středa, 16. únor 2022

Světová premiéra houslového koncertu Juraje Filase zazní v jeho rodných Košicích

Napsal(a) 

Ivan Ženatý, foto archiv umělce Ivan Ženatýfoto: archiv umělce

Štátna filharmónia Košice připravuje na čtvrtek 17. února koncert věnovaný památce nedávno zesnulého skladatele Juraje Filase. V interpretaci houslisty Ivana Ženatého proběhne světová premiéra Filasova Koncertu pro housle a orchestr „Za ztracené lásky“. Pod taktovkou Leoše Svárovského zazní také Slovácká suita Vítězslava Nováka.

Skladatel Juraj Filas (1955–2021) byl košický rodák dlouhodobě pedagogicky působící na pražské AMU. Napsal přes než 120 děl, které zazněly na světových pódiích včetně newyorské Carnegie Hall. O připravované premiére svého díla v ŠFK napsal: „Dve časti Koncertu pre husle a orchester ‚Za stratené lásky‘ vznikali v dvoch časových obdobiach – v roku 2016 a 2020. K napísaniu prvej časti ma vyzval môj blízky priateľ, vynikajúci husľový virtuóz Ivan Ženatý, s ktorým spolupracujem od našich štúdií na AMU v Prahe od začiatku osemdesiatych rokov. Pri jednom našom rozhovore ma požiadal o koncert s názvom ‚An die verlorene Geliebte‘ (Stratenej láske). Názov je parafrázou na známy Beethovenov piesňový cyklus An die ferne Geliebte (Vzdialenej láske). Pozadie myšlienky ma nadchlo a inšpirovalo k napísaniu koncertu o jednej časti. Čas plynul a z nasledujúcich udalostí vyplynula potreba napísať ďalšiu časť koncertu s názvom Arrivederci, amore. Táto druhá časť je venovaná pamiatke mojej manželky, ktorá mi náhle odišla navždy.“

Houslový virtuóz Ivan Ženatý hostuje s předními mezinárodními orchestry, pracuje na sólových i komorních projektech a pedagogicky působí v Drážďanech a New Yorku. S Jurajem Filasem jej spojuje nejen hudba a práce, ale také silné přátelské pouto. Na otázku, jak by Ivan Ženatý přiblížil Koncert pro housle a orchestr „Za ztracené lásky“, jehož premiéru odehraje v Košicích, odpověděl osobním vyznáním skladatelovi:

Drahý Jurko,

dnes (poté, co jsi odešel do svého vysněného vesmírného ráje naplněného andělskou hudbou), se mi zdá být navýsost zřejmé, že jsi po tomto prostoru ‚mimo svět‘ úprosně toužil po celý život.

Když se mi poprvé coby studentovi dostalo té cti dotknout se Tvé hudby, zaujal mne citát v záhlaví Houslové sonáty ‚Helios‘, kterou znám stále po tolika letech nazpaměť: ‚Pokaždé vyjede, svému Osudu však neujede.‘ Začínala teprve osmdesátá léta, ale Ty jsi viděl celý život před sebou…

A potom jsme si v jednom období nerozuměli – já se cítil být nejšťastnějším člověkem pod sluncem, prožíval bytostně, jak mě má Pán Bůh rád, a objednal si u Tebe houslovou Romanci… A Ty jsi napsal ‚Les Adieux‘…

Vůbec jsem Ti nerozuměl – já se radoval a Ty jsi plakal. Ale dnes dobře vím, že už tehdy ses s námi se všemi, s celým svým životem a se všemi svými láskami loučil.

Jistě si vzpomeneš, jak jsme pak seděli v New Yorku a četli tu úžasnou kritiku na mé provedení Tvého Les Adieux v Carnegie Hall. Tehdy mne poprvé napadlo, že by tato tklivá hudba měla být rozvedena do velké orchestrální partitury – a navrhnul Ti, abys uvažoval o Houslovém koncertu. Věděl jsem už tehdy, že tam použiješ hlavní téma ze své posmutnělé Romance, ale netušil jsem a ani ve snu by mě nenapadlo, že Tě žádám o Tvůj poslední opus.

Drahý Jurko, vypadá to, že se teď pár let neuvidíme. Tvůj nový a zároveň poslední Koncert hraju ve čtvrtek v Tvém rodišti. Už jsem Ti ani nestačil svěřit, že v těch závratných výškách je sice úchvatné snít, ale mnohem obtížnější intonovat na housle. Drž mi palce, chlapče, budu hrát pro Tebe a doufám, že dohraju do konce…

Tvůj I.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.