzervatoří hl. m. Prahy, TC Praha a zastává funkci baletního mistra v Baletu ND. Jako choreograf vytvořil v Čechách i v zahraničí mnoho úspěšných projektů, např. Danse Macabre, Lola & Mr. Talk (Divadlo Archa), Gates (Trans Dance Europe), Jade (Gulbenkian Ballet Lisabon), Povídání s Fridou (Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, Balet NdB), Argonauti, Human Locomotion a Bon Appétit (Laterna magika Praha), Zlatovláska, Camoufl•AGE, Čarodějův učeň, Malá mořská víla (Balet ND v Praze), (e)MOTION PURE: Light Symphony & Kevel (Divadlo Ponec) a další. Vytvořil choreografie k mnoha operám režiséra Jiřího Heřmana: Rusalka, Hry o Marii, Parsifal, Gloriana (vše Opera ND v Praze), Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas, Faust a Markéta (NdB), Alcina (NDB), Z mrtvého domu/Glagolská mše (NdB) a další. Velmi si také cení mnohaleté spolupráce s režisérským duem SKUTR. Mimo taneční projekty to byla činoherní představení jako např. Sen noci svatojánské, Romeo a Julie, Bouře (Shakespearovské slavnosti Praha), Kytice (činohra ND Praha) či Mistr a Markétka (Divadlo v Dlouhé Praha), dále opery Výlety pana Broučka (NDM Ostrava) a Příběhy lišky Bystroušky na otáčivém hledišti v Českém Krumlově nebo Hoffmannovy povídky (NdB).
