úterý, 3. červen 2014

Sopránové žně v bruselské soutěži

Napsal(a) 

Bruselskou soutěž královny Alžběty vyhrála přesvědčivě 28letá jihokorejská sopranistka Sumi Hwang. Druhá se umístila Belgičanka Jodie Devos a třetí byla francouzská mezzosopranistka Sarah Laulan. První mužský laureát, tenorista Yu Shao z Číny, se umístil čtvrtý.

Že vyhraje některá sopranistka, bylo jasné již před začátkem soutěže. Ze 73 vybraných kandidátů se k soutěži nakonec dostavilo 64 mladých adeptů (50 žen a 14 mužů do 30ti let),  z toho 38 sopránů! Tento trend zaznamenáváme již řadu let a i když si uvědomíme, že většina ženských rolí je pro soprán a že altistky dospívají trochu později, je tento nepoměr opravdu kritický. Úzkým profilem nejsou už jen tenoři, ale zejména alty. Jediná altistka, která prošla selekcí do 1. kola, tam také skončila.

Umělecká kariéra se dá určitě vybudovat i bez dobrého umístění v soutěži, ale úspěšné absolvování jistě pomáhá v dalším působení. Vítěz soutěže v Bruselu obdržel 25 000 eur, byly mu nabídnuty CD nahrávky a řada koncertů. Důležitější než peníze (i když ještě šestá laureátka Švýcarka Chiara Skerath, si odvezla 6 000 eur) byla přítomnost zástupců různých koncertních agentur. Kromě toho byli v porotě, vedle pěveckých legend jako Teresa Berganza, José Van Dam nebo Christoph Prégardien, také tři intendanti předních evropských operních domů.

Dvanáct finalistů a zároveň laureátů doprovázel Symfonický orchestr Bruselské opery pod taktovkou Němce Rolanda Böera, který měl nelehkou úlohu:  ve čtyřech finálových večerech ve vyprodaném Paláci krásného umění doprovodit každého finalistu v půlhodinovém programu a dále zkoušet se sólisty a technické přípravy s televizemi a rozhlasy. Böer připravil orchestr opravdu skvěle. Na repertoáru byly většinou bravurní árie bel canta (Donizetti, Bellini) a vůbec celý výběr byl poplatný soutěži, s tím se náročný posluchač bohužel musí smířit. Nás může těšit, že ve finále byla nejčastěji zvolenou árií Rusalčina Měsíčku na nebi hlubokém. Když už se do soutěže nepřihlásil nikdo z České republiky, tak jsme měli díky Antonínu Dvořákovi hned třikrát zástupce ve finále.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.